V pavučinách..6. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Seděla jsem na gauči a brečela Annabelle na rameni, uklidňovala mě. Théna seděla na protějším křesle a jenom kroutila hlavou. Nemůžu uvěřit, že jsem jí neposlechla. A přitom mi ona vždycky dobře poradila, nikdy se nezmýlila. Navrhovaly mi, abych se vrátila, ale já mám svojí hrdost. Nevrátím se. Prostě zvítězila moje horkokrevnost.

,,Když je člověk hrdý, je to docela dobré, ale jakmile je té hrdosti příliš, nevěstí to nic dobrého.''

,,Jenže já se nechci k tomuhle snížit. Já svojí mámu bránila, zastávala jsem se jí, nechtěla jsem aby se s ní zacházelo jako s nějakou havětí. A co udělá ona? Ještě se tomu dědkovi omlouvá za moje chování, to není fér!''

,,Víš kolik věcí na světě není fér? Hodně, tolik že to ani slušný člověk nemůže pochopit.''

,,Prej, že jí na mně záleží...a proč neokřikla toho dědka?! To je....to je prostě hrozný!''

,,Takže, ty jsi tenhle čin udělala ze vzteku? Tenhle čin se vyvinul z hádky?''

,,Jo.'' zvedla jsem hlavu a utřela si slzy ,,Máma se do ní zapletla, je to opravdu hrozný co dělá, a ještě mi řekla, že se chovám jako malý dítě!''

,,Tvoje máma není normální!'' přidala se Annabelle.

Théna si pro sebe něco říkala, tentokrát to bylo v našem jazyce. Rozuměla jsem jí něco v tom smyslu ''Té jsem taky mohla dát trochu moudrosti.'' Pravda je, že Théna mámě žádný rady nedávala, jenom mně. Proč se musim pořád přizpůsobovat já? Proč nemohla dát nějakou radu i mojí mámě? Tady není problém ve mně ale v mojí mámě!

,,To už vim tři roky!''

,,A co jako hodláš teď dělat?'' Annabelle se na mě dívala stejným pohledem jako její máma.

Podívala jsem se na obě dvě a nakonec před sebe.

,,Já...já fakt nevim.''

,,Nechceš si to ještě rozmyslet a vrátit se?'' přisedla si k nám Théna.

,,To vážně nechci!''

,,Mami, necháme jí tady přespat.'' a přitom na Thénu nějak divně mrkla.

,,Ano, dobrý nápad. Ráno moudřejší večera, třeba se prospíš, všechno se ti v hlavě rozleží a rozmyslíš si to.''

,,Silně o tom pochybuju Théno, já si nikdy nic takovýho nerozmyslim.''

,,Jsi horká hlava, teď nad tím moc nepřemýšlíš, ale třeba ráno změníš názor.''

Možná má pravdu, vždycky měla pravdu. Ale v tomhle si nejsem jistá, já jak si někdy vezmu něco do hlavy, těžko to z ní vypustím. Opravdu mě to štve, že jsem Thénu neposlechla. Nikdy mi špatně neporadila. Dalo se jí věřit a kdykoliv řekla abychom nechodily třeba tam, tak jsme jí poslechly. Pak bylo druhý den v novinách, že se tam přefetovalo deset puberťáků a sedm z nich zemřelo. Měla jsem pocit, jako by Théna měla něco jako šestý smysl, že dokáže vidět do budoucnosti. A na to, že jí je přes čtyřicet, vypadá docela mladě, jako dvacetiletá a ve svých čokoládově hnědých vlasech nemá ani jediný šedivý vlas. Stejně mě vždycky fascinovala. Taky se hlavně dokázala všude ubránit, její pohyby těla a postřeh byl jako by byla na nějakém výcviku, jako kdyby uměla bojovat. Ta kdyby snad šla i do války, tak to přežije. Každý boj vyhrála.

Prostě...Théna je úžasný člověk. Jeden by si myslel, že je s tou svojí moudrostí nudná, ale ona je s ní docela zábava a to co říká je tak záživný, že se jeden u toho ani nenudí. A to jakou budí v člověku důvěru, je taky úžasný. Co se týče válek, má na ně neutrální názor ale má ráda války které vyhrávají. Théna je taky taková, že chce vyhrát. Vyzná se v řecké mytologii. Hodně nám vypráví řecké báje, tak jak se staly doopravdy. Hodně se o to zajímá. Ale asi nemá moc v oblibě boha Poseidona a když vypráví báji o Perseovi, taky nerada mluví o Medúze. Asi jí přišli nesympatičtí. Ale to je každýho věc, já třeba nesnášim Dionýsa, je imrvére ožralej.

Večer jsem si zase ustlala na gauči, doufám že si mi bude zdát třeba o motýlcích nebo o králíčcích nebo o koťátkách...hlavně ne o černých vdovách!

E. J.

Pokračování...7. kapitola