Slohovky :D

Dark lover - Prolog

Prolog 

Ahoj, tak netrvalo dlouho (jen pár hodin XD) a jsem tu zas s novým příběhem! :D Jéj, ať žije Caliopeia a její fantazie! XD Ok, ale k příběhu...

---

Drobné sněhové vločky dopadaly do dlouhých tmavých vlasů dívky, opuštěně stojící na hřbitově. Měla na sobě dlouhý černý kabát, pod ním tmavé šaty, k nim šedé punčochy a na nohou černé boty na tkaničky. V ruce držela kytici krvavě rudých růží. Po bledém obličeji stékaly proudy slz. 
Dívka se jménem Hope Crixellová beze slova hleděla na jeden hrob. Zub času se už na něm podepsal; kvůli stáří a břečťanu jméno skoro nešlo přečíst. 
Jenže Hope věděla, že tam je vytesáno jméno Mallory Viole Crixell Robinsonová. Jméno, co pro ní kdysi tak moc znamenalo, ovšem které teď bylo zaváté pískem času. 
Její matka. Zemřela přesně před rokem, těsně před Vánoci. 
Celou Hopinu rodinu to zasáhlo. Zejména jejího otce. Hope si ho pamatovala jako veselého, usměvavého muže. V ten den se z něho stal chlap jako každý druhý. Vážný, přísný, od něhož se ani malého úsměvu za rok nedočká. 
I její teta - matčina sestra - se strýčkem Rose a Tyler Adamsonovi přijeli, přestože za běžných okolností by se ke Crixellovým ani nepřiblížili. 
Hope svou tetu nenáviděla. Byla to jen namyšlená, arogantní dámička. A chování Rose se promítlo i na dvanáctileté Naomi, její dceři. 
Hope se krokem přiblížila k hrobu a opatrně položila květiny na malou vrstvu sněhu. Krásně se v kontrastu se sněhem vyjímaly. Ten pohled na vysoké topoly a hroby byl vskutku nádherný. Až moc nádherný, podle dívčina názoru. Místo, s nímž se pojila tak smutná minulost by nemělo být tak krásné. 
Hope měla hřbitov ráda. Chodila tam skoro vždycky o volném čase. Dobře se jí tam přemýšlelo. 
Lidi ze školy jí kvůli tomu přezdívali 'Královna mrtvých', ale ona na ně nedbala. Ty lidé si nezažili bolest, netušili, co znamená přijít o člena v rodině. 
Na chodbách slýchala nepěkné přezdívky, špitání a pomluvy. 'Princezny' školy se jí vyhýbaly. Ty snad z ní měly i strach. Ony, pouze v růžovém a barevném značkovém oblečení nechtěly mít nic do činění s dívkou ze hřbitova, bledé a oděné jen v tmavých barvách. 
"Ach mami, kéž bys tady se mnou tak byla," povzdechla si tiše Hope. Nikdo jí zde nemohl slyšet, snad jen nehybný kamenný anděl opodál... 

+6

Příběhy a povídky

Autor: Caliopeia   |   Publikováno: 29.04.2016   |   Zobrazeno: 549x