Kao no nai shōnen-3

«Nejnovější články | Anime povídky atd.

Vytvořit blog | Nápověda

Kapitola 3.- Strach

Od toho dne jsem se na Mugiho tvář nikdy nezeptala. Popravdě mi to pomalu ani nevadilo. Člověk si hold zvykl. Ale jak jsem se s ním každý den setkávala,nějak jsme se moc sblížili..

"Miko? Co tu děláš? Vždyť je teprve jedna odpoledne." divil se Mugi,když mě spatřil jednoho dne dřív u řeky.

"Dnes máme plavání,tak jsem dostala speciální volno." řeknu a zasměju se.On nechápe:"He? Co tím myslíš?Pověz!" Já se posadím a otočím se k němu čelem.

"Slíbiš mi,že se nebudeš smát?" řeknu a on přikývne. "Slibuju,tak o co jde?"

Nadechnu se."N-neumím plavat." řeknu docela potichu,ale při těch slovech se Mugi náhle rozvalí na zem a začne se nahlas smát."Hahahaha!Jako fakt?Bože,haha!"

"Hej! Co jsi mi před chvíli slíbil!" napomínám ho a trochu se nafouknu zlostí.On mě náhle pohladí po vlasech.

"Promiň,nemohl jsem se unést." řekne a v tom momentě se mi hrozně rozbuší srdce.

"Tenkrát to začlo být vážné?"

"Jo,to bylo poprvé,kdy jsem se tak cítila.Ale teď ššš!"

"Ale stejně nechápu,proč neumíš plavat.Copak to neumíš z plaveckého kurzu?" zeptá se po chvilce.

"No ohledně toho...Tenkrát,kdy jsem šla na kurz mě strašně rozbolelo břicho." řeknu a Mugi mi skočí do řeči.

"Copak?Že by tréma?" Zavrtím hlavou."Ne,ukázalo se,že mám zánět slépého střeva a musela jsem do nemocnice a pak jsem ležela dlouho v posteli.No a když už jsem byla zdravá,kurz plavání skončil."

"A to tě nenaučil plavat táta?" zeptal se ale já smutně zavrtěla hlavou.

"Ne.Popravdě ani nevím,kdo můj táta je.Mámu opustil ještě dřív,než vůbec zjistila,že je těhotná." řeknu smutně a on mě něžně obejme."Promiň,nechtěl jsem tě přivézt na tak špatné vzpomínky."

Srdce mi zase bušilo jako splašené."T-to je v pořádku! Vlastně,jak jsi na tom ty,Mugi?"zeptám se.

"Já? Docela hodně dobře. Na škole jsem byl nejlepší. S naším klubem jsme vyhráli mnoho soutěží.Jestli by si chtěla,naučím tě to."

Rozzářím se jako vánoční stromeček."Jako vážně?! Moc ráda..." náhle mě ale něco napadne."Ale do bazénu tě s krabicí nepustí,ne?Navíc ještě neberu fakt,jak by si s ní plaval."

Mugi poklesne."Hmm,to je asi pravda." Já se ale náhle rozvzpomenu."Ty si říkál že si byl moc dobrý ve škole,že? Kam si chodíš Mugi?" zeptám se a Mugi,snažíc se nebavit o tom,si vezme do ruky skicář a dělá,že něco maluje."Momentálně nikam." odpoví a dívá se furt do skicáře.

On nechodil do školy? Ano sice byl o něco starší než já,ale furt mohl chodit tak do 4.ročníku nebo na výšku,ne? "Tak kam si tedy chodil?" zeptám se podruhé a on ledabyle řekne." Nemusí tě zajímat."

"Jak že mě to nemá zajímat?Bože Mugi.Proč si musíš vše nechávat pro sebe?" nadávám ale on jenom zamumlá."Tak je to jenom mnohem lepší." Jeden fakt o Mugim jsem už věděla.Kdykoliv šlo o jeho minulost a tvář,neřekl ani slovo.

Popravdě mi to docela vadilo,ale jak jsem o něm mohla něco vědět? To jsem si myslela do tého dne...

"Tady je seznam žáků z 1.ročníků,Izumi-sensei." řeknu při vstupu do učitelčiného kabinetu. Izumi-sensei byla podle mě nejlepší učitelka na škole.Její kabinet jsem milovala.Voněl po sladkém a čaji a ružové stěny byly zaplněné knihovnama plné dokumentů a fotkama.

"Oh, děkuji Miko.Mmochodem,potřebuji roztřídit pár složek studentů z minulých ročníků.Nevadilo by ti,kdybych tě poprosila o pomoc?" požádá mě učitelka,když položí seznam k sobě na stůl. "Moc ráda!" řeknu a ona se usměje."Děkuju."

Prohlížení složek studentů bylo docela zábava.Když si člověk všímal těch jmén,obličejů...

Náhle se zarazím. Uvidím před sebou složku jednoho žáka,kdo by měl být sice po marutě,ale nebyl tam dopsán rok ukončení studia a navíc byl fixou začmárán jeho obličej.Podívám se na jméno a divím se ještě víc.

"Mugi Nagami...Izumi-sensei,vy jste ho znala?" řeknu a ukážu složku.Učitelka se zarazí a náhle se tváří velmi smutně.."Ohledně něho..ale to asi nevíš,to jsi tady ještě nebyla."řekne a pak se mi podívá do očí..a pověděla mi to,co jsem fakt nečekala...

"Oh,Miko.Dobře že si tady.Pořídil jsem nové pastely.S něma se bude....Miko,děje se něco?" diví se Mugi když k němu přijdu. Ruce mám v pěst a pevně se dívám do země.

"Mugi Nagisa...proč si mi to neřekl?" zeptám se.

"Co?" nechápe. To mě donutí do křiku a tak zvolám:

"Proč si mi neřekl, že tě ve škole šikanovali?!"....