znáš creepypastu?

7.creepypasta Veronica 2.díl

Šla jsem lesem, kterým Emily chodila domů. Dneska šla z města. Věděla jsem, že se tak do jedné hodiny nevrátí. Hnala mě tam moje zlost. Všechno co jsem teď dělala, vzešlo ze vzpomínek. Z mého šílenství. A Emily teď zaplatí.
Sedla jsem si na kraj cesty, kterou pravidelně chodila. Hlava mě třeštila jako střep. Promýšlela jsem, co Emily udělám. Nemám žádnou zbraň. Jenom sílu. Ale mám ještě něco. Pro Emily něco speciálního. Nikdy mě nezranila fyzicky. Zranila mě psychicky. A příliš moc na to, abych se vzpamatovala.
Najdu Emiliinu vnitřní krásu.
Uslyšela jsem její hlas. A ještě Jasonův. Chichotali se jako dvě malá děcka. Odporné. Emily se omluvila, že si musí odskočit. Jason si teda sedl na jeden kamen a nechal jí jít.
,, Budu tu za chvilku zlatíčko. Ach, tebe mi může ta káča Veronica jenom závidět…" poslala mu vzdušný polibek.
On jí také. Uchechtla se a šla do hlubin lesa. Je čas.
Emily bloudila asi tři minuty. Zastavila jsem jí, když jsem si byla jistá, že jsme z Jasonova dosahu.
,, Ahoj…" pozdravila jsem jí.
Hned se za mnou otočila. Strachem skoro nedýchala.
,, Víš kdo jsem? Ta káča Veronica…" ušklíbla jsem se.
,, Ty? Cha Veronico, to je podoba tý tvoje alter-ego holky nebo co? Sorry ale vypadáš jako trapně udělaná maska na Haloween. To tvoje ,,druhé já" neexistuje…" posmívala se mi.
Zuřivost stoupala.
,, Ale tahle bolest, tyhle vzpomínky jsou realita…" vzala jsem jí za ruku a přinutila jsem jí se mi dívat do očí.
V Emiliných očích se zrcadlil strach. Začala zrychleně dýchat.
Takové to je.
Když se mi jednou zakoukáš do očí, nemůžeš se odtrhnout. 

,, Prosím zavři ty oči!" prosila mě Emily a kňourala.
Začala sténat bolestí a držela se za spánky.
,, PŘESTAŇ!!!!!!! PROSÍM!!!" začala řvát.
Dala jsem jí ruku před pusu.
,, Nekřič! Nemluv! Už jsi toho řekla příliš!" řekla jsem jí.
Její oči se zalily slzami.
,, Jsi hezká modrooká blondýna. Jsi ale taková i uvnitř?" zasmála jsem se.



,, Kde je ta Emily?" podíval jsem se na hodinky.
Bylo půl druhý po půlnoci. Musím se brzo dostat domů.
,, Emilyy!!" řval jsem do lesa.
Vypravil jsem se za ní. Chodil jsem temným lesem asi tři minuty, když jsem uslyšel šramot. Šel jsem jeho směrem.
Najednou jsem uviděl dívku.
Byla otočená zády a viděl jsem její černobílé vlasy.
,, Kdo jsi?" zeptal jsem se.
Abych se přiznal, byl jsem slušně vystrašený. Ta dívka se začala jemně smát. Byl to ale takový šílený smích. Tichý ale strašidelný.
,, Jsem Veronica. Ta pravá." Otočila se ke mně.
Na jejím mrtvolně bílém obličeji jako černé díry na mě hleděly její černé oči. Ale nejvíc mě vystrašilo to, že měla ústa zamazaná od krve.
A v ruce držela ještě tepající lidské srdce.
Nakousnuté.
,, Panebože!!! CO JSI ZAČ?" zakřičel jsem.
Sklopila oči.
,, Požíračka duší. Alter-ego. Svěříte se mi s bolestí, svěříte mi celé své srdce…" natáhla ke mně ruku s nakousaným srdcem. 

,, Ale spousta z nich jsou hnusná, shnilá zevnitř." Zakousla se do něho.
Chvilku ho rozkousávala a potom polkla. Bylo mi na zvracení.
,, Všichni jsme uvnitř monstra. Všichni jsme uvnitř stejní…" ukázala vlevo od sebe.
Za vysokým křovím jsem cosi uviděl.
,, Jdi…" Její oči mě doslova hypnotizovaly.
Odtrhl jsem od ní pohled a šel jsem dál.
To co jsem viděl se nevyrovná žádné noční můře.
V zemi byly zaražené dvě kovové tyče a jedna mezi nima. Viseli mezi nima dráty.
A za ty dráty visela Emily. Měla rozpárané břicho a ruce.
Podříznuté hrdlo ze kterého jako černý sirup odkapávala krev.
Z rozpáraného břicha jí lezly vnitřnosti… 

Padl jsem na kolena a začal jsem brečet.
,, CO JSI JÍ UDĚLALA TY ZRŮDO?!!" zařval jsem na Veronicu.
Veronica povytáhla jeden koutek.


,, Hledala jsem její vnitřní krásu…." 

0

Příběhy a povídky

Autor: čokl   |   Publikováno: 03.10.2015   |   Zobrazeno: 693x