HryProDivky.cz
Nákaza bez konce 4/5 část
čtvrtý díl:
Všichni jsme v tichosti seděli a dívali se do prázdna. Totiž už za necelé tři minuty vyjdeme vstříc nakaženým. Ještě včera jsem já jako zástupce vedoucího týmu se musela účastnit schůze rady kde nám vše vysvětlili a teď sedím ve speciálním obleku vybavena dvěma katanami, nožem, baterkou a spoustou dalších potřebných věcí.
,, Pořád si tak ráda že jsi v týmu?"
Zeptal se mě z úšklebkem Danny který seděl vedle mě já jse mu Koukla do těch jeho očí které mu vůbec nejdou k jeho světlé barvě na hlavě.
,, Ano, jestli mám umřít tak umřu z pocitem že jsem se snažila pomoc"
,, Připojte se, za chvíli jsme na místě."
Ohlásil nám pilot bez náznaku emocí. Už jsme na místě.
Otevřel se poklop a já si všimla že jsme kousek nad zemí. Ještě než jsme opustili bezpečí vrtulníku nám Danny zopakoval pravidla.
Napřed slezl Danny potom přišla na řadu Suze a kluci a nakonec já.
Naskytl se nám pohled do zdevastované oblasti, žádná tráva, žádná voda a hlavně hrobové ticho přerušované odletujícím vrtulníkem. A mi se dali do pohybu, Danny šel a jistil ze předu a já ze zadu. Bylo hrozné jít v takové depresivní tichosti když víte že kdykoli vás může napadnout nakažený o kterých nevíme skoro nic.
Už jdeme takhle více jak 4 hodiny a stále v hrobovém tichu které skončí hlasitým křikem. Z poza stromu vyběhne dívka zhruba stejně stará jako já. Všichni na ni koukáme a až už je blíž tak si toho hned všimnu. Ta rána... je nakažená
,,Rychle utíkejte!!" Křiknu hned jak se vzpamatuji. A nejsem sama a už běžím za ostatními. Když se otočím všimnu si že neběží sama. Nakažení.
Utíkali jsme jak o život. Oprava nám šlo o život. Vždy když jsem se otočila všimla jsem si že nás dohání. Myslela jsem si že budou jak zombie- pomalí, nemyslící... ale omyl.
,, Neutečeme! Musíme bojovat" křikne Lex a já s Dannym proneseme sborově. ,,Ne"
Tohle bychom nezvládli.. je jich na nás moc. To ví i Danny na kterém je vidět že vymýšlí taktiku. Nemůžeme utíkat věčně. Suze už skoro nemůže a v tom mě něco napadne. ,,Les!"řeknu při funění a Danny kývne a ukáže rukou na les.
Jsou už nám skoro v patách. I když je les hodně zpomalil tak né zase moc. Každou chvilku se vyhýbáme nějakému stromu, různě zatáčíme a kličkujeme.
Když v tom uslyším křik a hodně blízko. Lex je na zemi a na něm on. Museli nás nějak předběhnout. Rychle zareaguji a vrhám se na něj s katanou ale už je pozdě je kousnutí. A my skoro obklíčení je jich tu moc tohle je konec.
,, Pryč! Musíme se rozdělit" zakřičí Danny a utíká pryč ale pozor mým směrem. Chytne mě za zápěstí a utíká se mnou pryč to samé dělají Beny se Suze ale opačným směrem.
Konečně se vzpamatuji a běžím vedle Dannyho který mi stále svírá ruku. Utíkali jsme co nejvíc to šlo. Musíme je setřást.
Po dvou hodinách se nám podaří je konečně setřást. Jsme naprosto vyřízení a tak se schováme do prohlubně po spadlém stromu. Hluboce oddychujeme . Až teď mi to konečně dojde.
,,Lex.... on.... on...." ,, Nakažený" dokončí to za mě Danny, můj jediný společník a kluk, kterému vděčím za svůj život. Opřu se o jeho rameno a zavřu oči. Když v tom je znovu otevřu když si uvědomím ještě jednu věc. Suze a Benny.... nejsou s námi. Rychle z batohu vytáhnu sledovací zařízení a zapnu ho.
,, Nefunguje to" řekne Danny když se snažím zprovoznit tu malou věc.
,, Už jsem to zkoušel.... není signál nebo tak něco.. musíme jim věřit." Když to dořekne přitáhne si mě k sobě blíž a tak mám hlavu na jeho svalnaté hrudi.
Sedíme už tu asi hodinu a ani jeden nic neříká. Tak ticho přeruším já.
,, Proč si mě zachránil?"
Vyslovím větu která mi vrtá v hlavě. ,, Záleží mi na tobě a... a ... Já k..... tobě..... stála si jak opatřená.. bylo by po tobě"
Najednou změnil to co chtěl říct a já vůbec nevím proč.
