Povídka - S úderem kopyt: Skoková mise - Pár slov o koních

«Nejnovější články | Pár slov o koních

Vytvořit blog | Nápověda

Povídka - S úderem kopyt: Skoková mise

Ahoj!

Mám tu pro vás slibovanou povídku s názvem S úderem kopyt, ve které vám představím sympatickou mladou Claire, vzdálenou příbuznou baronky Ruth z rodu Silvergladů. Ačkoliv baronka koně velmi miluje, Claire by nejraději viděla coby svou nástupkyni. A tak když Claire zůstane na jejím hradě bydlet přes letní prázdniny, spustí tak sérii neobvyklých událostí, která může změnit celý Jorvik. Ale jestli k lepšímu, nebo horšímu, to si musíte přečíst sami.

Kapitola 1. - Skoková mise

Pondělí, 15.00

„Nepochybuju, že se ti v Moorlandských stájích bude velmi líbit,“ ujistila mě matka asi po desáté. „Pan Thomas vypadal velmi mile, Claire, a ostatní budou určitě podobní. Nemusíš se ničeho obávat.“

„Hm,“ broukla jsem a sledovala jsem krajinu ujíždějící za okny našeho auta, za kterým kodrcal ještě přívěs.

„Nevadí ti, že jsme ti zařídili ubytování v Silvergladu, že?“ zeptal se táta. „Je to půvabné městečko a je mnohem blíže stájím než Fort Pinta. Vždyť stačí vyjít ven, sejít po cestě do Nilmerských kopců a pak dolů. Objevíš se přímo u Johnnyho závodiště.“

„Jasně,“ odsekla jsem. Rodiče mi zařídili ubytování u matčiny tety baronky Ruth Silvergladové. Budu bydlet s ní na jejím hradě, abych se každý den mohla pohodlně dostat za mým hřebečkem. Několikrát jsem protestovala a namítala, že můžu bydlet hned ve stájích, ale rodiče argumentovali tím, že potřebuji dozor a baronka se o mě lépe postará. Přitom mi je už čtrnáct!

„Claire?“ řekl otec a naše auto začalo pomalu zastavovat. Před námi se leskl hrad Silverglade. Svezla jsem se níž na koženém sedadle. Už to bylo tady. Auto pomalu zastavilo a rodiče vystoupili. Vyšla jsem za nimi a najednou se zarazila.

„Mami, tati, nejprve ale musíme do Moorlandu, abych mohla ustájit Herkula!“ zvolala jsem. Rodiče jen zavrtěli hlavou a ukázali někam poblíž městečka.

„Kousek odtud je jízdárna. Soukromá, vlastní ji pan Steve, ale baronka chce, abys jí ukázala, jak umíš jezdit. Proto si teď jdi očistit a připravit Herkula, my se mezitím pozdravíme s Ruth a ty se k nám pak připojíš,“ navrhla matka a zamířila k hradní bráně.

Protočila jsem oči a vytáhla si box s čištěním. Otevřela jsem přívěs a s vodítkem v ruce jsem objala Herkula kolem krku. Pak jsem ho pomalu vyvedla ven a přehodila mu lano přes šíji. Uměl stát klidně a tak jsem mohla začít čistit bez obav.

Vytáhla jsem si hřeblo a rodiče mezitím zmizeli uvnitř hradu. S povzdechem jsem se dala do práce.

Pondělí, 15.30

Položila jsem na Herkulovu šíji měkkou podsedlovou dečku, zrovna, když se hradní brána dala do pohybu a mě se na krátko poskytl výhled do obrovské vstupní haly. Pak ale ven vyšli mí rodiče a s nimi baronka Ruth. Velmi mě překvapilo její odění. Měla vysoké, černé holínky a sněhobílé rajtky. K tomu sako s barvami Silvergladů.

Vyhodila jsem koni na hřbet sedlo, a když se přiblížili dostatečně blízko, ustala jsem a krátce jsem se uklonila.

„Madam,“ řekla jsem, přestože jsem tyto ceremoniály považovala jen za snůšku nesmyslů.

„Ráda tě poznávám, Claire,“ řekla baronka. „Prosím, říkej mi jenom Ruth. Vždyť jsme jedna rodina a navíc teď, když se mnou budeš bydlet, tak ať nejsme tak formální. Jen škoda, že neneseš jméno Silvergladů."

„Má Nickovo jméno, této. To je také dobré,“ řekla matka upjatě.

Baronka na ni přísně pohlédla. „V naší zemi je panovnické jméno dobrou značkou, Maricco. Tvá dcera by to měla o mnoho lepší, pokud by přijala jméno Silvergladů. Co třeba … Claire Rose Foxová-Silvergladová?“

„Proč Rose?“ zeptala jsem se.

