Draconitčin šupinatý bloček

Artemiin útok na náhodné lidi

Kvetha!
Aeboohoo! (toho si nevšímejte… Občas používám zvláštní citoslovce) Artemia vydala další článek. By the wine, všimli jste si, že vydávám každé úterý? (tedy až na tu Masku, co jsem omylem vydala ve středu...)
Nëya: Poslyš, Mio, nechci do tebe moc rýpat hned ze začátku článku, ale nezmiňovala jsi jsi už někdy?
Artemia: Eeeeh… *výpadky paměti* Nooo… Možná? Ne, určitě ne. Určitěěěě…
Nëya: Když myslíš.
Nom, řekněme, že je to pro vás novinka nebo jste si toho všimli sami od sebe. A tuto pravidelnost hodlám dodržovat. Nicméně vzhledem k tomu, že prokrastinace mne opravdu miluje a neopouští, jsem zvědavá, jak dlouho mi to vydrží. Uvidíme.
(Yay, teď se mi vybavila dědova oblíbená hláška - “Uvidíme. Řekl slepý. A šel do kina.”)

Myslím, že bych se mohla začít konečně věnovat skutečnému tématu tohoto článku, eheh… Možná si vybavujete, že jsem vás v Síni slávy kdysi dávno prosila o nějaké otázky, které bych mohla pokládat náhodným lidem na ulici, na náměstí atd. No, musím konstatovat, že jste mne těmi “otázkami” překvapili. Hodně, hodně nepříjemně. Ugh.
Suma sumárum, nic netušícím lidem křižujícím naše malinké město jsem položila celkem šest otázek.
Tři otázky jsem vymyslela já. Tak, aby mi jejich položení nenahánělo hrůzu. Jistě si všimnete, že jde o lehké sondování, týkající se Wolf’s Rain a hlavně mého příběhu na pokračování - Maska. Na tyto otázky jsem se ptala vždy třech lidí.
A o další tři otázky jsem právě požádala vás. Nedovedete si představit, jak jsem se já, nebohý introvert, žrala strachy a nervozitou před tím, než jsem se odhodlala někoho, umm, zeptat. Ti lidé, které jsem zastihla, si o mne asi doteď myslí, že jsem naprostý psychopat. Naštěstí jsou však jen tři. Protože na jednu otázku tohoto typu jsem se ptala pouze jednoho člověka. Na víc jsem neměla odvahu.

Tohle byl původní plán, kterého jsem se držela. A pak přišlo to osudné datum.
15. 8. jsem se rozhodla vyrazit mezi lidi, vyzbrojena reklamním bločkem a tužkou značky Color Peps č. 1 a v reprezentativním oblečení typu černé triko, kalhoty a mikina. Em, a mé skvělé boty, značkové! Od pana Vietnamce. Značky Adldas. Cha, veškeré Adidas se mohou jít před mými Adldaskami zahrabat.
Nëya: Pfff. Team PLima!



A tak, bylo nebylo, Artemia vyrazila do města…

OTÁZKA ČÍSLO JEDNA:
Co se vám vybaví, když se řekne “maska”?
Lucie (16 let): No, nevím. Těch věcí je celkem hodně. Ale asi lidská přetvářka, když se někdo chová jinak než podle toho, jaký je doopravdy.
Ludmila (36 let): Karneval, maškarní ples. Anebo něco jako symbol úsudku podle vzhledu. Třeba právě na plese se nikdo nedívá, kdo je za maskou, jen na to, jestli je ta maska hezká.
Artemia: *škrábe jako šílená tu dle ní dokonalou odpověď*
Nëya: Zlato, neodvař si tužku.
Ela (21 let): Nalíčení. Když si toho na sebe holka napatlá moc, tak vypadá, jak kdyby měla masku.
Nëya: *výbuch smíchu* A ty jseš dokonalým příkladem, co?
Artemia: *cukají jí koutky* Nëyo, mlč prosímtě. *zarývá pohled do bloku*

OTÁZKA ČÍSLO DVA:
Jak si představujete aristokrata?
Petr (45 let): Nevím… Nemám ponětí. Promiň.
Nëya: No jo. Klasický chlap bez fantazie. Idiot.
Eva (41 let): Jako… Hmm, nevím. Asi nějakého dobrého člověka.
Nëya: Cha! *výbuch smíchu* Tak ta se kapku sekla. Lärn?
Nela (33 let): Aristokrat je panovník, ne? Tak asi nějakého vládce, krále, šlechtice… a tak.

