znáš creepypastu?

Čus kaktus lidi. Chci vám říct,  že můj blog ruším. Taky se chci omluvit eyeless jackie od které jsem čerpala creepypasty za to, že jsem vám o tom neřekla a nedala tam odkazy na její blog. Protože nemám moc času, tady je odkaz na její blog a pokud budete chtít, přečtěte si tam nějakou…

Chladný. Vlhký. Osamocený. To jsou věci, kterými by nechtěl nikdo být, a to, čím jsem já. Mnoho lidí by řeklo, že jsem příliš mladý na to vědět, co je to láska. Nevím jak jí slovy definovat, ale udělal jsem pro to všechno. Kamkoliv půjdeš, budu tě sledovat. Všude kde zůstaneš, tam budu i já. Nikdy neodejdu. Bez tebe nemohu existovat. Láska není…

Čus kaktus. Když najdete v nějakém mém článku nějakou chybu, prosím napište mi pod ten článek kde přesně je ta chyba a já ji opravím. Díky moc

Podél stropu se táhlo potrubí, které vydávalo zvláštní vrčení, v pozadí se ozývaly zvuky, jako jsou pády a alarmy. Scootaloo zalapala po dechu. ,, Tohle místo... Ta architektura... Je mi to všechno tak… Povědomé... Myslím, že jsme v Továrně na počasí!" Orion se zamračil. ,, To nemůže být pravda. Cestovali jsme příliš dlouho. Musíme být daleko od…

,, Raději bych byl vyhoštěn z místa, kde zachází s poníky takhle, než žít svůj spokojený život, zatímco se ostatní trápí." Aurora se šťastně usmála, ale úsměv jí zmizel, když se jí tělem prohnala další vlna bolesti. Orion se naklonil blíž a podepřel jí. Soudci zuřili. Pak ale s klidným výrazem odvrátili zrak a šli vybrat dalšího ponyho. Scootaloo byla…

,, Teď se příběh o duze nezdá tak pěkný… Ten příběh o cukru a koření…" Už dlouho se vedou debaty o tom, jak se vůbec v Equestrii vyrábí duha. Zatím je spousta poníků zaměstnáno v oddělení Meteorologie, ale téměř nikdo tam nepracoval naplno. Ale ví se, že Spektrum, jednotlivé barvy duhy, tam tečou v trubicích přímo do obrovských kádí. Zde pracovníci…

Ahoj holky. Konečně mi skončil zarach na pc. Takže další creepypasta bude, až kouknete do mého článku seznam co jsem psala předtím a tam mi do komentů napište jednu creepypastu, která vás zaujala jménem. Díky moc. jo a ještě něco, v tom seznamu bude něco zvýrazněný tmavě modrou. To znamená ze ta creepypasta už byla

Šla jsem lesem, kterým Emily chodila domů. Dneska šla z města. Věděla jsem, že se tak do jedné hodiny nevrátí. Hnala mě tam moje zlost. Všechno co jsem teď dělala, vzešlo ze vzpomínek. Z mého šílenství. A Emily teď zaplatí. Sedla jsem si na kraj cesty, kterou pravidelně chodila. Hlava mě třeštila jako střep. Promýšlela jsem, co Emily udělám. Nemám žádnou…

Začalo se stmívat. Ulice osvětlovaly matná světla lamp. Šla jsem zrovna z výtvarného kroužku. V ruce jsem měla mobil a zrovna jsem psala zprávu kamarádce. Nestíhala jsem autobus atak jsem si cestu ukrátila přes městský park. Cupitala jsem tmou. Bylo už poměrně chladno a tak jsem si k sobě přitáhla mikinu. Tma mě znepokojovala čím dál víc. Šramot. Šel od…

ahoj holky, jelikož jsou rodiče pryč, jsem tajně na pc a jdu vám napsat další creepypastu :-D

Omlouvám se, ale měsíc a půl nevyjde creepypasta, protože mám zaracha na počítač. Ale až budu moct vydám další díl kaughing jackův původ

"Vidíš mami? Je přímo ta-" Isaac se zarazil a prozkoumával svůj pokoj, ve kterém nebyl už ani kouzelný, tančící klaun, ani záhadná dřevěná krabička. Jeho matka nebyla překvapena. Podívala se na Isaaca tak, že se mu roztřásla kolena a začalo se mu dělat špatně. "A-ale mami... Byl-" SMACK! Isaacova matka dala svému synovi pořádnou facku na tvář.…

Jsou Vánoce v sněžném přelomu 18. a 19. století v Londýně a v malém domku na kraji města žil osamělý, 7 let starý kluk jménem Isaac. Isaac byl smutné dítě bez kamaráda, který by se k němu hlásil. Zatímco většina dětí trávila čas s jejich rodinami a napjatě čekaly, až budou moct rozbalit dárky umístěny pečlivě pod krásně vyzdobeným vánočním stromečkem, malý…

Čus kaktus.Tady je seznam slíbených creepypastPutrid Love  Art Warehouse  Tatzelwurm  Car Won't Start  Dead Bart  Judge Angels The Doll Maker   Butterflies in your stomach   Little pink backpack  The Expressionless  Robot  Wendigo   The Rainbow Syndrome  Strach z věčnosti   Shadow…

Byl to pěkný letní den, můj pětiletý syn James si hrál venku na dvorku našeho předměstského domu. James byl vždycky tichý kluk, hrál si většinou sám, neměl moc kamarádů. Zato ale měl bujnou fantazii. Byla jsem zrovna v kuchyni a krmila jsem našeho psa Fida, a najednou jsem uslyšela, že se James s někým baví. Nebyla jsem si vůbec jistá, kdo by to mohl být.…