Příběhy, články, recenze

Siréna od moře Mrtvých..3. kapitola

  Deatherie ležela na zádech a jednu ruku měla za hlavou, ležela na svém kameni v jeskyni. Měla úžasný pocit, který se objevoval i na jejím úsměvu s pocitem vítězství. Svým ocasem šplouchala na kraji kamene ve vodě. Kromě vody odstrkovala i malou lidskou lebku. Pocit vítězství měl i její žaludek, který naplnila o dva lidi (děti jako jeden dospělý člověk, nebo to aspoň takhle počítala). Ani těch dětí jí nebylo líto. Navíc Deatherie věřila, že čím mladšího člověka se nabaží, tím déle si udrží mládí, krásu a délku života. Znatelně jí na kráse přidala hlavně Nori, kterou si nechala jako ''poslední chod'', jako třeba ''dezert''.

  Sice to všechno bylo úplně vyhublý, jak říkala vždycky Deatherie. Hlavně na dětech jsou jenom kosti, jak taky vždycky říká. No, v této době nejsou děti moc překrmený a ta dívka byla tak průměrná. Přesto, byla ráda, že svůj hladový žaludek, a hlavně svoji touhu po lidském utrpení. Každopádně, to co ji po dnešním ránu tolik potěšilo a uspokojilo, byl nešťastný, vystrašený výraz malých dětí plných strachu. Byla tak krutá, že se ani nad těma dětma neslitovala. Druhou dětskou lebku si jen tak pohazovala v druhé ruce. Chvilkama zmerčila i stopy krve, které rudě zabarvovaly původně bílou písečnou pláž.

  Deatherie moc dobře věděla, že tohle byly tři její oběti za celou věčnost. Nejspíš o tom nikdo nevěděl, že se k ''jejímu moři'' chystají jít. Taky bylo brzké ráno. Třeba ty děti se chtěly k moři dlouho vydat (no ''dlouho'', bylo jim pět, maximálně šest let...to s tím ''dlouho'' by se to tak dalo počítat od tý doby, co se o moři Mrtvých dozvěděly), a Nori nezbývalo nic jiného než je tam vzít. Každopádně vypadala jako jejich starší sestra, či sestřenice. 

  Když se Deatherie zakousla do Norina hrdla, a po chvilce i do jejího srdce, odkud ze svých obětí čerpala všechny jejich pocity, nezdálo se že by byla Nori nějak zamilovaná, ani zhrzená. To samozřejmě Deatherii zklamalo, ale aspoň věděla, že do sebe dostala mladou krev. Jejíž chuť byla velmi smyslná, až nepopsatelná. Deatherie by tuto krev nikdy nepřipsala k normální dívce, ale spíš k dívce z vyšších vrstev. Inu, zdálo se i, že Deatherie do sebe dostala ''modrou krev'', čili krev šlechtičny. Nebo aspoň krev dívky z vyšší společnosti. V každém případně se k tomu nepodepisovaly její šaty, ze kterých zbyly jen cáry, a u dětí platilo to samé. Všichni měli na sobě prosté venkovské šaty, které by si vyšší vrstvy na sebe nikdy nevzaly. ,,Ale původ a povahu člověka nikdy nemusí ovlivňovat odění, stačí poznat chuť krve a pravý původ je tu.'' tímhle se vždy Deatherie řídila, a také to jsou její slova. Sama pozná podle chuti, krev bohatých a krev chudých. A odění? To si mohla trojice vzít jen tak navenek, aby jim nedej bože někdo něco neudělal, či je nepřepadl kvůli majetku. Nebo si jen nechtěly poničit své drahé šaty, které jim po dnešku už stejně nejsou nic platné. 

  Jak dlouho se po nich asi bude jejich rodina shánět? Přivede je to až sem? Tohle v tuto chvíli vrtalo Deatherii hlavou. Doufala, že je půjdou hledat a ona se zase nabaží nešťastných tváří a šlechtické krve. Její výraz se z úsměvu změnil na chladný výraz. Uvědomila si, že od té doby, co se o ní dozvěděli, že lidé už nejsou zas tak hloupí jako dřív. Ví, že když někdo nečekaně zmizí a dlouho není o něm ani slyšet, že se nejspíš dostal do jejích spárů a že ona čeká, až k sobě ostatní naláká. Čili, lidé jí zkrátka prokoukli. Proto se také u ní dlouho nikdo neukázala a ona hladověla. Mnoho lidí si přálo její smrt, ale ona se zdála býti nesmrtelná. A lidé věřili, že samotní otroci a poslové smrti jí můžou zastavit. Jenže ohledně tohohle byla pravděpodobnost velmi nízká, a lidé přestali doufat v zázrak. Přestali i doufat, že se objeví i spravedlnost. Ale jsou i tací, kteří věří, že sama spravedlnost čeká na správný okamžik, kdy si s Deatherií vyrovnat účty. Nebo si je s ní vyrovná úplně někdo jiný?

   E. J.

Pokračování...4. kapitola 

+7

Příběhy a povídky

Autor: EllieJeronim   |   Publikováno: 05.02.2016   |   Zobrazeno: 748x