Šedý blog tichého studenta

Příběh ze světa HP - Kostky jsou vrženy - 8.díl

Dobrý den 

a je tu další extrémně dlouhé (dvojdílné) pokračování mé naprosto katastrofální povídky "Kostky jsou vrženy". Dnes o Katy, Kenthal a Avis. Julliette a Elis dostanou větší prostor příště. A přivítejme dvě nové hrdinky : Mystery MacDarken ze Zmijozelu a Nebelvírskou prefektku Wolfauroru Fangovou -Kingovou. Jenže ona tak úplně do Nebelvíru nepatří. 

Varování : - příběh bude naprosto jiný než HP. Abych mohla zakomponovat vše co chci, musím lehce pozměnit mnoho faktů. Takže je to jen "inspirace" tímto světem. Děkuji za pochopení. 

- Omlouvám se, pokud v ději budou chyby - například vstane z mrtvých profesor, který již zemřel. Poslední knihu jsem nečetla, a nesleduji nová pokračování Harryho Pottera od Rowlingové, protože stejně zabila většinu mých nejoblíbenějších charakterů. Také nejsem dokonalá, a je možné že něco ve světě HP prostě pokazím.

Možná, že přijde i třetí nová studentka, pro ni je zde ještě možnost si postavu přidat : 

Jméno
Kolej kam bude chodit
5 nejvýraznějších charakterových vlastností (nemusí se hodit ke koleji)
Samozřejmě budu o to šťastnější, čím víc toho napíšete, a také vám ji méně změním, když tam napíšete třeba o tom, jak se jí bude dařit v Famfrpálu.

A omlouvám se, že se zde možná nebudou odstavce. Bohužel mi nějak nefungují. Z vašich charakterů se zde každý objeví v jiném množství. Pardon.
Díl jsem z větší části psala jsem ho na tabletu, kde je "autokorekce" slov - jednoduše si píše co chce. Takže pokud tam bude něco divného tak to prosím ignorujte. Vy pochopíte co myslím, věřím vám. Užijte si tento zával textu alespoň v míře lehké snesitelnosti, kterou poskytuje. Nedává to smysl. Je to nudné a podivné. To je jedno.

A velká omluva, že zde dnes ještě nebude Wolfaurora. 

------------------------------------------

Katy to nemohla unést. Proč ? Sen ji děsil před očima. Varoval ji. A ona tu Ludwig nechytí. Proč zrovna ona ? Před očima se jí začalo mlžit. Pomalu. Slzy překryly vše ostatní. Byla tak unavená ze snažení. A navíc, ten kluk si ji přestal sledovat, a začal se dívat jinam. Jenže jeho tvář se jí v slzách rozmazala. Cítila jak tí z očí stéká prach. Celou dobu cítila podivné svědění v oku, ale že prachu bylo tolik, to poznala až teď. Konečně slzy stekly pryč. Svět náhle byl barevnější a světlejší. Jak mohla přehlédnout takovýto rozdíl ? "Zkus i myslet barevněji" vnutila si Katy, a s odhodláním chtěla říci ono zakázané tajemství. Byl to jen sen. A Larisa byla jen člověk. Nemohla zkazit ďábelské plány hlasu ze snu. A ona byla také jen člověk. A prozradit tajemství je přece tak lidské. Jenže Larisa byla pryč. U houčku lidí. Kirklandová už měla výklad. Podívala se na toho chlapce. Jeho nádherné modré oči pozbyly modré. Zelená s lehkým modrým odstínem byla možná ještě krásnější než ta modrá. Ale ta změna byla ohromná. On jí dal letmý úsměv. "Za Leonardem jdou Nebelvírští" ukázala na něj Kirklandová a on ustoupil. Jako Larisa, i ona k němu popošla. Konečně je Nebelvír pohromadě. Spolu. "Co chcete dělat ?" zeptal se Leonard ke všem okolo. "Chtěla bych být chytačka, a tady Larisa stojí o brankářku" pokrčila Katy rameny". Chvíli čekali na ostatní koleje, a pak za Leonardem odcházeli pryč. To už měla Katy fajn pokec zajištěn. Kombinace Leonarda s Larisou tvořila skvělé duo na zabavení. Pak se rozdělili na dva týmu. "Každý si v našich pravidelných duelech vyzkouší všechny role. V kolejích se rozdělíte na dvě skupiny, a budete hrát nejprve proti sobě." Kirklandová spokojeně vysvětlovala. "A Havraspáre, Julliette nepřijde. Je jí prý nějak špatně." uklidnila vyděšené tváře jejích přátel. Trochu jí zarazila spadlá čelist a vyděšený výraz Larisy, ale u studentů je to snad normální. "Bože ! Nebýt někoho, kdo nahlásil, že její špatně, na nás mohli přijít." Larise blesklo hlavou. To už ji, ale rychle přiřadili do týmu proti Katy. "Neví někdo jestli je Juliette v pořádku ?" zmateně se ještě Kirklandová zeptala. "Paní profesorka Greenová ji má na starosti" Larisa špitla, odcházejíc k mase jejího týmu. Lhala. Možná to Julliette bude stát život. A ještě pravděpodobněji, ona už nebude v Bradavicích studovat.

