Bez křídel..12. kapitola

«Nejnovější články | Příběhy, články, recenze

Vytvořit blog | Nápověda

Už se stmívalo a já hledal Gabrielu po celém městě. To je neuvěřitelný, jak dokáže člověka (respektive anděla) rozhodit jedna blbá věta, jak ho dokáže ovlivnit. V tomhle případě to Gabrielu ovlivnilo hodně. Taková klidná holka to byla, pořád se usmívala. Teď se pořád tváří negativně, a to, že si spálila křídla...nemůžu uvěřit, že to fakt udělala. Kdo by čekal, že vyslovim obyčejnou větu a ona se takhle doslova zblázní. Já si spíš myslim, že ona tý síle věřila, a když jsem zapojil tuhle možnost, že jí došlo, že jí to Michael jenom nakecal, aby ji ''trochu'' potrápil, jako by už netrpěla dost. Ale ona byla něco jako já...taky nešťastná mezi svýma, jako já. Jenže ona se odtamtud dostala, ale já tu budu muset bejt a na sebevraždu fakt žaludek nemám. To bych už musel bejt fakt v háji. Teď jsem si uvědomil...když už se Gabriela vzdala křídel a návratu na oblohu, to znamená že už nemám strážného anděla...no, tak to je pěkně v pytli! Ale co, nemám přátelé, nemám nikoho, tak nemusim mít strážného anděla. Proč taky? Jsem na tomhle světě de facto vetřelec, už jenom chybí abych si našel nějaký útočiště a už nikdy nevylézal, byl schovanej, nikoho k sobě nepouštět. Gabrielu už asi neuvidim...štve mě jak se chová negativně, já vim že jsem taky pořád negativní pesimistický a já nevim co...ale to je prostě moje povaha a patří to ke mně. Ale na Gabriele se mi právě líbil její optimismus, to že se pořád usmívala, jak jí zářily oči smíchem...teď z nich jenom táhne led a chlad. Měl jsem ji rád veselou, s ní jsem se smál taky, nebyly chvíle aniž bych se v její přítomnosti neusmál. Teď jsem s náladou zase tam, kde jsem byl...akorát mám pocit, že je to horší. Že je to něco jako droga...měl jsem špatnou náladu, bylo mi smutno, pak se objevila Gabriela (droga) a já se pořád usmíval, ale po tom co její smích přestal účinkovat, se špatnou náladou jsem spadl ještě hlouběji, než jsem byl. Její smích byla moje droga...nebo ona samotná. Po těch pár chvílích, jsem si docela na její přítomnost zvykl, a teď jsem nervózní, že tady není. Stejně, když jsem jí poprvé uviděl, jsem si všiml, že jsem se změnil, nebo se ve mně něco změnilo. Oblíbil jsem si jí, ona byla jediný člověk, kterému jsem se se svými problémy svěřil a ona, po tom co se mi svěřila taky, jsem zjistil, že je na tom stejně.

Posadil jsem se na lavičku (tam, kde jsme ještě dneska seděli my dva spolu), když jsem si na tu chvíli vzpomněl, poprvé se mi nahrnuly slzy do očí, a to jsem EMO pět let. Zkřižil jsem ruce, chytil se kolem ramenněco změnilo. Oblíbil jsem si jí, ona byla jediný člověk, kterému jsem se se svými problémy svěřil a ona, po tom co se mi svěřila taky, jsem zjistil, že je na tom stejně. Posadil jsem se na lavičku (tam, kde jsme ještě dneska seděli my dva spolu), když jsem si na tu chvíli vzpomněl, poprvé se mi nahrnuly slzy do očí, a to jsem EMO pět let. Zkřižil jsem ruce, chytil se kolem ramen a předklonil se. Musim ty slzy zadržet. Sakra, co to se mnou je?! Abych do ní byl...ne to ne, nemůžu! Když ona mi tak...chybí. Ježiši kriste, já už fakt nejsem normální. Proč jsem ji sakra musel potkat?! Proč!?! Co a předklonil se. Musim ty slzy zadržet. Sakra, co to se mnou je?! Abych do ní byl...ne to ne, nemůžu! Když ona mi tak...chybí. Ježiši kriste, já už fakt nejsem normální. Proč jsem ji sakra musel potkat?! Proč!?! Co budu teď dělat, když už jí možná neuvidím?! To to na mě muselo přijít zrovna teď, proč se to vůbec stalo! Já prostě nechci! Ale nemůžu s tim nic dělat, prostě to nejde, štve mě to! Kéž bych jí nikdy nepotkal! Ještě před pár dny jsem vedl de facto normální život, pak ji objevim napůl mrtvou v parku a od tý doby se všechno uvnitř mě změní. Já nechci, nechci, nechci!!! Jenže ona je tam pořád a za Jasonem fakt nepůjdu, aby ji ze mě vymlátil. Jenže já jí nemůžu dostat ani z hlavy, pořád na ní myslím. Pořád vidim ty její hnědé oči, když je poprvé otevřela a byly plné slz, hnědé oči které zářily úsměvem, který byl krásnější než cokoliv na světě. Kéž bych ztratil paměť, kéž bych na ní zapomněl...ale nejde to, nemůžu.

E. J.

Pokračování..13. kapitola