,, Potřebujeme odpočinek, už jdeme v kuse od rána.... za chvilku omdlíš... jsi dehydratovaná"
Vím na co Danny narážel, po té co jsme se včera rozdělili jsme se zastavili pouze na noc a už bude večer. No... ale má tvrdohlavá palice si nechtěla přiznat že je unavená a tak jsem to zazdila.
,,Tady zůstat nemůžeme.... každou chvíli se tu můžou objevit nakažení a já nechci riskovat a no...." udělala jsem pauzu a vydělala láhev kterou už máme skoro vypitou a zatřepala jsem ní ,,.... vody už máme minimální množství a .... musíme šetřit a teď jdeme.. za chvilku jsme venku."
Podíval se na mě a podíval se mi do očí. To znamenalo že jsem měla boží výhled do jeho šedých očí.
,,To znamená že budeme muset najít úkryt kde strávíme noc... Tak za dvě hodiny se začne stmívat."
Řekl mi a přitom se mi stále díval do očí. Po chvilce jsem si všimla že se přibližuje, nedokázala jsem se pohnout. Cítila jsem jeho teplý dech na mém obličeji, byl už tak blízko že jsme se skoro dotýkaly nosy když v tom jsem se vzpamatovala a rychle se od něj odtrhla a nejistě jsem řekla: ,, Musíme vyrazit a hned!" Snažila jsem se to říct a důrazem ale byla jsem strašně vyklepaná a tak jsem už raději vyrazila.
Šli jsme asi hodinu a čtvrt a obloha se začínala červenat jako já když byl v mém osobním prostoru. Já se začínala bát, jsme už daleko za lesem a navíc nikde není úkryt a nerada bych skončila jako další nakažený. Když v tom jsem si toho všimla malý statek který vypadal nedávno používány avšak teď už nejspíš ne.
Všiml si ho i Danny a navrh že to omrkem a zkontrolujem zda se tam dá strávit noc.
Blížili se neuvěřitelnou rychlostí, Danny mě táhl do tohodle domku doufajíc že je prázdný. Popadl za kliku a snažil se otevřít dveře, nešlo to. Byly zamčené a my bez naděje. Když v tom se ozval hlas. ,,Kdo sakra ste??" Poznala jsem že hlas, co vycházel z poza dveří patřil muži. No... takový hrubší hlas by asi ženě nepatřil ne?
,, Jsme lidi co by se chtěli schovat"
Řekla jsem a čekala na odpověď. ,, Otevřu dveře a hned za ně zalezete a varuji vás, jsem ozbrojený"
Když jsem vešli do předsíně tak se mi najednou začalo dělat špatně. Úplně se mi zatmělo před očima a...
Z pohledu Dannyho:
Ta holka je nemožná, z poza dveří se ozve mužský hlas který by ji pustil dovnitř a ona hned přikývne? Jako chápu že po nás jdou ti nakažení ale co když je taky nakažený nebo nebezpečný.
Než jsem se ale vzpamatoval z mého přemýšlení, byly jsme už v předsíni s plešounem kolem kterého bylo dalších asi osm osob.
Podíval jsem se na Annu a všiml si že ztrácí barvu. Než jsem se nadál začala padat, já jí tak akorát stihl zachytit než dopadla na zem.
,, Je nakažená??" Řekl ten kluk a mířil na ní hlavní pistole.
,,Ne, to to nevidíš je dehydratovaná!" Křikl jsem na něj a on se přihlouple uculil.
,, Chci důkaz!" ,,A jakej?? To nevidíš?? Nepila!"
,,Vysleč ji, chci se ujistit že nelžeš.. jinak vás odsud vyhodím za těma co už jsou nakažení"
Chtěl jsem reagovat že se nikdo vyslékat nebude ale po předběhla mě drobounká dívenka po jeho levici.
,,Nabu, jsi se zbláznil... nejsi uchyl ... nevypadá na nakaženou... a on také ne. Poskytneme jim pokoj na dvě noci a na dva dny a potom vypadnou..." ,,,ale...."
,, Žádný ale Nabu jsi snad uchyl?? Jak by se ti líbilo kdyby po tobě někdo chtěl aby jsi vyslekl svou přítelkyni??"
Co?? Přítelkyni?? Já neříkám že by se mi to nelíbilo, ale vlastně.... nebudu na to říkat nic.
,,Fajn dostanou pokoj ale ať je za dva dny už tu nevidím a máš je na starosti ty"
Řekl směrem k té dívce a odešel spolu s ostatními teď jsem tu byl jen já a Anna a ta neznámá.
,, Ahoj a promiň... mé jméno je Lun a odvedu vás do pokoje... donesu vodu a jídlo a ty se o ni postaráš že?
