Slohovky :D

Dark lover - 19. část

19. část 

V této části se opět budu pokoušet o nějaké brutální scény, a i když je neumím popisovat, tak bych chtěla říct, že tu nějaké budou :D Jen nechci, abyste si pak stěžovali do komentářů :D 

Thomas tu noc nedokázal usnout. Pořád musel myslet na Hope a na tu bestii, která jeho milou ovládla. 
Jeho pokoj osvětlil blesk z venku. Chlapec s sebou leknutím trhl. O chvíli později se ozvalo hlasité hromobití. 
"H-Hope," vydechl. Byl celý propocený v důsledku nepěkného snu, který se mu zdál. 
Uslyšel jakýsi pohyb. 
A pak zlověstný, hrozný smích. 
Chlapec už v tu dobu věděl, že tohle znamená jeho - i Hopin - konec. 
"Ahoj Thomasi," ozval se hluboký mužský hlas jeho pokojem. "Viděl jsem tě, jak jsi Hope sledoval na hřbitov." Nastalo dlouhé, tíživé ticho, mezi nímž Thomasovy myšlenky uháněly jako splašené. 
"To ti nikdo nevysvětlil, že očumování je neslušné?" zasyčel, tentokrát hlasitěji. 
Otevřel ústa, aby něco namítl, ale než stihl cokoliv konstatovat, přerušil ho chechot. 
"Měl bych ti dát za vyučenou..." 
To bylo to poslední, co slyšel, než upadl do bezvědomí. 