Matka se zamračila a vyměnila si pohled s otcem. „To je tvé třetí jméno. Claire Marion Rose. Marion je po tvé babičce a Rose po tvé pratetě. Po Ruth Rosalin Silverglade.“

Podívala jsem se na baronku. „Bude mi ctí nést tvé jméno.“

„Pak vítej v Jorviku, Claire Rose Foxová z rodu Silvergladů!“ řekla Ruth a objala mne. „Nemůžu se dočkat, až potkáš mého vnuka. Nepochybně si budete rozumět. Ale teď, co kdybys mi předvedla své umění?“

Usmála jsem se a celý Silverglade se mi najednou zdál neskutečně nádherný. „Vlastně, proč ne?“ opáčila jsem a vydala se zapnout podbřišník.

O pět minut později jsem volným krokem kráčela po boku Herkula směrem ke stájím pana Steva. Baronka Ruth a mí rodiče šli kousek za mnou, zabráni do živého rozhovoru.

Odbočila jsem na stezku vlnící se k jízdárně. Byla malá, obehnaná nízkým, bílým plotem a já jsem zadoufala, že ta v Moorlandu bude větší. Vedle stál růžový, lesklý přepravník s nápisem Tournaments Steve. Minula jsem jej a šla jsem okolo ke stájím. Byly také poměrně malé, ale vypadaly útulně.

Pan Steve byl uvelebený na jednom balíku sena, v ústech stéblo, tiše přežvykující. Když si mě všiml, vyskočil na nohy a oklepal si dlouhé, brčálově zelené montérky. „Lady Claire Silverglade! Jak rád vás zase vidím.“

„Zase?“ hlesla jsem užasle.

„Ano, jezdila jsi sem, když jsi byla malá a s Justinem jste tu na svých ponících byli každou chvíli!“ řekl nadšeně. Zapátrala jsem v paměti a rozhlédla jsem se. Možná jsem tu někdy byla …

„Steve!“ vykřikla baronka Ruth a okamžitě k nám zamířila. „Claire, toto je Steve. Náš blízký rodinný přítel. Steve, lady Claire Marion Rose Fox-Silverglade, moje praneteř. Toto je má neteř Maricca Foxová, rozená Silvergladová. A její manžel Nick Fox. Foxovi – toto je pan Steve!“

„Rád vás zase potkávám!“ řekl nadšeně Steve. „Justin bude nepochybně nadšený, až se dozví, že Claire je zase zpátky. Bude bydlet v Moorlandu?“

„Ne,“ řekla Ruth. „Je to moje rodina, bude žít se mnou na hradě. Samozřejmě – pro Justina jsou tady brány vždy otevřené.“

„Jak se má Thomas?“ prohodila matka. Thomas Moorland byl matčin bratranec a jeho syn Justin mým vzdáleným.

„Výtečně,“ ujistila ji baronka. „A teď je řada na tebe, Claire! Ukážeš nám, jak to s Herkulem umíš!“ Konečně přišlo na mě. Věnovala jsem jim všem vřelý úsměv a klepla jsem si bičíkem do holínky. Herkules, který měl v kohoutku asi metr osmdesát proti mým metr šedesáti poklekl na přední nohy a já jsem se plavně dostala na jeho hřbet. Když povstal, ostatní mě obdařili aplausem.

„Je to nepochybně i skvělá učitelka,“ špitla Ruth mé matce do ucha. „Máš úžasnou dceru, Maricco. Skvělá partie pro Justina.“

„Jsou příbuzní,“ pohoršovala se matka. „A navíc, Claire je ještě mladá.“

Baronka nesouhlasně mlaskla. „Je vnučkou bývalé lady místního panství. Kdybys tehdy nebyla tak mladá a neodmítla vládu nad panstvím, byla by jsi tu teď paní domu a tvá dcera tvou nástupnicí.“

„Já nejsem na život na hradě. Patřím do města, do Jorviku. Říkala jsem ti to už několikrát této.“

Tak jsem se zabrala do poslouchání jejich rozhovoru, že jsem si náhle uvědomila, že už můžu naklusat. Spěšně jsem pobídla Herkula do pomalého, lehkého klusu a pořádně jsem ho pozohýbala, aby se protáhl.
Baronka zatleskala. „Máš krev Silvergladů a jako by v tobě hořela i ta Moorlandská! Jsi skvělá, Claire! Thomas a Justin by na tebe byli moc hrdí!“ volala. Nakonec se přidali i rodiče a Steve. Předvedla jsem jim ještě pracovní klus a cval na obě ruce. Nakonec mi Steve prozradil, kde najdu krátký parkur a tak jsem se vydala na projížďku, aby si rodiče s Ruth mohli připít sklenicí vína. Dnes se rozhodli přespat na Silvergladeském hradu a domů do Jorviku vyrazit a zítra ráno. Přeci jenom to byla dlouhá cesta.

