Příběhy, články, recenze

Bez křídel..10. kapitola

  Pořád jsem nemohl pochopit, jak může padlý anděl mít v sobě ještě kus moci strážného anděla. Celou cestu domů mi to vrtalo hlavou, i když mi Gabriela několikrát řekla, že to tak bývá, ale jen ve stavech nejvyšší nouze. A tohle nejvyšší nouze byla, protože kdyby Gabriela nezasáhla, tak už mohlo bejt po mně. Ale ještě něco mi vrtá hlavou...ten Jasonův pohled. Nikdy jsem ho u něj neviděl...opravdu nikdy. A taky mě překvapilo, že se tímhle pohledem dívá zrovna na Gabrielu, kterou vůbec nezná. Doufám, že s ní nic nezamýšlí. Překvapilo mě, když jsem se ptal Gabriely, jestli jí nic neudělal nebo jestli je v pořádku, odpověděla mi, abych si o ní nedělal starosti, že je naprosto v pořádku. 

  Seděl jsem doma na posteli a Gabriela mi mokrým hadrem utírá krev ze rtu a u nosu. Pak se mi podívala do tváře, nevnímal jsem ji.

,,Na co myslíš?'' nedivim se, že se ptala, protože já určitě musel opět vypadat jako blbec. Koukal jsem do prázdna, vypadalo to jako bych ji neviděl, jako bych koukal skrz ní. 

,,Jsi v pořádku?'' nedivim se, že se starala.

,,Jo, jsem. Asi jsem jenom dostal pořádně do hlavy, ale to bude dobrý. Zažil jsem takových ran mnoho.'' pousmál jsem se na ni, aby si nedělala starosti. Mně ale přišlo, že má starosti pořád, ale v rámci něčeho jinýho.

,,Vážně?'' sklesle se posadila vedle mě ,,Michael to říkal.'' opět se jí nahrnuly slzy do jejích hnědých očí.

,,A co říkal?'' to by mě teda fakt zajímalo.

,,Jsem strážný anděl na nic! Všechno zkazim!'' opět jí tekly slzy.

,,To není pravda! Nebýt tebe, tak mě Jason zabil.'' vzal jsem ji kolem ramen.

,,To byla výjimečná situace. Jsem černá ovce mezi anděly. Respektive černý anděl.''  položila hlavu na moje rameno.

,,A já jsem černá ovce mezi lidmi.''  pokusil jsem se jí uklidnit. Ale vypadá to, že jsme na tom stejně.

,,A proč?'' zvedla hlavu a utřela si slzy.

,,Kvůli tomu jak vypadám. A tebe pokrytectví a nenávist ostatních čeká taky.'' chudák, má nervy v kýblu a já jí ještě takhle dorážím, mně to fakt poslední dobou nemyslí.

,,Jenom kvůli tomu, že se lišíš od ostatních? A jenom vzhledem?'' vůbec tomu nerozumí.

,,Je v tom i chování, ne jenom vzhled. Dáváme svoje emoce víc najevo než ostatní, jsme víc přecitlivělí než ostatní a dokážeme vnímat ostatní jinak. Snažíme se vidět svět v lepší stránce, ale nejde to. Máme svůj svět. Proto nás ostatní odsuzují.'' uf, snad mě pochopila, co jsem tím myslel.

,,Takže...vy jste něco jako padlí andělé v lidské podobě, v lidské odlišnosti?'' no hurá, pochopila to.

,,Ano, jsme něco jako černí andělé mezi obyčenými lidmi.'' i tak by se to dalo říct ,,Pak je ještě Gothic styl, je to něco podobnýho akorát se to  liší vzhledově a chováním. Gothikové spíš každýho nenávidí, ale k EMO moc daleko nemají, je to něco jako hodně tvrdá verze EMO stylu.'' dneska je poprvé, co tak dlouze mluvim, jinak nevyslovim skoro nic.

,,A Gothikové jsou taky něco jako padlí andělé?'' jsem dobrej učitel :D

,,No, dalo by se říct že jo. Gothikové jsou hodně tvrdá skupina lidí, jsou mnohem temnější a tváří se víc negativně než EMO. Gothikové byli hodně spojováni s temnými rituály, upíry a čarodějnicemi. Jejich styl se podobá stylu v 19. století. Gothikové taky mají v oblibě gotické kostely a hřbitovy.''

,,Páni, to je úžasné. Tyto typy lidí se mi hodně líbí. I když podle toho co mi tu popisuješ, to vypadá jako by to byli děti ďábla. Ale líbí se mi to. Když jsem ještě byla mezi anděli, obdivovala jsem takové lidi i typy lidí jako jsi ty. A možná proto mě Michael, ostatní andělé a archandělé měli za černou ovci všech andělů. Nesnášeli mě...''

,,A jak jsi se dostala sem?'' no...dobrá otázka

,,Neřekla jsem ti pravdu...Gariel mi sebral nebeský meč ale o ty křídla mě připravil Michael.'' měla hlavu svěšenou.

,,Cože?!'' to si dělá srandu?! Takže ona byla vyhozena z oblohy, takže je opravdu padlý anděl.

,,Michael říkal, že to, co obdivuju, že jsou děti pekel a já, že jsem tím pádem černý anděl. Dal mi meč a vyhodil mě z oblohy. Poté mě našel Gariel, který mě nenáviděl a pak mi sebral ten meč.'' no mě snad klepne.

,,Proč jsi mi to neřekla? A jak se tím pádem dostaneš na oblohu, když tě vyhnal hlavní z archandělů?''

,,Musíme najít sílu, která by mě na oblohu vrátila ale Michael to sám neví, jaká je to síla.''

,,A to ti řekl Michael, o tý síle?''

,,Ano.''

,,A co když žádná síla neexistuje?''

Gabriela vytřeštila oči. Zvedla se, vzala z psacího stolu svá křídla a odešla z pokoje. Šmankote, snad nechce udělat nějakou hloupost! Musim jít za ní...

 E. J.

Pokračování...11. kapitola 

+5

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 31.07.2015   |   Zobrazeno: 580x