Šedý blog tichého studenta

Bitva O Arteinu - 1.část- Svět Fantazie ^^

Dobrý den, 

a vítám vás u dalšího článku. Kdo čekal článek o očích ? Ale houbičky na marmeládě. Celou tu dobu jsem místo toho pracovala na tomto článku- chiméře-. Ale byla to dobrá zástérka, že ? Nikdo nesměl vědět na čem se doopravdy pracuje !  Do napsání textu pro úžasnou skupinu Svět Fantazie mě zaúkolovala monster haaj. A udělala ohromnou chybu. Ale proč ne, zde je má bitva o Artienu. Když chcete zkaženou, dlouhou, nudnou (popisování nekvalit by bylo na několik hodin) povídku, proč ne?

Omlouvám se všem Arteinským postavám, jež nemají v příběhu roli. Eh. 

A v ději bude dozajista nasekáno tolik chyb, že vybuchne celá vaše hlava. 

Upozornění: Za mentální problémy, zničenost, třes však končetin, šílenství, nechutenství či jiné problémy neručím. Čtení na vaše nebezpečí.

[PS: Většinu věcí JAK by bitva měla proběhnout vymyslela Monstr! Ale mne zabijte. Já jen za obsah romantických scén nemohu] 

--------------------------------------------------

"Tindrell, taky nemůžeš spát ?" zeptala se Shamin rozespale vylézajíc z vyhřáté postele. Něco jí v klidném spánku bránilo. A to už byla čtvrtá hodina ráno. Sluneční paprsky se zdvihaly pomalu po obloze. Tindrell si jen hluboce povzdechla, hlavou přilepená na sklo kolejní místnosti. Z něj měla výhled na celou Arteinu. Vesnici byl ledový klid, lidé spokojení s úsměvem na tváři, a nebo zachumlaní do peřin a snící sny. Někteří měli však zkřivené výrazy smíchané s klepajícím se tělem. Spousta lidí to i ve snu tušila. Něco..ne někdo se blíží. "Mami, já viděl něco strašného!" přiběhl malý chlapec ke své matce, a objal ji v slzách. "Divná a bledá postava s výrazem jež nechceš znát přišla k nám. Krev!" bolestně vykřikl poslední slovo. "Klid miláčku. To byla Veronika. Ta děti ve snech straš.." neodpověděla matka tisknoucí svého syna k zástěře. Někdo vtrhl do dveří. " Dobrou noc" usmála se Cissy do odporného úšklebku s vyceněnými zuby. Nůž z její dlaně schované za zády zamířil na chlapcovu hlavu. "Zásah!" rozesmála se na celé kolo, skloněna ke krvácejícímu tělu. A mrtvému tělu. Matku za krkem podřízl Sesil, ovládán silou Mireena. "Jé, alespoň budu spolu" spojila své ruce do tvaru srdce Cissy. Netušila, že to znamená více než jen pošklebek. Toto totiž cítí Amor. Vyvolený amor. Dav bytostí zla už se zatím před chaloupkou nudil, a ničení všeho okolo je přestávalo bavit. "Nejprve zničme tu jejich školičku" zařvala Veronika. Cissy jen nasála pach mrtvých těl a čerpala sílu. Jejich krev jí vtělovala novou energii. "O Dům vzplanul podivným světlem, a vyšla z něj nová Cissy. Bojová Cissy. "Jdeme" ukázala k Arteinské škole. To už do Migorry vtrhla Sheila. Udýchaná se málem zřítila na zem. "Zlo je tady" vychrlila unaveně. I ten pohled jež viděla ji unavoval nejen sílu, ale i víru. Tindrell se v oku zaleskla slza, a obraz Caroline jež z dálky přicházela a z řetězů odvazovala postupně ubohé otroky. "Jdeme za ředitelkou" vyšla Julliette z Levijsých dveří a snažila se nahodit na tváři ostatních sebemenší úsměv. Marně. "Toho tvého sarkastického tentononcu máme už plné zuby! Není čas si tu z nás dělat šprým" podotkla kousavě jedna dívka. Obecně ve většině lidí pěnil krutý vztek a strach dohromady. "Já...nic jsem tím nechtěla říct" sklonila Julliette hlavu. Snažila se jen o aby ostatní nebyli smutní. A zatím je teď v tragické náladě právě ona.

