Saikō no nakama- 5

«Nejnovější články | Anime povídky atd.

Vytvořit blog | Nápověda

Kapitola 5.- Šálek mléka,jahodový dortík a objetí

"Promiňte to zdržení." řeknu zákazníkovi a položím objednávku na stůl.

Uteklo pár dní a vše bylo skvělé.S klukama jsem se scházela každý pátek a dokonce jsem dostala místo v Moemoe kavárně jako servírka.Ale až na jednu věc...

Teddy..

Nevěděla jsem,co se s ním děje.Od té noci se prostě choval divně.Když jsme byli celá parta pohromadě,tak se snažil chovat normálně,ale uvnitř ho nejspíš něco trápilo.Otázkou bylo ale co...

"Brr!" řeknu a protřepám si hlavu,ať přestanu nad tím myslet.

Náhle se ozve zvuk zvonku.

"Oh vítejte...?!Hikaru a to snad není možné,Luciel!Ráda tě zase vidím." řeknu a přiběhnu ke známým tvářím.

Abyste pochopili,Luciel byl starší bratr Mony. Dělal fotografa v jednom ateliéru ve městě a byl docela známý.Často vyzvedával Monu ze školky.Už tenkrát šlo poznat,jak moc ji miluje..

"Oh Meru?Rád tě vidím.Hikaru,měl si pravdu.Je z ní opravdová kráska.Měla bys někdy ke mně přijít do ateliéru.Lepší modelku bych nenašel." řekne Luciel a já se usměju."Děkuju,určitě se nad tím zamyslím.Ale jinak,co tady děláte?" zeptám se a Hikaru se zasměje."Dalo by se že takovou malou kontrolu,jak se ti daří.Vidím,že si lehce našla místo.To je dobře." řekne a oba si sednou k blízkému stolu.

"Co si teda dáte?" zeptám se a Hikaru se zlověstně ušklebí.

"Co bych si mohl dát...Co třeba tebe?Sladká si na to dost." řekne a přitáhne si mě k sobě.

"Hej Hikaru!" okřiknu ho.

"V poho,dělám si srandu.Copak tě nemohu obejmut?Jen jsem chtěl zjistit,jak voníš.Hmm... citím jahody.Tak co třeba jahodový dortík a šálek mléka?"řekne,mezitím co si čichne k mým vlasů.Popravdě je to dosti trapné až cítím,jak rudnu.

Luciel,kterou situaci pečlivě sleduje se začne smát."Vy jste mi tedy pár!" řekne a já ho okřiknu."Tak to není!A co si dáš vlastně ty,Lucieli?"Luciel bez váhání řekne."Kávu s mlékem a k tomu polomáčené vanilkové sušenky."

"Dobře.Vydržte minutku,ano?" řeknu a vydám se směrem do kuchyně.

"Tak jeden šálek s mlékem,jahodový dortík a pro Luciela káva s mlékem a polomáčené vanilkové sušenky." řeknu a vše položím opatrně na sůl."Dějuji,Meru." řeknou oba a Luciel se napije ze svého šálku.

Hikaru opovrhne slovy."Nechápu,jak to můžeš pít." Luciel se zasměje."Stejně tak se mohu ptát na to stejné.Vždyť mlíko pijou jen malé děti." řekne a Hikaru ho okřikne."Není pravda!" Z toho,jak pil mléko,mu zbyl malý knírek pod nosem a já se neubránila smíchu.On mezitím to pochopil a setřel si ho.Luciel se taky začal smát a podotkl."Tak dobře.Jen děti a Luciel pijí mléko."

"Já myslím,že je dobré,když někdo pije mléko,aspoň poroste." řeknu a Hikaru pokýve."Přesně,aspoň nebudu tak malý ,jak Teddy."

Teddy..

už to zase začalo...

Vím,že bych nejspíš neměla ale musela jsem se prostě zeptat..

"Když jsme vlastně u Teddyho,nezdá se vám,že se teď chová "trochu" divně?Podle mě ho nejspíš něco trápí.Nenapadá vás,co asi?" zeptám se a náhle obou zmizí úsměv ze tváře.

"No,to přesně nevím.Ale všiml jsem si.Možná se furt trápí kvůli Moně?" řekne Hikaru a znovu si vzpomenu na ten onen okamžik..

"Teddy si to nejspíš nikdy neodpustí,i když ví,že to nebyla ničí chyba.Popravdě v jeho situaci,jak si byl blízký s Monou bych se ani nedivil." řekne Luciel a tváří se velmi smutně.

Náhle nás všechny zasáhla dávka nostalgie a zármutku nad Monou.Bylo to už osm let a jeho to furt trápilo,ale bylo vše?

"Milá Mono v nebi,všem nám chybíš.Hlavně Teddymu a Lucielovi,i když se to taky snaží schovat.Přála bych si aby si tu byla zase živá a zdravá.Chci zase vidět tvoji usmívající se tvář,která by nás udělala zase šťastnými..a Teddyho méně zraněného.I když doteď nevím jak,myslím,že Teddyho mám ráda a tak nechci ho vidět brečet.Proto nám drž palce..."

Tak,další díl hotový a dofám,že se povedl.Když se vlastně zamyslím,asi ten příběh zní hodně depresivně,že?No nevadí.Jsem moc ráda,že to čtete a děkuji za každý koment a plus,které dáte!

Takže ještě jednou díky,že jste si tohle dočetli a naviděnou zase za týden!

PS: Nově!! Ukázka na další díl!

"Zene,ty si nikdy nepřemýšlel o přítelkyni?" řeknu a Zen řekne."A víš,že jo?Bylo by fajn přijít domů s tím,že by mě někdo uvítal s otevřenou náručí,dal by mi pusu,povečeřeli bychom spolu a pak šli spokojeně spát." Poté cítím,jak mojí ruku něžně sevře jeho a začne mi bušit srdce..

"Popravdě,vzpomínáš si na náš slib?Že až dospějeme, vezmeme se a budeme svoji.Vím,že je to hloupé přání a nejspíš nemožné,ale doopravdy tě mám rád Meru.Vždycky jsem tě miloval." řekne a já jen řeknu...