Vydala jsem se po dlážděné cestě do hlavního města Silvergladu se stejnojmenným názvem. Stezka mě zavedla do úhledného městečka plného květin, obchůdků a milých lidí. Bylo obehnáno světlými hradbami a působilo velmi mile.

Vyšla jsem branou na druhé straně a zamířila jsem po udusané cestě, na kterou mě poslal Steve. Měla mě zavést k panu Marleyovi, který vlastní malou kulatou jízdárnu s překážkami, kde si můžu zaskákat. Steve se také zmínil o přepychové hale na parkur a drezuru, která se nacházela kousek za místním vinařstvím. Doporučil mi však, že tam nemám jezdit, abych se neztratila. Také bylo už docela pozdě.

Přijela jsem ke cvičišti pana Marleye. Projela jsem hlavní branou a okamžitě jsem spatřila tělnatého chlapíka prohlížející kopyto zdravě vypadajícímu vraníkovi. „Pan Marley?“ zavolala jsem.

Farmář zvedl hlavu. „To jsem já. A ty jsi kdo?“

„Víte, asi si na mě nepamatujete. Já jsem …“ Najednou mě napadlo, jestli mám říct prostě jen Claire Foxová, nebo mám uvést celé jméno. Baronka se na to tvářila dost striktně, takže bych asi měla. „Prateta Ruth mi říká lady Claire Marion Rose Fox-Silvergladová,“ řekla jsem tedy rázně.

Marley položil kopyto na zem a užasle se na mě díval. „Neteř Thomase Moorlanda?“

„Vzdálená,“ přiznala jsem. „Moje babička byla lady Marion Silvergladová, sestra paní baronky Ruth.“

„Takže jsi z rodu Silvergladů?“ pokračoval.

„Ano. Budu žít s pratetou Ruth na hradě a jezdit v Moorlandských stájích. Mám koně, Herkula. To je on,“ řekla jsem. Marley zavolal nějakého mladíka, aby odvedl vraníka do stáje. Zhoupla jsem se ze sedla.

„Co tě sem přivádí?“ zeptal se.

„Steve mi pověděl o vaší dráze na parkur. Ráda bych si zaskákala.“

Marley se rozpačitě podrbal na bradě. „To je jasný. Ehm. Byl bych moc rád, kdyby to šlo, ale … dráhu mám a živé ploty se stojany taky. Ale břevna jsem si musel objednat až z Jarlaheimu a ten syčák, co mi je vezl jel trajektem do Fort Pinta. Tam mu to křuplo a všechny břevna se vysypaly z mostu! Nechtěl mít problém a tak ujel. Poštou mi alespoň poslal část peněz.“

„Takže tvá břevna teď leží u Fort Pinta,“ ujistila jsem se.

„Ano,“ potvrdil zkroušeně.

„Pak mi nezbývá nic jiného, než jet do Fort Pinta a přivést ti tvá břevna. Nebo alespoň najít někoho, kdo ti je odveze. Pochybuji, že bychom to s Herkulem zvládli,“ řekla jsem.

Marleymu se náhle rozjasnila tvář. „To by bylo úžasné. Ehm. Místní „stableboy“, James, řídí dopravní agenturu, vozí turisty a zajišťuje jim projížďky po okolí na koních. Mohl by ti s odvozem pomoci.“

„James. A dál?“

Marley se zasmál. „Upřímně, nikdy jsem neslyšel, že by mu někdo řekl jinak, než prostě James. Pár lidem sice tvrdil, že je potomek slavného mořeplavce Jamese Cooka a taky se po něm jmenuje, ale nikdo mu to nevěřil.“

„Takže jenom James. Hm.“ Podívala jsem se na oblohu. Neměla jsem moc času. „Promiň, Marley, ale dnes už to nestihnu a zítra mám prohlídku stájí a uvítání. Slibuju ti však, že jakmile budu mít chvíli, zajedu za Jamesem do Fort Pinta a přivezu ti tvoje břevna.“

„To by od tebe bylo moc hezké,“ odpověděl Marley.

„Takže jsme domluveni. Brzy se zase uvidíme,“ řekla jsem a usmála jsem se.

„Rád jsem tě poznal, lady Claire.“

„Já tebe také, Marley. Měj se,“ rozloučila jsem se a opět vysedla na Herkula. Pak jsem ho obrátila a klusala zpět na Stevovu farmu, kde by měl Herkules najít ubytování na dnešní noc.

Tak to by bylo vše. Doufám, že vás délka kapitol neodradí od čtení. Tento díl možná byl trochu nezajímavější, ale to ty úvodní bývají, ne? Ten další bude rozhodně napínavější. :-)

Jinak připomínám samozřejmě soutěžní kvíz a také článek, který připravuji. Ptejte se mě na různé otázky o koních, nebo prakticky o čemkoliv prostřednictvím soukromých zpráv, nebo i komentářů.

Budu se těšit na vaše příspěvky!

AryaXXX