"Paní ředitelko!" vtrhla do těžkých dveří kaštanové barvy. To co spatřila opravdu nemohla čekat. Před ní stála ředitelka s kovovými chrániči paží a hrdinně zdvihadla meč do výše. "Vím co se děje" stačila ředitelka jen říci, a do druhé ruky uchopila velký lesní roh. Přiložila ho k ústům a nechala rozeznít hluboký tón. Zvuk prochvěl každým v této škole i dalekém okolí. Cítily ho i bytosti zla. "Slečinky jsou připraveny bojovat" ušklíbl se Mireen a vrhl ohnivou kouli po studentce jež vcházela do bran. Snaha o útěk byla marná. Foxi Love Darkness se za smutného pohledu Tindrell sledující scénu z okna skácela k zemi. Silou lásky namířila na Veroničino srdce. Temnota však celou její sílu hravě odstranila, a obrátila proti bráně školy. Kus dveří se odštípl a vyletěl pryč. Rozbít zbytek už bylo snadné. Davy otroků se svítícíma očima se hrnuly a rozštípali bránu na třísky. Přitom šlapali po růžových vlasech spanilé, byť mrtvé dívky. Necítili nic. Ani zhnusení či štěstí. Jen Carolininy rozkazy. "Všichni do tělocvičny" zavelel profesor Dark. Moc dobře pochopil co zvuk lesního rohu znamená. Koleje a studenti se v řadách sbíhali dovnitř. "To je fuška, že pane Bilinkári?" Anastazia Darková pokynula na Bilinkáre. Ten se snažil Mariol vysvětlit, že do bitvy musí také. "Nechci tam jít. Stejně nebudu bojovat" opakovala mu jako zaseklý gramofon. Znova a znovu mu to povídala, on ji přemlouval aby šla. Studenti se zatím seskupovali k sobě. "Prosím" protrhl zvučný a enegický hlas ředitelky Sunii hluk davu. "Poslouchejte mě! Bitva dnes začíná. Je to bitva rozhodující. Vy, jakožto Arteinští studenti a studentky rozhodnete kdo zvítězí. Nejde jen o nás, jde o celou Arteinu. Vaše magie, síla i schopnosti jsou důležité. Přípravte se. Musíte být silní. Mnozí z nás budou umírat. Ale u umřou za dobrou věc" říkala v očích jí plálo bouřlivé raní slunce. V tu chvíli se ani ta nejvíce hovorná Arteinská dívka neodvážila promluvit jediné slovo. Ředitelka pokračovala. "Vím jak těžké je pro vás zůstat čistí. Proto nechť odstoupí ten, jež přechází na temnou stranu" dopověděla smutně a ukázala doprostřed tělocvičny, kde zbyl kruh místa. Ze všech řad proudily davy studentů. Migorrské hlavně, ale i jiné řídly. "Kam si myslíš, že jako jdeš?" vztekle chytila Nuratix Nivorianu za šedou kapuci jejího kabátu. Nivorianiny šedé oči na ni upřely zmatený pohled. "Já myslela, že chceš abych odešla. Řvala jsi jak mě nenávidíš. Nemohla jsem cítit tvou bolest. A pak, v žádné koleji mi nebylo dobře". "Tak nenávidím? Já! Za to vše co pro tebe dělám tě nenávidím!" vztekle zavrčela Nuratix. "Aby bylo jasno, časy se mění" roztáhla neohrabaně mohutná dračí křídla krvavého odstínu. "Zůstaneš tu, jasné !" ušklíbla se na vysokou kamarádku vražedně. Nivoriana však spatřila změnu. Koutky se Nuratix roztahly do širokého a spokojeného úsměvu. Popadla kostnatou rukou tu Nivorianinu a pevně stiskla. Dav vyděšených studentů hleděl na ty ostatní. Každý překvapeně hleděl na ty zrádce. "Luno!" vyděšeně Flora vykřikla. Celý dav se na ni zadíval, ona však viděla jen Luniny uslzené oči. Síla zelených rostlin se z nich linula až k ní. "Sheil..Luno. Věřím ti. Ale rozmysli si co chceš. Budu stát s tebou, i když se moc neznáme" chytila rudovlásku Flora za rukáv. Luna pohlédla na dřevěnou a do hladka obroušenou podlahu tělocvičny. "Ne. Nemohu své přátele opustit. Sice nám nerozumí, a někdy máme vztek. Zlo je možná lákavé, avšak nemůžeme odejít. Já tedy ne!" vystoupila Luna z davu a vrátila se k hloučku Levie, za velkého potlesku Flory.

