Bojovnice - 1. Kapitola - ღCreative blogღ

«Nejnovější články | ღCreative blogღ

Vytvořit blog | Nápověda

Bojovnice - 1. Kapitola

Zdravíčko,

Už velmi, velmi dlouho na tomto blogu nepřibyl žádný článek. A i když teď píši článek nový, žádnou novinku nečekejte. Možná si pamatujete můj příběh Bojovnice, u kterého jsem vám tolik naslibovala, a nakonec tady žádná kapitola nevyšla. Můžu vám však říct, že jsem ho nenechala ležet ladem - pokoušela jsem se mu věnovat na Wattpadu. A jelikož jsem každou kapitolku trochu přepsala (někdy ale jenom malinko, takže je možné, že si změn nevšimnete), rozhodla jsem se tady Bojovnici smazat a hodit sem "renovovanou" verzi a pár nových kapitol (vážně jich je málo). Ovšem, netuším, jestli mi to vydrží natolik, abych sem přidávala i úplně nové díly. No nic, nechme se překvapit, já, i vy. Dost keců, přecházíme na příběh.

_____________

Sebastian seděl za stolem se znuděným výrazem a prsty do něj klepal. Ale Simon, Sebastianův učitel etikety, mluvil vesele dál. Princ protočil panenky. Ne, že by ho neměl rád, ale jeho učení je prostě nudné! Učení bylo také to, co mu neskutečně vadilo. Ještě větší nechuť ale cítil ke svým povinnostem - povinnostem prince, a později i krále. Ne, že by byl hloupý, právě naopak. Nezodpovědnost a touha se spíše bavit, než se učit, však byly vlastnosti, kterými oplýval.
Sebastian zamrkal, a z přemýšlení se vrátil zpátky do reality. Nudné reality plné učení. Když jeho učitel nadšeně oznámil, že příště bude lekce tance, on jen vzdychl a pokrčil rameny.

Sebastian je sice princem, ale přece se už umí chovat aspoň přijatelně, a to snad stačí! Matka si to ale asi nemyslí. Lekce souboje a obrany miluje, ale etiketa? Ta nebaví snad nikoho. Maximálně učitele.
Když mu učení skončilo, úlevně si oddychl. Neváhal ani chvíli, a vydal se ze zámku hned do stájí. Naskočil na svého hřebce Konnora a uháněl.

,,Pardon!" křikl rychle, když vběhl prodavačce ovoce Agnes, která zrovna nesla košík plný jablek, nechtěně do cesty a vylekal ji. Ta mu pohrozila, ale pak se usmála. Prince zná a má ho ráda. Není jako ti namyšlení, "strašně chytří", nebo zlí princové.

Sebastian projel vesnicí a konečně dorazil k lesu. Byl do vyjížďky tak zapálený, až se dostal k části lesa, ve které ještě nikdy nebyl, tak daleko nikdy nejel. Nechodí tam skoro nikdo. Sebastian pohlédl na svého koně.

,,Tak co, kámo, jedeme dál?"

Konnor zařehtal. Sebastian se usmál a pokynul hřebci. Uháněli dál.

Dostali se dále, ještě hlouběji do lesa. Sebastian zastavil a seskočil z hřebce, aby si oba chvíli odpočinuli. Rozhlížel se po místě, ve kterém se ocitli - les už byl temnější, začínalo se pomalu stmívat. Všude bylo naprosté ticho, které nenarušoval ani zpěv ptáků, nebo jiná známka nějakého živého tvora tady.

V tom však uslyšel šumot. Pohlédl nahoru na strom. Přísahal by, že tam něco zahlédl. Když se ale otočil dozadu a pak zpátky, nic tam už neviděl. Podivil se. Přece se mu to nezdálo! Když v tom uslyšel kroky.

,,Kdo jsi a co tu pohledáváš?" ozval se přísný hlas za ním.

,,Ptám se tě znova, a naposledy. Kdo jsi a co tu chceš?"

Princ se otočil. Za ním stála osoba s kapucí, takže jí moc nešlo vidět do obličeje, a s lukem namířeným na něj.
A byla to... dívka!

,,Ehm, já... jsem tu v míru," vypadlo zmateně ze Sebastiana. Absolutně netušil, co po něm neznámá chce - proč se chová tak divně? Navíc, je to princ! Musí ho přeci znát.

Dívka pozvedla obočí.
,,Tak to znělo dost blbě," reagovala. Pak ale zase mluvila vážně.

,,Jak ti můžu věřit?"
,,Vždyť ani nevíš, kdo jsem!"
,,No právě."

Sebastian si povzdechl a představil se.
,,Jsem Sebastian, princ Rowenzie."

Dívka se zatvářila trochu zaraženě. Nakonec jen pokrčila rameny a položila luk na zem. Pomalu si sundala kapuci. Před Sebastianem stála krásná, rudovlasá dívka s teď už méně nedůvěřivým výrazem. Upřela na něj své světlé, modré oči.
,,Shamin," představila se krátce.

,,Kolik ti vůbec je let?" zeptal se na oplátku drze princ. Shamin mu přišla moc mladá na to, aby zacházela se zbraněmi.

,,Osmnáct," odpověděla udiveně. Takovou otázku opravdu nečekala.
Ona si však to samé zase myslela o něm. Pokud šlo o inteligenci a sílu, připadala si nad ním nadřazená. Prostě už od pohledu. Nejspíš za to však mohly i předsudky, které měla ohledně všech princů.

,,Ehm, no nic, zpět k tématu. Jak ses sem dostal?"
Dívka si všimla Konnora. Přišla k němu a začala ho hladit po krku.

,,Jak to myslíš?" řekl zmateně Sebastian.

Shamin se na něj koukla jako na toho největšího blázna pod sluncem a zvedla luk. Namířila ho na stranu lesa, odkud Sebastian přijel. Vystřelila. Otočila se na Sebastiana a zkřížila ruce na prsou.

,,Takhle to myslím," ušklíbla se.

Sebastian se podivil. Šíp, jakoby se zabodl do neviditelné stěny. Prostě držel ve vzduchu. Shamin z jeho výrazu zjistila, že to nechápe. Vzdychla a přišla k místu, kde se vznášel šíp.

,,Kopni tam."

Teď se jako na největšího blázna pod sluncem díval zas Sebastian na Shamin.

,,Prostě to udělej!" poručila mu.

Sebastian obrátil oči v sloup a do místa kopl. I když šíp v neviditelné stěně držel, jakoby se zabodl, jeho noha prošla zkrz. Když se ale místa dotkla dívka, jako by kopla do stěny. Prostě neprošla. Ale Sebastian ano.