(Nyní dávám možnost hnidopichům, protože tohle by se opravdu nemohlo stát. Prach aby změnil barvu očí ? No co, chtěla jsem opravit alespoň jednu chybu.)

Duel byl vlastně docela jednoznačný. Larisin tým byl jednoduše lepší. A Katy prohrála. Ale nebyla to naštěstí její chyba. A věděla, že ne. Odrážeče si neveme. Ani za nic. Zatraceně, proč se musí taky hrát Famfrpál, když je tak ospalá. Těžko se hraje s těžkými víčky! "Gratulace" chtěla Katy podat Larise ruku po konci hodiny, ale Larisa jako vítr běžela pryč. Sklesle sklonila hlavu. To ona by měla utíkat. Za bledou postavou. "Nemusíš se trápit, že jsme prohráli" poklepal jí na rameno Leonard. "Kdybych se měla urazit kvůli každýmu bl*ýmu zápasu, tak už jsem mrtvá". Leonard kýval. "Ty se kvůli něčemu trápíš ? Protože ti ještě neuschly slzy" zeptal se soucitněji než kdokoliv předním. "Jsem no..dlouhý příběh" povzdechla si Katy. "Rád si ho vyslechnu, a rád ti pomůžu, jestli máš teď jako já 2 hodiny čas." podíval se na velké hodiny, kolem kterých prošli. "Jsem pro" Katy kývla a odešli do jedné zapadané uličky. Ticho. Bylo tak trapné vykecávat se klukovi o svých snech. Ale jeho to očividně zajímalo. "No ?" zeptal se netrpělivě. "Hele, je to složité" křečovitě se usmála Katy. "Zdál se mi hrozně divný sen. Nemám to nikomu prozradit - nebo mě stihne trest. Tedy až na dívku z Kostkami. Já totiž vím..." šeptala Katy zmateně. V krku cítila stále větší horko. A oči se jí začaly klížit. Upadla ze židle, přestávajíc vnímat svět. "Katy ?" třásl s ní marně Leonard. Vzal ji chvatně za nohy. Byla to jeho vina. "Nehraj si s magií" řekl si včera, a dnes ? Omráčil tu holku..milou holku. Díkybohu, nemusel až ke kabinetu Greenové. Potkal ji na chodbě. "Paní profesorko, Katy Sparklová omdlela ! Po kruté bolesti" zařval po chodbě. Greenová se zmateně otočila. "Má horečku" rychle dodala a vzala si ji do náruče. Pak přenesla do nějaké ošetřovny. Pár podivných duchů je sledovalo."Bude v pořádku. Dojdu pro léčiva. Čekej tady !" přísně zavrčela Greenová. Leonard měl strach. I kdyby se Katy uzdravila, bude s ním stále chtít přátelit ? 'Leonarde ?" rozespale se Katy pokusila postavit. Bolest hlavy ji však tak přemáhala. Začala se jí třást ruka. Rychleji a rychleji. V hlavě cítila děsivý hlas. "Tvůj trest byl vykonán." Otřásla se. Ano, divných lidí se nebála. Ale tak, jak ono mluvilo, to nemohl být člověk. Přes silnou bolest hlavy přepadla přes kraj postele. Naštěstí do Leonardova náručí. Obejmul ji silně, a ona se nechtěla pustit. "Zkusíme to napsat." Katy rychle napadlo, a Leonard začal prohrabávat místnost. "To se nedělá, nezdvořáku !" oslovila ho baculatá dáma z obrazu, a mávala širokým vějířem. "Ale cítím, děvče, ty jsi snad prokleté. Nebo co ? Že jsi to ty, papír i tužku najdete v šuplíku" ukázala mohutným ukazováčkem, s propracovaně prokresleným popraskaným nehtem na malou polici z tmavě hnědého, chladněji působícího dřeva. Podal jí ošuntělý papír, do kterého se pustila s vervou vlhkost. Rozpadal se jí pod rukou. Ucítila silnou bolest uvnitř těla. Začala psát. Písmo a ruka se jí kroutili do prapodivných smyček. Nedokázala udržet se. Ucítila jen rychlý pád na lůžko. Když se probudila, na jazyku se jí rozplývala kyselá chuť nějaké rostliny. Greenová ji upjatě sledovala, společně s ní i pár studentů a McGonagallová. Leonar nešel vidět přes vyšší postavy. Jen na ní zamrkaly zelené oči z řady. "Alespoň na to nejsem sama" usmála se zoufale, a lehla si, s touhou usnout. Sen byl sice o těch Kostkách, a hlas stejně děsivý, ale tentokrát ji pronásledovaly i zelené oči. Což jí dělalo velmi dobře.

