HryProDivky.cz
Bojovnice - 4. Kapitola
,, Shamin, vstávej!" ozval se hlas.
Shamin ucítila, že s ní někdo mírně třese.
,,Honem, Shamin!"
Konečně otevřela oči. Rychle se narovnala a zamžourala očima na osobu, která ji tak náhle probudila. Hned na to si uvědomila, že usla za stolem u okna. A že ten, kdo ji budil, byl Sebastian. Náhle k nim dolehlo hlasité agresivní zabouchání.
,,Co je ?" zeptala se Shamin s nakrčeným obočím.
Zase se ozvalo bouchání. Zrzka se rychle vymrštila do stoje a až teď se pořádně probudila. Když se jí nedostalo rozumné odpovědi, nýbrž jen slov "Vlastně úplně nevím, ale musíš vstát", rozběhla se po schodech dolů do obívacího pokoje, princ následně hned za ní. Tak odtud vychází ten rachot! Na dveře někdo z venku silně bušil. Děda už byl taky na na nohou, ale vypadal znepokojeně.
,,Ve jménu královny Cassidy, otevřete !" ozval se hrubý hlas. To byl Alexandr.
Shamin mžikala pohledem nechápavě z dveří na Sebastiana, a z něj na pradědu, který odsouval křeslo. Pod nimy byla jakási dřevěná dvířka, která otevřel.
,,Honem, jděte dolů! Vede tudy tajná cesta ven a něco jako zkratka do Hlavní vesnice! Když půjdete lesem po proudu vody, najdete ji!" řekl rychle.
,,Co se děje?!" řekla místo souhlasu rusovláska. Byla čím dál víc zmatenější.
,,To teď neřeš. Potom k vám přijdu, teď hlavně jděte! Uvidíme se ve vesnici!" Řekl děda a konečně je nahnal do díry v podlaze, ve které byly schody dolů a pak podzemní cestička. Své vnučce ještě strčil do rukou baterku.
,,Kam to jdeme? Co se děje?" ptala se Shamin, když za nimi děda zavřel dvířka a opět je zakryl křeslem. Jeho odpověď jí rozhodně nestačila.
,,Proč tu byl Alex ?"
,,Hele, vím toho tolik, co ty. Možná ještě míň. Například, kdo je to Alex," odsekl Sebastian a snažil se dohnat Shamin, která šla ve předu, jako vždycky. Té po chvíli došlo, co se asi děje. Přidala do kroku.
,,Cassidy, nesmí tě najít! Proto! Měli bychom sebou hodit. Jenom nevím, proč šla sem. Jak mohla vědět, že jsi tady?" uvažovala nahlas a dál svítila dopředu baterkou, Sebastiana stále nepustila dopředu. Díky tomu si také nevšimla, jak na ni háže jakýsi tázavý pohled.
,,Snad bude děda v pořádku," zašeptala ještě zrzka.
Po pár minutách mlčení a běhu tunelem už konečně dorazili ke konci podzemní chodby. Vyšli po dřevěných schůdkách nahoru až k dvířkám, které byly zvenku zasypané hlínou, kamínky a podobnými přírodními předměty, aby byly zamaskované, a otevřeli je. Konečně na ně dopadlo denní světlo. Sebastian si úlevně oddychl. Shamin si toho všimla.
,,Ještě se moc neraduj. Máme před sebou pěkný kus cesty," obeznámila ho se skutečností.
On se jen zašklebil.
Pomocí pár kroků došli k lesu, o kterém dědeček mluvil, a vstoupili do něj. Vydali se tak podél malé říčky, doufajíc, že co nejrychleji dorazí ke svému cíli - vesnici.
Už pěknou hodinu procházeli lesem. Sebastian byl čím dál víc nejistější, a šlo to na něm znát.
,,Vážně víš, kudy jít?" zastavil se.
,,Samozřejmě! Jsi v lese? Jsi. Máš tu řeku? Máš. Tak nevim, co řešíš, " odpověděla mu Shamin, a nezapomněla protočit panenkami. Toho, že princ zůstal stát na místě, si nevšímala a pokračovala směle dál.
,,Nedáme si přestávku?" povídal zase své Sebastian.
Ona na něj jen otráveně pohlédla.
,,Fakt nic nevydržíš," zavrtěla nad ním hlavou.
,,Jasně, že vydržím ! Ale..."
,,Ale?" pozvedla zrzka obočí. Nakonec ale přece jen pokrčila rameny.Ani jí chvilka oddechu nezněla špatně, i když ji nepotřebovala. ,,No, fajn. Přestávka. Ale jen na chvíli. Čím dřív zase vyrazíme, tím dřív tam Budem," řekla Shamin přísně a opřela se o strom. Při tom se zachmuřeně rozhlédla kolem a skřížila ruce na prsou. Sebastian si jejího zvláštního výrazu všiml.
,,Co tě pořád tak štve? Celou dobu jsi hrozně nepříjemná," řekl na rovinu a podíval se na ni, takže mu neušlo, že se na něj zašklebila. Odpověď však nedostal žádnou.
,,Fajn, přestávka skončila, jdem!" řekla místo toho dívka. Otočila se a opět se dala do kroku, postupně ho zrychlujíc.
,,Hej, počkej na mě! Přece mě tu nenecháš!" křikl princ a rozběhl se za ní, protože měla už nějakých těch pár kroků náskok.
Když ho Shamin zaslechla, pro sebe se ušklíbla.
,,Jsi ještě moc malej a nezkušenej, jasně, že tě tu nenechám!" řekla pobaveně a ohla pár větví stromů, aby se snáz dostávala dál. Takže než princ stačil cokoli namítnout, do obličeje mu vrazila jedna dlouhá větev, až to plesklo. Naštěstí ne tak silně, aby si chlapec nemohl uraženě odfrknout. Rusovláska se za ním ohlédla, zdržujíc smích, přesto jí ale nakonec jedno uchechtnutí uniklo.
,,Ups, to jsem fakt nechtěla."
Sebastian zareagoval pozvedlým obočí a větev zlomil. Pak už si radši dával pozor, a koukal přímo před sebe, větve zadržoval rukou.
,,Co je vtipnýho na větvi?" řekl, když se rusovláska stále nepřestala pobaveně culit.
,,Na tý větvi není nic vtipnýho, ty seš legrační. Ale rozhodně to neber jako lichotku," houkla k němu a šla dál, tentokrát už ji princ dokonal úplně .
Shamin ohla poslední větev. Pohlédla před sebe a úlevně si oddechla. Rozkládala se před nimi zelená mýtinka, a kousek za ní už šly vidět celkem velké vesnické domy. Plácla sebou spokojeně do trávy.
,,Konečně!"