"Přidávám se" hrdě poznamenal Tom Snape a vystoupil opatřen svou vlastní rozhodností. Ale nikdy by ho nenapadlo, že bude chtít ke zlu odejít. Stýskalo se mu však po Hades. Touha ji vidět byla silnější než jeho již dosti zlomené srdce. Lidé se vraceli zpět ke kolejím. Uprostřed zůstala jen prázdná díra. "Jsem mile překvapena!" sladce se ředitelka usmála. Kdo by řekl, že budou její vrásky kdy vypadat půvabně. "Je to hrdinka" pomyslel si Kail ke svému překvapení. "Budeme muset ještě zvolit vůdkyni" dodala s hrdým sebevědomím.V slečně Melody hrklo. "To vy jste tady vůdkyně!" promluvila sladkým hlasem názor snad všech. Sunia se opět široce usmála vrásčitou tváří. "Melody. Jste dobrá kantorka, ale dnes vám to nemyslí. Podívejte se na mě. Jsem stará. Slabá. Nemocna. V bitvě budu umírat mezi prvními. A pak, Arteina chce za vůdkyni novou a statnou duši. Jednoho z vás" rozpřáhla se rukama po studentech. Jejich překvapení nebralo konce. Nikdo se však nehlásil. Kdo by také chtěl nahradit tu nejúžasnější a nejvíce statečnou ředitelku, jakou si jen člověk mohl kdy přát. Kail vždy hledal svůj vzor. Nemohl ho však v otci ani nikom z Arteiny najít. Až do teď. Stará ale s mladou duší. "Přihlásit se dá velkou odvahu, moji drazí. Kdo je toho vůbec schopen ?" ptala se chytře ředitelka Sunia. Každý mlčel.

"Já" nejistě, avšak se sebevědomou silou se přihlásila Shamin. Netušila, co ji k tomu dohnalo. Ona a vést takovou armádu? Mohla ohrozit životy svých nejbližších. Za přítele považovala snad každého na této škole. Už proto, že se nepřidal ke zlu a zůstal tu s nimi v zoufalém boji. Který ona chtěla vést. "Shamin proti světu" říkávala s pobavením její matka. Shamin však nikdy netušila, jak moc budou ta slova pravdivá. "Arteinští. Studenti, dívky i chlapci. Vím co si asi myslíte. Jsem troufalá. Směle si dovolím říct, že asi máte pravdu. Ale potřebujeme někoho, kdo to zkusí. A já mám nyní v duši i srdci odvahu vás vést" dotkla se svého luku a hrotu šípů na zádech. Cítila jak jí stéká pot po celém obličeji. Zatnula tvrdě pěsti a hlasitě řekla na celý sál. "Mé jméno je Shamin. Z Migorry". V tu chvíli spousta Levijských dívek trochu ucukla. " Prorvali se sem. Migorrští nám jem chtějí ukázat, o kolik jsou lepší" Chiet šeptla plaše k Catherine. Slyšel to však každý.

"Linzi, neměly bychom něco podniknout?" Migorra zoufale podotkla k víle sedící vedle ní. Na dřevěném prkně bylo místo pro všech pět. I Flower si přisedla. "Jak tak znám své studentky, budou vzteklé. Linzi, naše dívky cítí vzájemnou nenávist" dodala Migorra vážně. Duch Levie hleděla udiveně na dva rozhádáné tábory. "Takže dívka, co měla na rozdíl od vás všech tu odvahu a přihlásila se. A vy, věčně jen zaláskované slečínky ji kritizujete" překonala Jasmin všechnu plachost a vyšla z davu. "Prostě máme strach, jaká vaše úžasná Shamin bude" odpověděla Suzane krutěji než čekala. Shamin couvala pomalu dozadu. Tohle nechtěla! Místo spojení sil se jen hádají.

