V pavučinách..8. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Zase jsem byla v doupěti. Tentokrát jsem už kopí držela v ruce. Kolem sem tam proběhl pavouk, dělala jsem že ho nevidim. Slyšela jsem vrčení a ve tmě opět viděla ty zářící žluté oči. ,,Vylez!'' vykřikla jsem. Očividně jsem byla hodně sebevědomá. Poslechla mě. Z tmy jsem rozeznávala postavu. Jenže jsem ji pořádně neviděla. Nevim proč, ale luskla jsem prsty a oheň se ještě víc rozhořel. Zažila jsem ten největší šok v životě. V ohnivé záři jsem spatřila ženu s černými vlasy, po pas byla člověk...ale měla, musela jsem polknout...pavoučí zadek a osm noh! Vytřeštila jsem oči, spadla mi čelist a upustila jsem kopí.

Probudila jsem se s křikem. Křičela jsem jako nikdy jindy. Vytryskly mi slzy, do obýváku rychle přiběhla Théna s Annabelle. Théna rozsvítila, Annabelle zatáhla závěsy přes velké okno. Théna ke mě rychle přiběhla. Seděla jsem na gauči, hrozně jsem brečela a klepala se. Byla jsem ještě víc zadýchaná a zpocená.

,,Sophio, co se stalo?! Co se ti zdálo?!'' chytila mě za ramena.

,,Vi - viděla jsem...'' úplně jsem z toho koktala. Těžko jsem ze sebe něco dostala.

,,Annabelle, přines vodu!''

,,Jasně mami!'' Annabelle běžela do kuchyně.

,,No tak, klid.'' utěšovala mě. Položila jsem jí hlavu na rameno, brečela jsem jí na rameni. Připadala jsem si jako malý dítě po noční můře. Annabelle mi přinesla sklenici s vodou, sklenici musela držet Théna, protože já bych jí nejspíš upustila, jak se mi klepaly ruce.

,,Dýchej, zhluboka.'' uklidňovala mě Annabelle. Z ní vyzařovalo stejné dobro jako z její matky. Poslechla jsem jí, zhluboka jsem se nadechla.

,,Co jsi viděla Sophie?'' Annabelle byla druhá po mé mámě, která mi takhle říkala.

,,Zrůdu!'' ještě jsem se klepala.

,,Na tom samém místě?'' Théna mě držela za ruku.

,,Ano.''

,,Jak vypadala?!''

,,To se nedá popsat....po pas to byla žena..ale nohy....''

,,Co měla s nohama?!'' řekly dohromady.

,,Měla pavoučí zadek a osm noh!'' zase jsem se rozbrečela. Annabelle si sedla vedle mě, chytla mě kolem ramen a utěšovala mě.

,,Arachné.!'' řekla Théna potichu.

,,Kdo?'' zvedla jsem hlavu.

,,Annabelle, Sophia dneska bude spát s tebou v pokoji, bylo to potřetí, třetí noc. Musí být pod dozorem!''

,,Jo mami, spolehni se na mě.''

Opatrně jsem vstávala. Nemohla jsem skoro vstát, hrozně se mi klepaly nohy, ale držela mě Annabelle. Vyšly jsme schody, zamířily do pokoje a já si vlezla k Annabelle do postele. Byla jsem úplně vyřízená.

,,Myslim, že budu zvracet!'' rychle jsem vstala a běžela do koupelny. Po deseti minutách jsem se ''odplazila'' nahoru k Annabelle.

Bylo mi pořád hrozně. Prosila jsem Thénu, jestli bych s ní nemohla zůstat u nich doma. Ne. Théna trvala na tom abych na exkursi do pavilonu tropů šla. Naštěstí se mnou byla Annabelle, nebyla jsem sama se svou třídou.

Dorazili jsme do pavilonu. Všude bylo plno tropických rostlin (jak jinak v pavilonu tropů), bylo hrozný dusno jako ve skleníku a hrozný vlhko (jak jinak v pavilonu tropů). Všude byl taky řev od tropických ptáků, taky smrad od krokodýlů a aligátorů. Zvedal se mi z toho kufr. Bylo to tady vážně jak v pralese, sundala jsem si džínovou bundu a narvala si jí do školní tašky. Byla jsem jenom v černém nátělníku. Kromě řevu, smradu, taky tady volně poletovali pestrobarevní motýli, aksamitníci..byly to nádherná stvoření, jen co je pravda. Měli jsme rozchod. S Annabelle jsme stály pod jednou zmenšeninou tropického stromu, ze kterého visely liány. Bavila jsem se s Annabelle. Pohled na motýly mě uklidňoval, a přece jenom i ten vzduch. Annabelle visely z dlouhých černých natupírovaných vlasů barevný prameny snad ve všech odstínech fialový.

Najednou jsem na paži ucítila silnou bolest. Rychle jsem se koukla. Měla jsem kousnutí na paži a z mého těla utíkala černá vdova! Vykřikla jsem. Můj křik byl slyšet přes celý pavilon a papoušci jej opakovali. Tudíž byl neskutečný řev.

,,Co je?!'' Annabelle se na mě zděšeně podívala.

,,Je po mně! Kousla mě černá vdova!'' hysterčila jsem a při tom si držela ránu. Černá vdova byla pár metrů před náma.

,,Zlatý kroužek!! Sophie, musíme okamžitě vypadnout a jít za mojí mámou!'' chytla mě za zápěstí a vyběhly jsme z pavilonu.

E. J.

Pokračování...9. kapitola