Příběhy, články, recenze

Bez křídel..3. kapitola

,,Naval prachy emácká nulo!'' držel mě za vlasy, div mě neskalpoval.

,,Ty tvoje ti nestačí nebo co?!'' poprvé jsem se řečnicky bránil. Jindy mlčím a absolutně na nic mu neodpovídám.

,,Jestli je nedáš, tak tě zmaluju tak, že tě ani vlastní matka nepozná!''

,,Ty mě zmlátíš i bezdůvodně!'' no, a to jsem asi neměl říkat.

,,Máš pravdu, na zmlácení EMO nemusí být důvod, stejně si jak socka a lezeš mi na nervy.'' a v tu chvíli mi nastala krutá chvíle.

  Jason mě pořád tahal za vlasy. Když jsem dostal od ostatních kluků několik pěstí do břicha, Jason se mnou praštil na zem a začali do mě kopat. Trpěl jsem jak zvíře. Zažil jsem víc takový fyzický šikany, ale tahle byla výjimečně silná. Tak silná, že když mě nechali, křečovitě jsem se po zemi svíjel, jak už dlouho ne. Tekla mi krev z nosu a rtu. Byl jsem tak vyřízený, že jsem měl i halucinace. Měl jsem pocit (když jsem sotva viděl), že se na mě dívá hnědooká bruneta v bílých šatech a místy měla bílá pírka. Měl jsem pocit, jako by se na mě díval anděl. Pak jsem jenom mírně pohnul očními víčky a už tam nikdo nebyl, asi jsem se moc praštil do hlavy nebo jsem do ní dostal moc kopanců. Každopádně na ten pohled nezapomenu. Pak už jsem jen zavřel oči.

  Když jsem se probudil, byl jsem někde jinde. Probudil jsem se ve špitále. Posadil jsem se. Byly asi tři hodiny ráno. Jak dlouho jsem byl v bezvědomí, netuším. Ale od té doby, co jsem měl tu halucinaci po výprasku od Jasona a jeho party, mám pocit, jako by se mnou pořád někdo byl. I teď, tady v nemocničním pokoji. Mám pocit, jako bych tady nebyl sám. Teď jsou tu tři možnosti...buď jsem měl jenom halucinaci, nebo jsem se zbláznil, nebo jsem asi opravdu viděl anděla. Sotva by se na mě nějaká holka podívala, a když už, tak znechuceně. Nechci si fandit, ale i když jsem EMO, myslim že zas tak vzhledově špatně nevypadám. Jenže, na mě by se vážně žádná holka nepodívala, tak to musel bejt fakt anděl, jinak si to nedovedu vysvětlit. Nebo je tu další možnost, že ze mě bude ještě schizofrenik. A nebo jsem jenom dostal pořádnej náraz do hlavy. Byl bych šťastný, kdyby byla pravda to s andělem. Ale jako na potvoru nebude. Znova jsem si lehl a pokusil se usnout. Třeba se z toho vyspím.

,,Byl to lehký otřes mozku. Nic vážného to není. Ale možností je, že budete možná mít halucinace.'' tak tím se všechno vyřešilo. Po tom co mi teď ráno řekl doktor, tak to bude asi pravda.

,,Kdy mě pustíte?''

,,Ještě dnes, měli jsme v plánu dnes ráno. Vyhovuje?'' 

  Kývl jsem hlavou. Dostal jsem od doktora povolení, že už můžu jít. Oblíkl jsem si mikinu, kapuci si hodil přes hlavu a vyrazil ven ze špitálu.

  E. J.

Pokračování...4. kapitola

+7

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 29.07.2015   |   Zobrazeno: 593x