HryProDivky.cz
Povídka - S úderem kopyt: Vstupenka do pekel
Ahoj!
Mám pro vás další díl povídky, tentokrát opravdu hodně krátký, protože po něm budou následovat takové dost dramatické události a tohle je takový úvod k tomu, protože kdybych to dala dohromady, bylo by to zase moc dlouhé. Tak jdeme na to!
Kapitola 5. – Vstupenka do pekel
Středa, 7.00
Ze spánku mě vytrhlo otravné pípání budíku. Dnes jsem se do stájí příliš netěšila – samozřejmě, nemohla jsem se dočkat, až zase spatřím svého milovaného Herkula. Šlo spíše o to, že tato noc a celý zbytek dnešního dne, neúnavně zkracoval a bude zkracovat mou přemýšlecí lhůtu, co se týče odjezdu do Ruthina vinařství.
Včera večer jsem si na čistý list papíru sepsala seznam všeho pro a proti ohledně mého odjezdu. Chcete jej přečíst? Takže, ehm … pro: jezdecká hala, obří jízdárna, spousta nového místa k prozkoumávání, lepší zázemí, za rohem hvězdná observatoř ( ještě to nevíte, ale miluju dívání se hvězdy ). Celkem to je … šest pro. No a teď proti: opustím Tan, Lorettu, Julii, zkrátka všechny Bobcats, ale především Justina, nebudu moci pokračovat v pátrání po jeho ex-přítelkyni Michelle, budu se muset zase stěhovat, Ruth si bude myslet, že mě může vláčet kam chce a to nejdůležitější ( ! ) – vůbec se mi nechce! Ok, takže proti je pět. Eh … tak to mi nevyšlo.
Podle mé statistiky bych se měla stěhovat, jenže já se nechci stěhovat! Bože, to je na houby!
Zvedla jsem papír z postele a praštila jsem se jím po hlavě. Nejradši bych se zavrtala zpátky do peřin tak na další tři hodiny, pak vzala Herkula na dlouhou projížďku s piknikem a večer strávila v observatoři přemýšlením o své existenci. Mělo to však háček – v Moorlandu mě čekali už za hodinu a půl, jídlo bych si musela koupit za peníze, které nemám ( matka: když budeš něco potřebovat, prateta ti to jistě zařídí ) a tady jsem si o nic z toho říkat nechtěla, v observatoři by mě nenechali přespat a navíc ty lidi tam ani neznám.
Mám prostě psí život.
Z přemýšlení o tom, jestli nebylo lepší strávit léto na nudném Aideen’s Plaza, chlemtáním ledové kávy a lízáním zmrzliny v kavárně Harp Café, mě vytrhlo neočekávané zaklepání na dveře do mého pokoje. List s mými poznámkami jsem pohotově zastrčila do tašky s věcmi do stájí a vyzvala jsem příchozího ke vstupu.
Byla to baronka Ruth. V županu. Na tváři jí pohrával nejistý úsměv. Přes ruku měla přehozené jezdecké rajtky a sako.
„Dobré ráno!“ vypadlo ze mě po chvíli ticha.
Ruth se trochu vzpamatovala. „Ehm, dobré, Claire. Jak se dneska máš?“
Dalo mi to hodně práce, nestřelit pohledem po tašce s věcmi, kde se ukrýval můj malý seznam. „Báječně. Už se těším, až si zajezdím. Dnes bych chtěla Herkula pořádně prohnat.“
„To ráda slyším. Domluvila jsem se s Thomasem, že se dnes objevíš ve stáji až po poledni. Napadlo mě, že bychom se mohly společně projet po našem panství, co říkáš? Mám domluvený piknik a přívěs s koňmi tu bude cobydup!“
Úžasem jsem na chvíli oněměla. Prateta mi připravila perfektní příležitost k tomu, abych se mohla obeznámit s celým Silvergladem a zároveň si prohlédnout také vinařství, kam se chtěla na čas přesunout. Nezbývalo mi proto nic jiného, než souhlasit.
To jsem ještě netušila, čemu všemu bych mohla předejít, kdyby mi z úst místo nadšeného přitakání vyšlo jen prosté ne.
Tak to by bylo vše. Jak jsem říkala, příště to bude hodně napínavý. Dozvíme se něco více o Michelle a taky o baronce Ruth, tak se nechte překvapit! Jinak doufám, že vás tato povídka i nadále baví. Vás, co ještě nečetli můj včerejší článek, bych chtěla poprosit, jestli by jste se na něj mrkli, tentokrát byl o parkurovém skákání.
Hezký zbytek dne přeji!
AryaXXX
