Příběhy, články, recenze

Veronis, život italské vlkodlačice..Epilog

  Bleskovou rychlostí se vlkodlak dostal s Veronis skrz Benátky, dokonce i skrz Veronu, až do lesa ke kameni, kde byla Veronis zanechána. Vlkodlak položil Veronis na zem, ta rychle vstala a od vlkodlaka několik metrů odstoupila. Z vlkodlaka se zase stala žena, Stefanie - její matka.

,,Už znáš celou pravdu...'' sklopila pohled.

,,Neznám.'' vzdorovala, Stefanie nechápala ,,Neřekla jsi mi, proč jsi mě sem odhodila.''

,,Neodhodila jsem tě!'' zavrčela, teď si nenechala od ní nic líbit. Posadila se na balvan ,,Když jsem nasedla na trůn, byla jsem o rok mladší než ty. Asi za dva roky jsem se zamilovala, a prostě...počala jsem tě. Tvůj otec byl zabit v lese. Já sama byla už od narození vlkodlak, celý náš rod je rod vlkodlaků, akorát jsou určitý typy lidí, kteří o tom neví. Nikdo o naší rodině nevěděl, že jsme vlkodlaci. Náš rod vládne docela dlouho. Pak jsem obecně na všechno zůstala sama, dalo mi práci utajit, že jsem vlkodlak. A pak ses mi narodila ty. Věděla jsem, že bys byla v nebezpečí. Radši jsem tě zanesla do lesa, abys byla v bezpečí.''

,,Mohla jsem zemřít!''

,,Nemohla...nedávala bych tě do lesa, aniž bych věděla co dělám. Tobě nehrozila smrt, nějaká zvířata se o tebe starala. My vlkodlaci v lese přežijeme už od narození.''

,,A co ten prsten?!''

,,Chtěla jsem, kdybych tě naneštěstí už nikdy neuviděla, aby jsme byly jakoby ve spojení, abych byla stále s tebou a ty se mnou.''

,,Proč jsi mi nepomohla hned?!''

,,Chtěla jsem aby všichni věděli, že jsi moje dcera.''

,,Víš co si tobě musim teď myslet?!''

,,Ano...a chápu tě, když mě nebudeš chtít přijmout, ale budeš se muset smířit s tím, že patříš do rodu Licantropo, do rodu vlkodlaků a že jsi z našeho klanu. A je jen na tobě, jestli půjdeš samostatně, či půjdeš s námi.''

,,Celý život žiju sama...''

,,Ano, a já za to pochopitelně můžu. Nechávám rozhodnutí na tobě, ale věř mi, že když už jsem tě po tolika letech našla, že bych tě nechtěla znova ztratit.''

,,Na to jsi měla myslet, než ses mě zbavila!''

,,Zatraceně Veronis! Kolikrát ti mám říkat, že jsem neměla na výběr?! Kdybych tě nechala mezi šlechtou, určitě by to na tobě poznali a všechny, včetně tebe, by nás vyvraždili! Vlkodlaci se nikdy nedostali někam k moci! Ale náš rod ano! Kdybych mohla, nechala bych si tě! Co pak to nechápeš sakra!!!'' řev se rozléhal po celém lese. Veronis to už pochopila.

,,Myslela jsem...že jsi mě nechtěla.''  byla krotčí

,,Co to povídáš? Byla jsi moje první dítě, dcerka, byla jsem zoufalá a trpěla jsem, když jsem tě tam musel nechat!'' 

  Veronis se trošku za svoje chování a bezmyšlenkovité řeči styděla. Šla k matce blíž a pevně jí objala. Stefanie tomu nemohla uvěřit, že to její dcera udělala. Přitiskla jí k sobě, oběma tekly slzy radostí. Teď už to bylo jen na Veronis...jestli přijme modrou krev, nebo jestli s ní bude sama bojovat.

  E. J.

THE END 

+5

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 14.11.2015   |   Zobrazeno: 637x