OTÁZKA ČÍSLO TŘI:
Máte rád/a vlky?

Martin (12 let): Jako jo. Nevadí mi. A líběj se mi. I když psi jsou lepší.
Kateřina (63 let): Ne. Nevím proč, ale když jsem jezdila k babičce a dědovi, měli tam velikého vycpaného. A ten byl strašně ošklivý.
Anežka (19 let): Ne, nemůžu si pomoct, já si vždycky, když se řekne “vlk”, vybavím to zubaté monstrum z Červené Karkulky.
Artemia: Já si při tomto výroku vybavila tady tohle.



Fajn, a je to tady. Druhá část, ze které jsem měla vážně strach. Bloček a tužka zmizely v útrobách mého batohu a já se pokusila vypadat jako totální blázen. A šlo se na věc.

OTÁZKA ČÍSLO ČTYŘI:

Vypadám jako Babišova dcera?

Oběť no. 1 - asi dvacetiletá žena s tříletým dítětem: Cože? *zmateně se na mně dívá a vypadá, že chce velmi brzy zmizet* 

Artemia: Prosím...! *zmučený výraz* Vypadám aspoň trošku jako Babišova dcera?

Oběť no. 1: *nechápavě na mne zírá, pak se začíná smát* No... Možná trochu ano. Ale já to nemůžu posoudit! DNA test ti to určitě řekne líp.

Artemia: *chytá záchvat smíchu i ona*

Oběť no. 1: Tak hodně štěstí při získávání majetku!

OTÁZKA ČÍSLO PĚT:

Máte rád/a slony? Mám jednoho na prodej.

Oběť no. 2 - sdílně vypadající asi čtyřicetiletý muž v tričku s logem Sabatonu: *smích* Ty ses s někým vsadila, viď? Tak je ode mně pozdrav. Že jsem si kvůli nich vzpomněl na jeden vtip.

Artemia: *zpozorní* Jaký? 

Oběť no. 2: Chceš ho říct? No... Potkají se dva stáří známí, pozdraví se. "Jak se ti daří?" ptá se ten první druhého. "Skvěle," odpovídá druhý. "Koupil jsem slona, a to je ti tak úžasné! Nemusíš ho vůbec krmit, protože spásá zahradu tak, že je jako golfový trávník, manželka ho zbožňuje, děti si s ním hrají..." vychvaluje. "To bych taky chtěl." zasní se ten první. "Tak víš co? Já ti ho prodám." nabídne se druhý z přátel. Slovo dalo slovo a slon skončil u prvního z nich. Když se pak zase potkají, první si začne stěžovat: "Tys mi dal! Zahradu mám na maděru, manželka z něj skončila na psychiatrické léčebně, děti z něj mají strach!" Druhý se na něj jen podívá. "Ale takhle mluvit nesmíš, protože takhle toho sloníka nikdy neprodáš..."

OTÁZKA ČÍSLO ŠEST:

Neviděl/a jste tu někde běžet čajovou konvici? Pořád mi utíká!
Oběť no. 3 (cca. sedmnáctiletý kluk s mobilem v ruce): Kámo, myslím, že ti zaběhla tam za ten barák. Můžu ti ji pomoct hledat, co ty na to?

Artemia: Uh... Ne, díky...

Nëya: Myslím, že úplně nejochotněji by s tebou tu konvici hledal někde ve křoví, nebo v bytu...

Oběť no. 3: Škoda. A nedáš mi na tebe číslo? 

Artemia: *mayday, mayday* Eh... já... ne, musím jít... Dík. Čau. *zdrhá*

Nëya: Neříkala jsem to? 

Tak. Toť vše k mému sociálnímu dobrodružství. Překvapilo mne, že to všichni vzali s humorem, takže pokud chcete slyšet vtipy nebo být nabalováni  (jsem zadaná s Francií!  Ale seriózně, z toho týpka budu mít noční můry) víte, co máte dělat. 

Potěší mne samozřejmě vaše plus stejně jako komentář. A děkuji vám všem za přečtení a za to, že toto nebyla marná snaha.

Mějte magický podzimní den.

Au revoir! 

Artemia & Nëya

+22

Vtipy a zábava

Autor: Artemia   |   Publikováno: 20.09.2016   |   Zobrazeno: 952x