Příběhy, články, recenze

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Siréna od moře Mrtvých..Karibské moře

Foukal střední vítr. Mořské vlny narážely na skaliska a roztříštily se na miliony kapek, jimiž omývaly písečnou pláž za záři zapadajícího slunce. Palmy, tráva...vše rozfoukával vítr. Naoranžovělé sluneční paprsky se odrážely na hladině moře, které se sluneční září nádherně třpytilo. Do větru zazníval i tenoučký hlásek či zvuk. Zřídka bylo poznat, zda to je kvílení větru nebo něco jiného.

Zvuk pocházel z píšťaly, do které darovala svůj dech s překrásným hlasem plavovlasá dívka s po pas dlouhými loknami, které připomínaly zlatě třpytící se mořskou hladinu. Její lehce zavřená oční víčka zakrývala překrásně modré oči připomínající za dne vodu Karibského moře, u něhož seděla na skalisku. Hustota jejích vlasů jí zakrývala hladká záda a horní část těla. Vítr jí rozfoukával lokny podél obličeje.

Hrála na píšťalu tak lehce, že byl její výchozí zvuk tenoučký, až se ztrácel ve větru, ale přece jenom byl trochu slyšet. Konec modrého šupinatého ocasu byl ponořen do mořské vody a vlny se do něj chvílemi opřely. Krása mořské panny byla bezkonkurenční...tedy, pokud se jednalo pouze o mořskou pannu, ne-li sirénu.

Siréna a mořská panna by se daly brát za stejnou bytost. Ale sirény bývají většinou zlé a temné bytosti, lákajíc námořníky svým překrásným zpěvem na skalisko. Mořské panny jsou, dalo by se říct, pouze bytosti žijící v moři, stejně jako lidé žijící na souši. Ale většina z nich byly hlavně sirény.

Sirientis byla něco mezi tím, byla překrásná, ale nelákala námořníky, i když uměla nádherně zpívat. Nechce patřit mezi ostatní, i když by k tomu měla předpoklady, chce být jiná. Smrt druhých jí netěší, tak jako jednu sirénu, kterou zná.

Sirientis zaslechla krátké 'zachichotání' a šplouchání. Otevřela oči a přestala hrát. Její oči měly stejnou barvu jako mořská hladina, nádherně se třpytily. Stáhla píšťalu a pousmála se. Podívala se do vody, zazářil její úsměv. Svůj úsměv darovala dvěma malinkým mořským nymfám. Natáhla ruku a jedna z nich se z vody lehce vznesla a posadila se jí na dlaň.

,,Pamatujete si tento den...tento osudný den, který se odehrál před několika sty lety? '' podívala se jedné z nich do malinkých bílých očiček a přitom mluvila na obě dvě.

Jelikož nymfy neuměly mluvit, vydaly jen tak slabé švitoření.

,,Je to, jako by to bylo včera, co povstali mrtví a pomstili se jí...'' druhá nymfa si přisedla Sirientis na ocas.

Sirientis si předříkávala celou událost...od začátku, až do stinného konce...

E. J.

Pokračování...Prolog