♥ Můj blog ♥

Až do posledních sil: 2.díl -jen přes mou mrtvolu

!prásk! ozval se výstřel a já se vzbudila tak rychle že jsem na posteli i poskočila, hrklo ve mě a automaticky jsem běžela k rodičům do ložnice ale nikdo tam nebyl. V běhu jsem se vrátila do pokoje a po tmě začala hrabat pod postelí ,,Kde to sakra mám?,, kde to je??" mumlala jsem při hledání...,,!Konečně!!" Zakřikla jsem nahlas když už jsem konečně držela ruku na své kataně, rychle jsem ji vyndala a rozeběhla se z pokoje směrem se schodů. Byla sice tma ale po patnácti letech chození, běhání a skákání po těchto schodem mě naučilo je scházet i po tmě. Sešla jsem dolů a uviděla jsem svou matku v rukou ,,Mírotvůrců". 

Když se řekne název mírotvůrci mnoho lidí by si asi vybavilo hodné lidí s dobrosrdečnými úmysly, my však ne. Pro nás to jsou zvířata, šelmy snažící se všechno získat jen pro sebe, okradači, vyděrači a hlavně vrazi. Ještě nikdy jsem se s nimi nesetkala osobně teda vlastně až dodnes....

Potichu jsem stála na schodech a čekala jsem co se bude dít dál, nemůžu přece jen tak sama napadnout šest ozbrojených mužů jen s jedou katanou, neměla bych žádnou šanci...nikdy

,,Tak co dáš nám všechno vaše jídlo! nebo ji mám zastřelit!! vyber si chlape nemáš moc času!" a namířil mé matce pistolí na hlavu, dal ji přesně mezi matčiny oči. Viděla jsem jak otec neví co má dělat, bez zásob také nepřežijeme ale vzdát se kvůli jídlu své matky, ženy??, nikdy.. Začalo to ve mě vařit, začala jsem na ně být naštvaná čím dál víc, ,,Nikdo jí neublíží, jen přes moji mrtvolu!!" vykřikla jsem a postavila se před schody a z krytu vyndala svou katanu, zadívala jsem se mu do očí a čekala jsem co udělá, co řekne....ale i tak jsem pro ně byla připravená i zemřít. Prohlídl si mě, jeho oči se dívaly na mé tělo docela hodně dlouho, trochu jsem se  bála, v hlavě jsem měla myšlenku že  vystřelí bez varování otočí pistol a její střelu napálí do mě mnou projde a ukončí  můj bezcenný život.

,, Mám tedy nápad, když mi dáte du holku, pustím ji a nikomu se nic nestane!.!" řekl ale já mu namítla:,, A co zásoby?!?" ,,Zatím budou vaše.. za takovou..". Viděla jsem jak pomalu pouští matku a postrkuje ji k otci.

Ukázal na mě a řekl: ,,Pojď ke mě!"trochu jsem tušila co má se mnou nejspíš v plánu, protože mi bylo patnáct tak jsem z toho měla strach, nechtěla jsem skončit jako loutka, otrokyně ani služka...Ale protože jsem pořád před očima měla zděšené tváře rodičů, Rodinu bez jídla, nemohla jsem jim to dovolit a tak jsem pomalými kroky přistupovala k němu, viděla jsem jak otec na mě kroutí hlavou ať to nedělám tak já musela, nemohla jsem nechat rodinu hladovět, na to jsem neměla srdce. Když už jsem byla skoro u něho tak jsem řekla: ,,Co se mnou máte v plánu?? sundal si masku z obličeje, usmál se a chytl  za bok a projížděl prsty od pasu nahoru a u toho říkal: ,,Hádej!, si dostatečně vyspělá, budeš pracovat pro... nech se překvapit!" když to dořekl zamířil mi rukou k hrudníku, já sebou však trhla a při tom automaticky vzala katanu a zamířila mu ji ke krku. Všichni ostatní muži na mě zaměřily zbraně, čekaly na povel.. nejspíš....

Chytl mi druhou ruku, zatočil se mnou tak rychle že mi z ruky vypadla katana, teď jsem byla v hrozné nevýhodě,  ruce mi svíral tak pevně že každý můj pohyb mě neskutečně bolel, nevěděla jsem co mám dělat, teď jsem jen čekala až mě za troufalost zastřelí, ukončí můj bezcenný život, uvolní mě od všeho trápení a všech lidí.

Otočil mě tak že jsem skoro ležela na zemi,svázal mi ruce, a postavil mě a začal mě odtahovat někde pryč.  

Doufám že se vám můj příběh líbí a jsem ráda za každé plus i komentář. To co je psané kurzívou budou bývat vysvětlivky... 

Mějte se hezky, užívejte si neděl a napište jestli chcete pokračování..:D

Ada228

+1

Příběhy a povídky

Autor: ada228   |   Publikováno: 10.07.2016   |   Zobrazeno: 634x