Příběhy, články, recenze

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Veronis, život italské vlkodlačice..27. kapitola

Veronis křičela bolestí. No aby ne, když ji natahovali na skřipec. Snesla toho dost. Přikládali jí žhavý kov na tělo (naštěstí je nenapadlo použít stříbro), utahovali jí španělskou botu, dokonce ji i bičovali. Chtěli po ní přiznání, na které pouze existovalo jedno slovo...Ne. Byli u toho i královnini ministři, až na nejstaršího. Jeden z nich měl ale přece jenom trošku soucitu.

,,Generále, když se nepřiznala po tolika utrpeních, nebude přeci jen nevinná?''

,,K tomu všemu jí pomáhá ďábel!'' odbil ho, ministr už na to nic neřekl.

,,To ty jsi ďábel!!'' vykřikla Veronis utrápeným, strhaným a ochraptělým hlasem ,,A ta děvka Barbara taky!'' po tvářích jí tekl slzy. Byla celá špinavá a na roztrhaných šatech měla stopy krve po španělské botě a bičování. Aby toho nebylo málo, jeden z ministrů jí vrazil facku. Veronis jen cukla obličejem a plivla mu přímo do tváře. Kat, který zařizoval i mučení, přitáhl ostnaté řetězy, které měla Veronis obmotané kolem pasu, rukou a nohou. Ostny se jí vpichovaly do těla, bolestí jí jen vytryskly slzy.

,,Vpalujte jí kov do těla! Její sliny jsou sliny ďábla!!'' ke všemu tam byl ještě jeden kněz.

Když druhý kat popadl kovovou tyč, která byla do půli ponořená do ohně, Veronis sebou začala cukat, její oči zažloutly a začala vrčet.

,,Dělejte! Je posedlá ďáblem!'' vytahoval kněz kříž a všichni ministři utekli. Zůstal jen kněz, generál + dva kati. Jeden z nich jí přiložil k holé paži žhavé železo. Držel ho na její paži tak pevně, že se jí vpalovalo do masa. Veronis vydala neskutečný řev, který nebyl podobný ani lidskýmu, tudíž by mohlo být jasný, že se skrze ní projevuje ďábel. Jenže místo toho jí trošku srostlo obočí, narostly tesáky a drápy. Ale nepřeměnila se. Byla tak slabá a tohle byla poslední kapka síly, kterou ze sebe bolestí vydala. Pak už byla jen vyčerpaná.

Kat dal z její ruky kov pryč, obočí a oči se vrátily k normálu, drápy a tesáky zmizely. Veronis byla úplně propocená, pot z ní úplně kapal, s ním i pár kapek krve. S její malou silou se pomaličku a nepatrně zacelovala rána na ruce, ale zbytek ran byl vidět. První kat z ní sundal ostnatý řetěz a Veronis se přímo na místě zhroutila k zemi. Generál ji popadl za vlasy a zvedl jí hlavu.

,,Přiznáváš se k čarodějnictví?!'' zle se na ní podíval. Když Veronis chvíli neodpovídala, zatahal za vlasy silněji ,,Mluv!!'' zakřičel jí do tváře.

Veronis se mu utahaně podívala do tváře, neměla sílu mluvit a jen s těží pokývla hlavou. Generál v tu chvíli její hlavu tak prudce pustil, že Veronis dostala silnou ránu do hlavy, kterou ale po všech těch bolestech nevnímala.

Kat ji popadl za paži, držel ji za propálenou ránu a mrskl s ní za mřížemi na stébla slámy. Veronis tam jen tak ležela. Z oka ji vytekla slza a dopadla přímo na kamennou podlahu mezi stébly slámy.

E. J.

Pokračování...28. kapitola