Saikō no nakama- 4

«Nejnovější články | Anime povídky atd.

Vytvořit blog | Nápověda

Kapitola 4.- Jenom kamarádi?

"Ahoj! Jaká byla přednáška?" doběhnu k Teddymu.Ten stojí před barem,kde měl být sraz."Co?Jo,fajn.Vidím,že jses převlékla." řekne a pozorně si mě prohlídne.Já se jen usměju.Mám na sobě světle hnědý svetr a pod ním černé triko s dlouhým rukávem a černou sukni."Co,líbí?" zeptám se a Teddy se začne červenat."Hmm..jo" zamumlá."Co?" podivím se a Teddy se vzpamatuje,jako by ho štípla vosa.Hned mě popadne za ruku a řekne."Ehh..to nic.Pojďme dovnitř.Určitě tam už jsou.Nic jsem jim neříkal,takže o tobě nic neví,tak pojďme je překvapit,ok?" Jak mě ale táhne dovnitř začnu cítit jeho tep.Byl mnohem rychlejší než za normálních okolností.

Že by nervozita?

"A heleme se,kdo se uráčil dorazit!Pan veterinář.Hraješ si na dospělého a neumí ani dorazit včas!Máš 10 minut zpoždění,víš o tom?" uslyším,když Teddy přede mnou zahne za roh.Teddy se začne vztekat:"Náhodou je to 5 minut a ty dobře víš že my chybí ještě dva roky studia!"Já mezitím zahnu též a hned za stěnou je stůl,kde sedí dva pohlední mladíci.

Jeden měl vlasy dlouhé bílé svázané do culíku a druhý měl krátké rudé,které mu trčely na všechny strany a měl na nose brýle.Nebylo pochyb,že se jednalo o Hikara a Zena..ale musela jsem zírat.Nečekala bych že vyrostou z nich tak pohlední mládenci.

"He?Kdo je ta holka za tebou,Teddy?Neříkej,že sis někoho opravdu našel." řekne Zen a já nemám slov.Hikaru se přidá:"Jo je docela hodně roztomilá.Můžeš nás tedy představit?" Teddy zase zrudnul ztrapněním."To tak není...ona,tedy ona a já, to tak není.My totiž.." ztratí slov a já mu skočím do řeči."Ráda vás zase vidím kluci."

To je překvapí:"He?My se známe?" zeptá se Hikaru a Teddy,který se mezitím zklidní vše vysvětluje."To je právě ono.Víte kluci,tohle je Meru."

Při těch slovech se jim oči otevřou překvapením dokořán."Co?!Meru,ta malá Meru,co s námi byla na základce v partě?To si děláš srandu,ne?" diví se Hikaru a já se usměju."jo,jsem to já.Asi jsem vás překvapila,co?"

Oba pokývou:"Máš pravdu.Vyrostla z tebe pěkná krasavice,víš to?Ale na mě to asi nemá." řekne Zen a Hikaru otráveně řekne:"Ano,my víme.Nikdo nemůže být krásnější jak Zen." To mě i Teddyho rozesměje.Takže i oni se nezměnili.Byla jsem šťastná.

"...Takže říkáš,že jste se vrátili kvůli práci?Co máš jinak v plánu na budoucnost?" zeptá se mě Zen."Upřímně nevím.Školu už mám za sebou a teď přemýšlím,že si najdu práci.Jen se budu muset poohlédnut na úřadě práce." řeknu a náhle Hikaru skočí do řeči "Nemusíš.Teď jsem si zrovna totiž vzpoměl,že v Moe moe kavárně hledají servírku.Myslím,že to tam mají za docela dobrý plat,můžeš se tam pak podívat." To mě fakt potěší."Oh vážně?!Děkuju,určitě tam zítra zajdu." Hikaru pohodí rukou."Za málo.Určitě bychom si tě dokázali představit v uniformě servírky,že?" řekne a drkne do Teddyho.Ten se zase začne červenat."Co?Hmm,jistě.Uniforma servírky,ta by ti určitě slušela." řekne.Nechápala jsem,proč se tak styděl.Co mu bylo?

Náhle se ale podiví Zen."Hej lidi,nevíte kolik je?" řekne a já se podívám na hodinky." Je 22:23" řeknu a Zen se při těch slovech zvedne a z věšáku si rychle sundává věci."Jako fakt?Promiňte lidi,ale musím.Musím jít domů něco dodělat do práce nebo budu v maléru.Fakt sorry." řekne a Hikaru zavrtí hlavou."To nic,stejně jsem taky na odchodu.Asi to zabalíme,co?" řekne a já pokývu."Asi ano.Už se mi koneckonců taky zavírají oči."povídám a tak je rozhodnuto.

"Tak zase někdy! A jsem rád,že si zase zpět.Fakt si nám chyběla.Jo a Teddy?Mohl by si ji doprovodit?Nemůžeš ji přeci nechat jít domů samotnou,ne?" řeknou Zen a Hikaru,když se loučíme.Teddy pokýve:"Pravda,stejně bydlím nedaleko.Nuže dobrou!" řekne a vyrazí napřed."Dobrou noc Zene.Dobrou Hikaru!" zamávám jim."Dobrou!" řeknou oba a pak už jen běžím za Teddym..

"Tak tady to je.Je neuvěřitelné,že jste zase v onom samém domě." řekne,když dorazíme před branku našeho domu.Za celou cestu nepromluvil ani jedno slovo,což bylo od něho docela divné.Navíc jak mě držel za ruku,poznala jsem znovu zrychlený tep."A ty bydlíš vlastně tam jak kdysi?" zeptám se já a on pokýve."Jo,sice jsem se z toho malého bytu už několikrát chtěl odstěhovat,ale nic lepšího jsem nenašel." řekne a pak zase nastane ticho.V záři pouličních lamp a měsíce vypadal mnohem starší,než za světla.Nechápala jsem jeho nervozitu.Co mu to tak způsobovalo?

"No tak já tedy asi půjd...u?!!He,Teddy??Co to děláš?

Než mohu udělat dva kroky vpřed,náhle mě Teddy chytne za ruku a přitiskne k sobě.Jeho pevné ruky mě svíraly v objetí a jeho hlavu si položil na mé rameno."Jen mi dovol takhle chvíli být,prosím." zašeptá.Takhle jsem ho vážně neznala..

Za chvíli ze mě slezl a usmál se:

"Děkuji ti Meru.Děkuju ti,že ses vrátila.Ani nevíš jak moc si mi chyběla.Oh,promiň musím jít.Naviděnou brzy a kdyby něco,zavolej!" řekne a než se naděju,zmizí za záclonou noci.Srdce mi bušilo jak o život a já neměla slov.Uvnitř mě byl pocit,jaký jsem jaktěživ neměla...

Tak tam zaraženě stojím a jediné co vypustím z úst je:

"Proč mi buší tak nahlas srdce?"...

Pokračování příště...

Tak dobře,zřejmě asi všichni pochopili o jaký pocit šlo ale nechte se překvapit,co bude v dalším díle!Určitě dejte like či koment a naviděnou!