"Chudáček slečna" poznamenala si Kenthal, když vycházela z ošetřovny. Nemusela mít strach, jí žádná informace neunikne. Uslyšela za sebou hlasité funění, a rychlé vzteklé kroky. "Zatrolleně" zrychlila na kroku. Pak jí to nedalo. Zmateně se otočila. Larisa byla skoro vedle ní dýchající hluboce a opravdu rychle. Došla až úplně k zamražené Kenthal. "Co si to dovoluješ ?" zatnula ruku v pěst, a pevně si jí chytla druhou, aby mazanému obličeji "Zmijozelské slečny' nedala přes hubu. Kenthal jen překvapeně zvedla obočí. Podobné situace byly jedním slovem běžné. Vzteklý nováček proti její lenosti poslouchat jejich uřvané kecy. "Tak co jsem provedla ?" znuděně odpověděla s lehým přemáháním, aby nezívla. Bylo přece tak pozdě. A ona ještě musela jít na tu "výpravu" ,kterou Ludwig tak pracně naplánovala. Teď jesě rychle vyšetřit malý mentální problémek."Viděla jsem tě, já tě moc dobře.." Larisa začala rozvášněně a se užívala si i v hlasu sladké pomsty. "Jak jsi na ni, jak trpěla na lůžku, jak jsi se na ni dívala pohrdavě. Jako kdyby nebyla nic." To už bylo na Kenthal trochu moc. Tahle holka snad přišla o rozum, ale to u téhle kauzy s nehty asi každý. "Co si myslíš ? Já tedy nevím, jak se dívám, a nehodlám to kontrolovat každé tři minuty v zrcadle. Takže, jediná možnost je tu taková, abych si vybodla oči. Pokud to ti, a vaší..ka-ma-rád-ce udělá dobře, mě udělá zas dobře si je vypíchnout. Vše pro vás. Takovýhle lidi miluju' povzdechla si Kenthal. To už Larisa nevydržela, a napřahla se na silnou facku. Letěla těsně kolem Kenthalian obličeje, ta se, ale rychlým reflexem skrčila a než si Larisa uvědomila, že se netrefila, už klapal elegantní podpatek po nedalekých schodech. "Na tuhle si musím dát pozor ! Je agresivní"pokrčila Kenthal rameny. Náhle v ní hrklo. "To je ta kamarádka Ludwig ? To znamená..snad s ní nepůjdu na tu výpravu.". Seběhla schody, ohlédla se za sebe a v klidu se šla přichystat na schůzku s Ludwig. Larisa za tím stála překvapeně na schodech. Chtěla tu holku vyděsit, ale udeřit ? Začíná se měnit ? Protože bojování pěstmi, a mlácení nebylo její parketa. Vzpoměla s v tu chvíli na ten lhostejný, znuděný výrau Kenthal. Stála u lůžka trpící, a zívala. Ale mlátit ji za to ? To asi ne.

