Siréna od moře Mrtvých.. Prolog

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Byla chladná, ale nádherná noc. Mraky pluly po tmavé obloze, zakrývajíc hvězdy a úplňkový Měsíc. Přesto se ale jeho záře probíjela skrze mraky. Moře hučelo, vlny narážely do skalních útesů, slaná voda stříkala všude kolem. Vítr foukal mírně silně, stromy na pobřeží se ohýbaly, lístky na keřích se ve větru třepotaly. Vítr mírně rozfoukával písek na pláži. Nikde ani živáčka, tedy kromě jednoho páru, který se po pláži procházel. Vypadali velmi zamilovaně, měli oči jeden pro druhého. Přestože pláž vypadala klidně a opuštěně, dívka měla přeci jen obavy.

,,Scotte, z tohohle místa mám docela děsivý pocit.'' pěvně se držela jeho paže v kabátu, jejích očích byla vidět nejistota, avšak Scott zůstal klidný.

,,Margaret, ty máš strach ze všeho,'' smál se ,,Tohle místo je naprosto neškodný. Co tě tady znepokojuje? Moře? Vítr? Pojď prosím tě.'' mírně zatahal paží, za kterou se ho držela a vyzval jí, aby pokračovala. Měl jí celkem za blázna.

,,Scotte prosím, vážně se mi tady něco nezdá, něco mi na tomhle místě nesedí, prosím věř mi.'' pomalu propadala zoufalství, pevně věřila svým instinktům.

,,Margaret, prosím tě...'' na chvíli zastavili.

,,Kdokoliv tady byl, nemá dobré vzpomínky.!'' skočila mu do řeči.

,,A kde skončil?'' tím jí umlčel ,,To je jen takový pocit. Neboj se, jsi se mnou.'' chytil ji oběma rukama za ramena a podíval se zpříma do očí. Trochu se za své chování styděla, možná se bála zbytečně. Scott měl nejspíš pravdu, že nic nemusí hrozit. Scott ji přitáhl k sobě a zlehka jí políbil na čelo, pohladil jí v jejích drobných zlatých kučerách, při políbení přivřela oči. Jeho dech na její tváři jí uklidňoval, a ona se vzápětí více uvolnila a strach pustila z hlavy. Scott chytil Margaret kolem ramen, Margaret mu položila hlavu na rameno a pokračovali pomalou chůzí. Ve větru se jí lehce vznášela dlouhá sukně od jejích našedlých šatů s nabíranými rukávy, ve svitu Měsíce se jí leskly olivově zelené oči.

Vítr se změnil, v krátkou chvíli profoukl silně studený. Margaret se volnýma rukama chytla ramen, dostalo jí to až do dřepu. Bylo to, jako by skrze ní něco prolítlo, nebo alespoň kolem ní. Vzduch se najednou silně ochladil a moře se více bouřilo. Obloha se čím dál víc zatahovala. Scott si sundal černý kabát a dal ho přes Margaretina ramena, chtěl jí pomoci vstát, Margaret ho odstrčila.

,,Já už tu nebudu ani vteřinu! Nechci tu být!'' křičela.

,,Co blázníš?! Byl to jen silný vítr, to je celý!''

,,Scotte! Tady něco je, nejsme tu sami! Cítím to!''

,,Prosím tě přestaň!'' rozhodil rukama.

,,Ty mi snad nevěříš?!'' vstala, u krku si držela kabát. Scott jen koukal ,,No jistě!'' rozhodila volnou rukou a otočila se k němu zády. Přišel k ní blíž a chytil jí za ramena.

,,Tak to není.''

,,Tak proč mi nevěříš?'' tekly jí slzy.

,,O tom to není, vážně se ti jenom něco zdálo.''

,,Ale já vážně cítím, že tu něco je.'' otočila se k němu.

,,Možná máš jen strach. Nevím sice z čeho, ale nemusíš se ničeho bát.'' objal ji. Brečela mu na rameni.

Obloha se zatáhla, už ani Měsíc nebyl vidět, byla úplná tma. Začal se zvedat silný vítr, moře se hodně bouřilo. Vítr byl studený a tak silný, že Margaret neudržela Scottův kabát. Vítr jej odnesl směrem k moři. Za obrovským balvanem ho chytla ruka, která se náhle vynořila z moře a stáhla kabát pod vodu. Margaret vykřikla, když jí viděla a prstem ukazovala na balvan.

