Veronis, život italské vlkodlačice..28. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Veronis seděla za mřížemi na slámě, ruce měla přikované řetězem ke kamenné stěně a hlava i vyčerpaně visela. Byla tak oslabená, že se jí ani rány nezacelily, spáleninu na ruce měla ještě hlubokou. Na špinavých tvářích měla ještě stopy po slzách. Nesnažila se zvednout, neměla na to sílu.

Zaslechla za rohem dva hlasy, jeden mužský, jeden ženský. Mužský očividně patřil dozorci, a ženský jí byl povědomý, i když toho moc nevnímala. Stejně se modlila za to, aby to nebyla Barbara - Eso lady. I když, proč by za ní chodila? Vysmívat se jí? To se jí bude zítra, až bude stát snad před celou Itálií na hranici.

,,Nemůžu vás tam pustit,'' zaslechla za rohem ,,Je posedlá ďáblem, je to čarodějnice...něco vám udělá.'' varoval ženu dozorce.

,,Mně nic neudělá...a je to rozkaz.'' promluvila.

Pak už Veronis zaslechla cinkání klíčů o sebe a jak jeden z nich chrastí v zámku. Mřížové dveře prudce narazily na kamennou stěnu.

,,Hej, čarodějnice,'' Veronis zvedla hlavu, přes obličej ji visely husté prameny vlasů ,,Máš tu velmi vzácnou návštěvu, tak si jí važ a projev naposledy úctu!'' jedovatě se jí díval do obličeje.

Do cely vešla královna Stefanie, Veronis sklopila pohled a hlavu zaměřila zpátky na podlahu.

,,Sundejte jí řetězy.'' řekla klidně.

,,Ale...veličenstvo...''

,,Sundejte jí ty řetězy!!'' zavrčela, doslova.

Dozorce jen otráveně protočil oči. Vešel do cely, dalším klíčem odemkl Veronis řetězy ze zápěstí a prudce mrskl jejíma rukama. Veronis si zápěstí promnula.

,,Grazie.'' dodala.

Dozorce vyšel z cely a zavřel. Veronis byla zalezlá v koutě, za ušima měla zastrčené prameny vlasů, které jí původně visely přes obličej. Tváře měla trochu rozmazané od toho, jak si utřela slzy. Stefanie měla na sobě hnědé šaty s kloboukem, který odložila na kamennou podlahu a bez ohledu na špínu kolem, sedla si k Veronis.

,,Tak...a zítra už pro mě končí život.'' promluvila smutně ještě vykřičeným hlasem.

,,To neříkej...''

,,A co mám říct?! Nějaká falešná Eso lady mě obviní z čarodějnictví a aniž by mi kdokoliv věřil, nechají mě upálit...nevinného člověka! Je to jak při středověké inkvizici!'' na tato slova královna jen mlčela. Pak si Veronis všimla na jejím prstě stejného prstenu jako má ona. Teď si uvědomila, že zase ten prsten je to jediné co jí v této těžké chvíli zůstalo.

,,Odkud máte ten prsten?'' zaměřila se na něj. Královna se podívala na její a v tu chvíli ztuhla, začala koktat.

,,A...odkud ho máš ty?!'' snažila se vypadat podezíravě.

,,Spolu s ním mě zanechala moje matka v lese! Nechápu jak mi to mohla udělat!''

,,No...ten prsten,'' polkla ,,Znala jsem tvojí matku, dala mi ho před svou smrtí...'' polkla ještě jednou, celá se trochu klepala.

,,Vy jste znala mojí matku??'' vytřeštila oči ,,Jaká byla?'' začala vyzvídat, i když na královně viděla, že se jí o tom moc mluvit nechce.

,,No...jsi jí podobná...'' odbila jí.

,,A byla chudá nebo bohatá? Já jen abych si ujasnila nebo dala dohromady důvody, proč mě bez výčitek svědomí odhodila jen tak do lesa.''

,,Veronis, pochop to tak...tvá matka chtěla jen tvoje bezpečí, a proto...''

,,A proto mě odhodila do lesa, kde jsem mohla zemřít...jen pro moje bezpečí, to je opravdu skvělý.''

,,Veronis, tak to není...''

,,Signoro,'' přerušila jí ,,Pokud jste královna...mohla by jste mě zachránit, dát mi milost.'' v jejích očích vzplála naděje.

,,Veronis, u čarodějnice to...no prostě to nejde.''

,,Ale já nejsem čarodějnice! Prosím věřte mi.''

,,Já ti věřím, ale jak přesvědčíš okolí?''

,,Jste královna...''

,,Která však nevládne sama. Mám ministry, a musím s nimi vše projednávat. A jak jsi poznala...nemají tě zrovna v oblibě.''

,,Takže jen pro nesouhlas nějakých napudrovanců mě necháte nevinně zemřít?! Tak to vás tady opravdu nepotřebuju!'' naděje pohasla a nastala nenávist. ,,Hej!'' zavolala na dozorce.

,,Co je?!'' nakoukl do mříží.

,,Návštěva skončila!''

,,Veronis...'' podívala se na ní prosebně.

,,Skončila jsem!'' podívala se jí nenávistně do očí.

,,Pojďte veličenstvo.''

,,Ale prosím...nedávejte jí ty okovy, nechte jí těch posledních hodin volné ruce.'' prosebně se podívala na dozorce. Ten se přivřenýma očima podíval na Veronis a pak normálně na královnu.

,,Nuže dobrá...''

Královna se naposledy se zoufalým pohledem podívala na Veronis, vyšla z cely a dozorce celu zavřel. Veronis se pak uzavřela do svých myšlenek.

E. J.

Pokračování...29. kapitola