V pavučinách..15. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Les by čím dál hustější, byla mnohem větší tma. No, buď se mi ta cesta prodlužuje, nebo chodim pořád dokola, jinak si to nedovedu vysvětlit. Ale kdybych chodila pořád dokola, přece by nebyla větší tma. Sem tam nějaký ten paprsek byl, ale to už byly vážně výjimky. Hodně metrů před sebou se už znázorňovala hora. Už mi bylo jasný, že se blížim k cíli nebo spíš k místu smrti. Po tom, co jsem před chvílí prožila, jsem měla mnohem větší odvahu. I když je to kravina, trochu doufám, že orel Diovi předal můj vzkaz. A kdyby to náhodou neudělal, potkala jsem Artemis, ta by mu to snad vyřídila. Budu doufat, že mi bohové nějak pomůžou, no aspoň Artemis mi řekla, že když budu potřebovat, že mi pomůže. Tohle se ale běžně nestává, že by si někdo podržel Diova orla nebo zachránil posvátnou laň. Zase se šustlo křoví, asi to bude nějaký zvíře.

Najednou těsně vedle mě proletěla dýka a zabodla se do stromu. Docela mě to vylekalo, ještě pár centimetrů a měla bych jí v krkavici! Pak proletěla další a nakonec kopí, které se zabodlo vedle pařezu. Jsem na to koukala, jestli se mi to zdá nebo jestli to někdo myslí vážně. Nějak jsem pocítila, že mě někdo sleduje. Najednou kolem mě prolítl meč se zlatou rukojetí a u čepele byl symbol. Meč se zabodl přímo do pařezu. Pomalu jsem se přikrčila a podívala se...hlava divočáka. No...teď kterej bůh má v symbolu divočáka. Zapraskaly větve. Stiskla jsem sovu a měla připravené kopí, vstala jsem a byla mírně přikrčena. V tu chvíli začalo lítat několik dýk za sebou, nějak jsem mávala kopím a dýky odrážela od sebe. Chvíli se nic nedělo. Byla jsem potichu. Pomalu jsem vytáhla meč z pařezu, dávala jsem pozor. Nečekala jsem to...někdo mě chytl zezadu za krk. Popadla jsem ho za ruku a přehodila ho. Ke krku jsem mu přiložila čepel meče. Byl to nějakej kluk nebo spíš vypadal na puberťáka, který byl maximálně o dva roky starší než já. Byl docela pěknej...měl až po ramena černé vlnité vlasy, tmavě hnědé oči, snědou pleť a docela svaly. Na obou rukou měl široký kožený náramky, jinak byl oblečenej normálně. Měl takovej ďábelskej výraz. Dívala jsem se na něj svýma zelenohnědýma očima. Zrychleně dýchal, tohle asi vážně nečekal.

,,To je můj meč!'' měl takovej trochu hrubší hlas.

Podívala jsem se na meč a pak zpátky nedůvěřivě na něj.

,,Ty jsi bůh?!''

,,Snad každá mi to řekla,'' smál se, ale mně to moc vtipný nepřišlo, mířila jsem mu blíž ke krku ,,Počkej! Ne, jsem poloviční.'' pořád jsem se na něj nedůvěřivě dívala. Dala jsem ostří trochu dál. Na mém kopí se leskla sova.

Asi minutu jsme byli ve stejné pozici. Pak se na mě nějak zoufale podíval. Protočila jsem oči, meč jsem obrátila tak, že měl rukojeť u krku. Měl nejspíš zkušenosti, protože si meč automaticky vzal. Podala jsem mu ruku a pomohla mu vstát.

,,Na poloboha máš mizernou mušku. Příště bys měl líp mířit.''

,,A to jsem trénoval tři týdny.''

,,A bojová umění jsi taky moc necvičil, co?''

,,Radši používám zbraně než hmat.'' ucukával pohledem, jako by se styděl za to, že ho přeprala holka. Nemá si začínat blbeček.

,,Čí jsi syn? Komu patří symbol divočáka?''

,,Jsem Gregorio, syn boha války Área.'' řekl to tak hrdě. Jsem si myslela, ty náfuko.

,,Já jsem Sophia, dcera Hestiina, bohyně rodinného krbu.'' opřela jsem si hrdě kopí o rameno. Ale ten blbec se z ničeho nic začal smát.

,,Hestia přece nemá v symbolu sovu.'' jéžiš to je debil! Natáhla jsem kopí a mířila jsem mu s ním opět ke krku, přestal se smát.

,,To kopí mi dala Athéna, ty burane! To ovšem neznamená, že jsem její dcera!''

,,Jasně...tak opatrně s tou věcí.'' dotkl se špičky ostří a odstrčil ji dál od krku. Zmáčkla jsem sovu, a můžu říct, že se doslova lekl, jak se bleskově z kopí stalo pouzdro.

,,To čumíš, co? A to jsem se teprve včera dozvěděla, že jsem polobohyně.''

,,Můžu tě prubnout?'' díval se na mě šibalským pohledem.

,,Jako jak...'' dívala jsem se na něj nechápavě. Ale jakmile jsem to dořekla, švihnul proti mě svým mečem a já v ten moment stiskla sovu a meč jsem zarazila kopím...

E. J.

Pokračování...16. kapitola