--- 

Probudil se v nějaké chladné místnosti, podobné vězení. 
Rozhlédl se kolem sebe. Moc mu to nešlo, protože byl přivázaný k nějakému kovovému stolu. Udeřil ho chlad. Teprve nyní si uvědomil, že je nahý - tedy, že má na sobě jen své boxerky. 
Uslyšel tlumené kroky, jak se k němu blíží. 
"Můžeme začít?" promluvil tiše nějaký muž a Thomas si byl jistý, že to byl Rafael. 
"Konečně ses probudil," opáčil a otočil se k nějakému stolu vedle toho, k němuž byl Thomas svázaný. 
"C-co se chystáš udělat?" vykřikl vyděšeně, silou vůle se přiměl mluvit. Anděl se usmál a otočil se zpět k němu. V ruce držel něco, co podezřele připomínalo jakýsi mučící nástroj, něco mezi kuchyňským nožem a nůžkami na nehty. 
"Ty miluješ Hope," podotkl tiše Rafael. Zkoumavě si přeměřil světlovlasého chlapce. "Ale ona je moje, víš?" konstatoval stejně klidným hlasem. 
"A ona nemůže být nás obou. Hm..." zabručel, naoko přemýšlejíc, co udělat. Ve skutečnosti to už dávno věděl. 
"Co s tím uděláme?" Po jeho božském obličeji se rozhostil úsměv. Ne žádný vysmívající se, ne lhostejný či úšklebný; tenhle úsměv byl upřímný, jako by říkal 'Neboj se, všechno bude v pořádku.' 
"Promiň. Omlouvám se za to, co nyní udělám," zašeptal. "Vážně mě to mrzí." 
Tu podivně rozdvojenou věc, kterou držel v ruce zastrčil hluboko pod nehet na palci pravé ruky. Thomas vyjekl, vědíc, co bude následovat. 
Anděl se spokojeně usmál. 
"Kéž by tě viděla Hope... líbilo by se jí to." 
"Vůbec jí neznáš!" zařval Thomas. Pak Rafael trhl rukou a vytrhl tak nehet z palce. Chlapec zařval.
Strachem, bolestí, zlomeným srdcem. 
Z palce, z místa, kde byl původně nehet, vytekla krev a něco hnisavého, z čeho se oběti zvedal žaludek. 
Úpěl bolestí. 
Ten samý bolestivý proces zopakoval i s ostatními nehty, na rukách i na nohách. Po těle Thomase tekl pot, řval, ale nikdo ho nemohl slyšet. Nacházeli se na odlehlém místě, hodně daleko od města. 
Temný anděl - spíše ďábel - položil ten nástroj zpět na stůl s jeho nářadím, a vyměnil ho za jakýsi podlouhlý nůž. 
"Víš... to ty vůbec Hope neznáš," zasyčel nenávistně. V jeho temných očích se zračila krutost a žízeň po krvi. "Já jsem jí jen pomohl odhalit její pravou stránku." S co největší silou zabodl nůž do Thomasova stehna. Čepel proklouzla masem, prořízla kost a hrot se objevil i na druhé straně. Doslova mu probodl nohu. 
Místností se ozýval hlasitý řev a pláč Thomase. 
"A jí se to líbí." 
Vytáhl nůž a nechal rudou, hustou krev kapat na stůl a posléze na zem. Kdyby nebyl přivázaný, jeho noha by se mu jistě bolestí klepala. 
"Ani nevíš jak." 
S těmito slovy mu nůž opět zařízl do stejného místa, a schválně čepelí zakroutil kolem dokola, ať byla jeho bolest ještě větší. Thomas už pomalu ztrácel sílu jakkoliv brečet či křičet. 
Rafael na něj zklamaně pohlédl. 
"Už nekřičíš? Pročpak?" Viděl, že jeho kořist neodpovídá, že pomalu ztrácí sílu. Povzdechl si. 
"Vážně? Ty toho vážně vydržíš málo, Thome," zabručel. "No dobrá." Našpulil rty. "Nechtěl jsem to používat, ale ty si o to prostě říkáš." 
Odložil vedle nebohého, unaveného Thomase svojí vražednou, mučící zbraň a vzal něco jiného. Injekční stříkačku. 
Zapíchl mu jí do krku a zmáčkl. Chlapcovu únavu vystřídal nový nával energie. 
"Můžeme pokračovat," oznámil spokojeně anděl. 
Znovu vzal na chvíli odložený nůž s dlouhou čepelí a zabodl ho znovu do jeho těla. Tentokrát do druhé nohy. Nenechával jí tam dlouho, prakticky ihned, co se tam ocitla, jí vyndal a zabodl jinam. Takhle bodal a bodal do jeho nohou, dokud nebyly celé pokryty krví. Kluk křičel a křičel, jeho hlasivky mu už pomalu vypovídaly službu, ale nebylo nikoho, kdo by jeho utrpění slyšel. 
Jakmile to Rafaela přestalo bavit, odložil svůj současný nástroj a vzal do rukou velké kladivo. 
"Ještě pořád můžeš chodit," uvažoval nahlas. "Ještě pořád bys mi mohl zdrhnout." 
Thomas vykulil strachem oči, když si uvědomil, co se jeho trýznitel chystá udělat. Z očí se mu začaly kutálet další slzy. 
Andělovi se zaleskly oči čirým šílenstvím. 
Trochu od stolu s přivázaným klukem poodstoupil, zvedl ruce s kladivem a s velkou silou uhodil do kolena pravé Thomasovy nohy. Pohyb několikrát zopakoval, dokud z kostí na noze nezbyl jen šedobílý prášek, smíchaný rudou krví. Vypadalo to jako nechutná kaše. 
Thomas, i přes látku vpravenou do jeho těla, začal pomalu omdlívat. V duchu prosil Boha, aby ho vysvobodil a dopřál mu rychlou smrt. 
To mu však bylo odepřeno. Rafael vzal zbytky látky v injekční stříkačce a poslední kapičky mu vstříkl do krku. 
Poté vzal nůž a trup celého chlapce rozřízl na půlky. Z rány vystříkla tmavě rudá krev. Ukazovaly se i první orgány, zejména šedé trubičky v podbříšku - střeva. 
A v tu chvíli chlapec umřel. 

Ok, "trochu" delší díl :D Co si myslíte o těch brutálních scénách? Popsala jsem je dobře? Já to neumím moc věrohodně popisovat, tak jsem jen tak experimentovala :D 

+6

Příběhy a povídky

Autor: Caliopeia   |   Publikováno: 08.08.2016   |   Zobrazeno: 654x