Všechny Cerrejské dívky udělaly naráz krok kupředu. Nikdo si jich nevšímal předtím. Do hádky se nezapojovaly, jen si něco mumlaly. "Tohle nejde. Patříme k sobě. A ukážeme jim to!" dohodly se pospolu. Váhavě po sobě pohlédly. "Budeme se střídat" Katie poslala s úsměvem telekineticky zprávu. První se odvážila Margarita a rozevlály se jí rudé vlasy. "Nechcete toho" zastavila davy jež by se snad i porvaly. Na tváři některých Migorrských už byl vražedně naštvaný výraz. "Každý z nás má předsudků mraky. Nepovídejte, že si o někom něco nemyslíte. Ale ať už si o těch druhých myslíte cokoliv, stačí se podívat. I já s prokletýma červenýma očima vidím, že se navzájem potřebujeme. Migorra s Levií, Levie s Cerrou i Migorra s Cerrou budou vždy jiné. To nic nezmění. Ale za celou Cerreu bych chtěla oznámit, jdeme s Shamin!" Kristen energicky pronášela před davem. Rudá v jejích očích na chvíli zmizela, to však sama nepoznala. Byla příliš horlivě zabrána do své řeči. Tu z Levijských řad vystoupila Catherine. "Migorra vždy byla, je a bude krutější a agresivnější. Ale pohlédněte. Shamin, jsi statečná. Já jdu klidně s Migorrou. Nebo jsem chtlěla říci Arteinou? Shamin bude vést každého bez rozdílu" mluvila tiše. Sladký hlas lidem spíše působil do srdce než na uši. "Cerreo, jsi báječná!" Levie usmívajícího se ducha objala. Přitom musela jít rukama přes Agiru. Na teleportaci však byla líná. Agiře jen poklesly tváře. Tu ji objala Migorra. Tyhle doteky mezi lidmi i duchy nikdy nechápala, ale Agiře to zjevně udělalo dobře. A Flower se na ně spokojeně dívala. "A do boje!" zavelela Cerrea. Studenti si šli pro zbraně, nadechnout a odejít na nádvoří. Tam už Veronika, Cissy a Mireen čekali. "Připomeňme si lidskou šílenost" skočila jako normální člověk Agira na podlahu tělocvičny. Bylo to nečekané, divné, bláznivé a neuvážené. Ale tvářila se velmi spokojeně. Ostatní si vykouzlili meče s kameny na držadle. Leskly se barvou jejich kolejí. Flower měla kámen křišťálově bílý. A pak skočily. 