Ludwig nemohla odolat, a nervozně klapala tvrdou podrážkou černých bot. Kde všechny byly ? Pravdou bylo, že tam stála hodinu napřed. Původně chtěla být napřed celé tři hodiny, ale to by bylo nápadné. Přehnaně. Noha už jí z věčného klepání bolela. Srdce také. Co když je chytí ? Vše bude její vina. Její. Co když právě kvůli těm kostkám, těm starým kostkám přišly nehty? Ne, to by nešlo. Ona a vlastnit něco výjimečného ? To sotva. Ruce měly v sobě nepotlačitelný reflex, a ona dostala chuť to udělat. Hodila je s chutí na podlahu, a podrážka na ně rychle došlápla. Posouvala po nich nohou, snažila se je zašlapat do země, viděla, jak se odloupl kus laku. Ničila. Vždy byla tou, která stavěla, a někdo jí to níčil. Dnes se přidá k ostatním. Zničí. "Ludwig, ty už ale sakra nejsi v normální, že jo ?" usmála se za ní Elis. Přišla v opravdu nevhodnou dobu. Viděla jen šlapání po Kostkách. V Ludwig vybuchla bomba emocí. Ona právě šlapala po něčem drahém její rodině. Jejímu bratrovi. Jak vůbec mohla pomyslet na to, být ničitelem. Než přišla jako další Avis, sedla si Ludwig do nejprašnějšího koutku, a zírala na strop. Zoufalé pokusy o konverzaci, které Elis vysílala se jí dařilo tiše odmítat bez slz. Avis jen pozorovala lesknoucí se šedé oči, a přemýšlela co říct. Cítila divný, provinilý pocit. Její blízká trpí. "Radši nic neříkej" mrkla na ni pravým okem Elis. "Čte mi myšlenky" pomyslela si Avis a kývla na ni. Ze schodů se vypotácela Reny s Larisou. Široký úsměv lehce zlehčoval pochmurnost situace. V poslední minutě vběhla rozcuchaná Kenthal na scénu. "Menší problémy" okomentovala to udýchaně. "Děkuji, že jste přišly !" křečovitě zavřela Ludwig oči. "A že tam půjdete." Larisa si dala ruku na čelo. Co to mělo být ? "Ty snad s námi ne ?" zeptala se udiveně. "Nikoliv. Beru si na starosti hlídání Julliette. Nyní spí." tiše se studem a stále přivřenýma očima odpověděla Ludwig. Měla strach. Proto nešla. Svazoval ji jakoby malými, koženými řemínky. "Ale ty ji nechytíš. Se svojí silou tě přepere každý" vložila se do rozhovoru Kenthal s tóninou hlasu "co tu vůbec dělám ?". Znělo to, jako kdyby to ani nemyslela vážně. "Já budu s ní" Avis špitla ze své pozice krok dál od zbytku. Reny si oddechla. Ten kdo potřeboval hlídat nebyla Julliette, ale Ludwig. Chvíli se vše zdálo jasné, jenže pak to Larise s Ludwig navzájem došlo. "Kdo bude navigovat ? Nikdo jiný krom Avis to tam nezná." Larisa smutně sklopila hlavu. Elis se už chtěla nabídnout, že Avis nahradí (což by asi byl stejně lepší nápad, neboť Avis také nebyla se svou sílou nijak dobrá na hlídání atletky), ale tu Reny mohutně máchla rukama. "Pobertův plánek ! Dovede nás tam Pobertův plánek !". Všechny na ni obdivně zíraly. V hlavě té věčně ukecané holky se zrodil geniální nápad. Jen Avis tehdy napadlo : " není něco divného, že má ona vzácný Pobertův Plánek ?", ale mlčela. Raději.

-----------
A já vím, to Lovestory je stupidní, pomůže mi někdo ?! Fňuk.

--------------------

Pro vyhlášení anket, kvíz, novou hymnu kostek, zjištění jestli je Ludwig "Mary Sue", 2P Elis a Dánsko si otevřete další díl ! A navíc... snad chcete ten nejlepší test !