,,Co je?! Co ti je?!'' mačkal jí ramena, snažil se jí dívat do očí.

,,Tam! Tam za tím balvanem!'' to co z ní vycházelo byla směs breku a křiku.

,,Cos tam viděla?!'' křičel jí do obličeje.

Margaret koktala, snažila se popadnout dech. Když už se chystala znova něco vyslovit, vykřikla znova a ještě hlasitěji. Když se Scott otočil otočil směrem, kam Margaret ukazovala, vytřeštil oči. Za balvanem viděl půl hlavy se zářícíma bílýma očima, v tom stínu a tmě mírně zašedlou kůží a černými vlasy.

,,Scotte! Pryč! Rychle!'' brečela a táhla ho za ruku, zatímco on zíral na hlavu vykukující z kamene ,,Prosím Scotte!'' prosila ho a táhla ho čím dál víc. Hlava se pomalu schovávala za balvan. Scott se vytrhl z Margaretiných spárů. Margaret to srazilo k zemi. Scott šel pomalu k balvanu. Margaret padaly slzy do písku, ve kterém měla zabořené ruce. Několikrát volala jeho jméno.

Pak se ozval hlas, dívčí hlas, který zesiloval. Ale na dívku byl tak krásný, že by mu málokdo odolal. Margaret vytřeštila oči ještě víc a křičela ještě víc jeho jméno, ale Scott jí nevnímal, vnímal jen hlas. Šel za ním, byl jak zaslepený. Nic jiného neslyšel, nic nevnímal. Táhlo ho to až k balvanu. Vylezl na něj, předkláněl se, snažil se co nejvíc. Pak se z vody vynořily dvě ruce a chytly ho za ty jeho. Hlas utichl. On se díval do tváře dívky. Černé vlasy jí přiléhaly na celý vršek těla a končily ponořené ve vodě, dívala se na něj svýma tmavě modrozelenýma očima, kůži měla vybledlou. Pomalu se vynořovala z vody, vlasy měla na sobě přilepené. Chytla rukama Scotta za tváře a táhla ho blíž k sobě. Byl jí omámený. Stahovala ho do vody. Myslel si, že ho chce políbit. Margaret vstala a potichu vyslovila jeho jméno. Ženě se objevily tesáky, zbělely jí oči a rychle stáhla Scotta pod vodu.

,,Scotte!!!'' vykřikla. Slyšela vrčení a Scottův křik. Srdce jí bušilo a tlak měla zvýšený, dech se jí zrychlil. Po moři z kamene plavala krev a poté Scottova zakrvavená košile.

,,NE!!!'' běžela do moře pro košili. Když jí držela, poznala, že je Scottova.

Když pak otočila hlavu, viděla jí. Napůl ženu, napůl rybu. Mrskala tmavým ocasem a bradu měla zakrvavenou. Otočila se na Margaret.

Margaret odhodila košili a vyběhla z moře. Žena vyplavala na souš. Margaret utíkala pryč z pláže. Chtěla vyhledat pomoc, ale na to už nestačila. Běžela lesem, ani už nevěděla kam, běžela do kopce. Cítila, že jí je něco v patách. Cestou brečela, kučery jí při běhu vlály. Les se prostřídával a Margaret se ocitala na kraji lesa, ale na vrchu kopce. Když z něj vyběhla a běžela dál, zjistila že už nemůže, protože stála na vysokém útesu, pod kterým narážely vlny na skaliska. Stála úplně na kraji. Když se otočila, pár metrů před ní stála žena ve slabých bílých potrhaných šatech. Ve větru jí vlály černé vlasy, pomalu se blížila k Margaret. Margaret nemohla nic dělat. Když stála přímo před ní, Margaret ukápla přímo před ní slza.

,,Prosím...'' dostala ze sebe rozklepaným hlasem. Žena nahodila škodolibý úsměv. Pak se jí objevily tesáky, oči zbělely a vydala hrozný křik. Margaret i musela držet uši a měla zavřené oči, nekontrolovala kam jde. Uklouzla jí noha, žena křičet přestala a Margaret se svým křikem zmizela v moři mezi skalisky. Žena hrdě zvedla hlavu a svým skokem zmizela ve vlnách za ní.

E. J.

Pokračování...1. kapitola