zpívala pochodující armáda. Zpívali hrdě a z plna celičké duše. Cartherine kráčela v čele, zpívajíc slova "Na dobro dám" směrem k Shamin. Jako vůdce teď Shamin musela svým odhodláním předvádět jiným studentům jak na to. S odhodláním vytáhla ještě před setkáním se zlem svůj meč. Ostří se zalesklo v dopoledním slunci. "Trin!" vykřikla za ní Tindrell a chytila ruku její jediné pravé rádkyni. "Shamin dala zrovna mně roli radit jí ve všem. Takže kvůli mě i jí tu dnes musíš zůstat. Budeš poradce vrchního rádce" zasmály se obě. "Spojeni jsme,v jedno živé,jeden dech a jedno srdce" přidala se Shamin k zpívajícímu davu. Tindrell by nikdy neřekla, že někdo tak tvrdý bude zpívat pozoruhodně nádherně. Hlas Cartherine a Shamin se doplňovaly jako den a noc. Musely znít spolu, a každou chvíli se střidalo kdo je výraznější. "Takže holčičkám je do zpěvu!" z popadl Lissy záchvat smíchu. Dostala od Mireena schopnost otroky ovládat, a ani nevěděla co s tím. "Kontaminace bakterií, nikdo z vás mi neunikne! Srdce mé je jimi prožrané! To bolí, to bolí, to bolí!" zhypnotizované hlasy s očividnou nesoustředěností zpívaly a Lissy se kmitala do rytmu její oblíbené písně. Arteinští mezi nepřítomnými pohledy se zářícím bělmem museli vidět i své bývalé přátele. "Mia Gold. Měla jsem ji záhadně docela ráda" Beily promnula své oči. Jako temná víla by nic cítit neměla. Ale zatím jí srdce hoří až moc. Přímo plamenem. Pak jí zaujal, stejně jako každého pohled na mrtvé tělo půvabné dívky. Foxi toto stálo život. Cissy se nadechovala, a krev jí dodávala novou energii. "Ta mrtvola ji posiluje" zašeptal Luis k ředitelce Sunii. Mocní lidé ho vždy zajímali. Ale přidat se ke zlu? Nikdy! Je jen trochu kariérní, ne však zcela zlý. Má jen moc a sílu. V tom je rozdíl. Škoda, že ho skoro nikdo nevidí. "Co trochu změnit prostředí?" napadlo zoufalou Sunii, a místo školy se rázem obě strany octly na voňavé a rozlehlé louce. Nedaleko však byly i kamenité a vysuté skály. Mocným kouzlem však Sunia byla zcela vyčerpaná. Pohlédla na Arteinské nalevo a zlo dívající se z pravé strany. Seřazení otroci měli v hlavě jediné slovo. "Zabij" přikázala Veronika a v očích se jí zablesklo. "Copak to s námi je? Jste trochu malátná. Dejte si pauzu" rozchechtala se Cissy a smrtící proud odeslala do Suniina těla. Z nohy kam se trefila vystřelil had obalený zakrváceným masem a smtícími zuby se do ředitelku kousl. Padla na zem mrtvá. Boj začal. 

Najla vzteklou vřavu plnou dalších mrtvých úplně ignorovala. Viděla jen tělo statečné ředitelky, jež zaplatila za vše co pro školu kdy udělala životem. Modré oči se neubránily hořkým slzám. "Smrt není zranění. Stejně to ničemu nepomůže. I když naděje je vždy" vzpomněla si na svou schopnost. Suniina víčka se začala mrkajícím reflexem pohybovat a postupně ožilo celé tělo. "Znovu jsem se narodila" usmála se široce ředitelka. Znovu tu ležela, v pořádku však nebyla. Rána v noze s jedovými zuby jež se uvnitř zhmotnily pálila silněji než oheň, kdyby mohl hořet uvnitř. A věděla, že toto ji jen tak neopustí. Pozici ředitelky bude muset opustit. Pokud by snad nějaký student vůbec přežil. "Paní řeidtelko ?" Mariol zvědavě vyběhla ze skal, a za Mandiny a Najliny pomoci odnesly do úkrytu pod převisem kde předtím Marion stála. "My jdeme bojovat, Nailo. Tvoje slzy nás zachrání. Živoucí lék!" Mandy nadšeně vyběhla s bušícím srdcem a Nailu vzala za ruku a táhla jí po širých kamenech. Tahle bitva sice bude další průšvih, ale za to by stála i její smrt. Stejně by jí z Arteiny brzy vyhodili. "Miriam!" pohasl veškerý úsměv Najle z tváří. Krásnou a usměvavou Miriam poznala jen jedinkrát, už ji však měla ráda. Okouzlil ji její zpět. A teď má zlomenou nohu s krvavým a nožem vyrytým nápisem "Wother Li..". Více otrokyně nevyryla, Shamin usekla modrovlásce hlavu. Řetězy i s otrokyní zachřastěly a spadly. Najle zatím naskočily slzy. Jemně je přiložila na ránu a čekala. Nic. Schopnost léčit byla náhle pryč "Budeme ji muset opustit" konejšila ji Mandy a odváděla sama plna zděšena drobnější Najlu pryč. 

--------------------------------------------------

Pokračování? 2.+ 3. díl ! 

+14

Příběhy a povídky

Autor: Ravenclaw   |   Publikováno: 31.01.2016   |   Zobrazeno: 1456x