HryProDivky.cz
Vampíří poselství 4.část
Po dokončení testu se na mě ministr podíval, díval se na mě tak zpříma že jsem si všimla že má jedno oko tmavší než to druhé. ,,Mění se rychleji než jste mi tvrdil pane Juliane!.!.!!" Julian se na něj podíval a jen přikývl.
Mě to ale nedalo, musela jsem zjistit co tím myslí a co to pro mě znamená,,Co to znamená?!?" vyhrkla jsem a zadívala se na protější stěnu, stále jsem doufala že neřekne to co jsem si myslela že řekne, stále jsem doufala že nebudu muset ochutnat krev, nechtěla jsem se napít lidské krve nikdy!!
,,I když jsem si myslel že budeš mít ještě týden čas tak ten týden nemáš, je čas...budeš muset...",,Stop!!" řekla jsem a rozeběhla se od ministra a Juliana, vyběhla jsem ze dveří, nechtěla jsem to slyšet a stále jsem si opakovala ,,nebudu pít krev, nebudu vraždit, nikdy nikoho nezabiji... nikdy!!" běžela jsem chodbou až jsem dorazila do svého pokoje, chtěla jsem být sama.
Posadila jsem se na postel a utřela si slzy. Podívala jsem se z okna a nahlas si pro sebe řekla:,,Proč?, Proč já??, všichni si myslí že jsem mrtvá a já místo toho jsem na ostrovní dovolené..". Najednou jsem uslyšela jak kdosi otvírá dveře, nedívala jsem se na něj ale i tak mi cosi říkalo že to je Julian ,,Vím že je to pro tebe těžké ale nemáš na výběr.. kdyby jsi zemřela tak by vše bylo ztraceno, stovky životů by spadlo do tmy, včetně toho mého..". poznala jsem že to byl Julian a tak jsem se k němu otočil a řekla jsem: ,,proč?? na mě nezáleží, nejsem jediný vampír" všimla jsem si jak šel Julian ke mě, sedl si za mnou na postel a řekl:,,Záleží víc než si myslíš, jsi jediná to sto letech kdo se narodil s upírskou krví, to proto ti říkaly královno.. nebyly jsme si tím úplně jistí ale teď už jsme jsi právoplatná následnice trůnu!", z leknutím co to plácá jsem vstala a vykřikla:,,Co to plácáš?!?, já a dědit?!??", stoupl si vedle mě usmál se a řekl:,,Vím že jsi vždycky byla jiná, vím že tohle je tvůj život!" podívala jsem se na něj a musela se taky usmát a řekla jsem:,,Tak, já jsem dědička?!?". Usmál se ještě víc a dodal:,,Jasně ale neboj máš rok na zvyknutí, až za rok pojedeme do Ria, sídla vampírů.. tvého pravého domova"
♥♥♥
Julian mě odvedl dolů do sklepa, stále jsem sice nebyla přesvědčená že můžu, stále jsem nechtěla ale už jsem neměla na vybranou, byla jsem už dost slabá a hladová. Postavil mě před velké dveře a řekl:,,Nabídl se sám, nikomu neublížíš neboj."Otevřel je a já uviděla asi 20tiletého muže, seděl na stoličce a v ruce měl žiletku, víc jak na něj sem se dívala na ni. ,,Za chvilku ji zahodí má ji pouze aby ti to usnadnil" řekl mi Julian a postrčil mě do místnosti, všimla jsem si že jsou v místnosti zrcadla. Popošel ode mě a podíval se na muže a kývl na něj a muž udělal to samé.
Sevřel žiletku a udělal si ní na ruce pár krvavých šrámů a zahodil ji směrem dozadu. Začala jsem se cítit jinak, podle zrcadla jsem si všimla že mé oči už neblikají, září ostře rudě, začala jsem cítit své špičáky.
Přestávala jsem si všeho všímat, jediná věc která mě v tuhle chvíli zajímala byla jeho ruka, ruka po které tekla krásně voňavá tekutina, začala jsem se přibližovat k muži, celé mé tělo zatajil pocit který nedokážu popsat slovy jediný co k němu dokážu říct že se mi líbil byla jsem ním posedlá. Posadila jsem se k němu a od mi tu ruku podal, nastavil mi ji a já do ní pomalu zadořila své špičáky a jazykem hltala každou kapku která z ruky vytekla, byl to úžasný pocit, nedokázala jsem přestat nemohla jsem ani jsem nechtěla prostě to nešlo
Zdravím, tady pro vás mám další díl, tentokrát už i z krví (přece jenom jde tu o upíry) a jako minule doufám že se vám líbil.
Minulý díl: http://www.hryprodivky.cz/blog/a-muj-blog-a/vampiri-poselstvi-3-cast
Vaše ada228
