HryProDivky.cz
Mé blogy
Ledový kůň-příběh-kapitola7
Ledový kůň-Christine Frasseto (kapitola7)
Zajímalo by mě, kolik dalších válečků je uvnitř schovaných. Mohlo by to být něco jako matrjoška, ty ruské panenky, které se vkládají do sebe?
Druhý váleček vypadá, že je vyrobený z kosti. Má na sobě tmavé pruhy a je vydlabaný. Zvednu ho nahoru na světlo z hvězd a dívám se, jestli je v jeho středu něco ukryto. Světlo neprochází skrz, ale ve středu válečku nic nevidím. Zkusím s ním zatřepat, aby se případný obsah pohnul, ale nic se nestane. Přiložím rty k jednomu konci a fouknu do něj jako do flétny. Vzduch proudí skrz, ale mám pocit, jako by mu něco uvnitř stálo v cestě. Jestli chci obsah válečku dostat ven, budu do něj muset strčit kovovou tyčinku nebo úzkou větvičku. Kolem ale není nic než sníh. Držím kostěný váleček před sebou a pomalu ho otáčím v rukách. Na vnější straně je něco vyrytého – další tajemné symboly. Dokážu rozeznat koňskou hlavu, nad kterou je hvězda – zase ta pěticípá hvězda. Hledám ještě další hvězdu. Co kdyby se mi poštěstilo a váleček se otevřel stejně jako ten předchozí. Ale žádná tam není. Nemůžu vyhrát pokaždé! Dál si váleček prohlížím. Zjevně je tam řada symbolů, písmen a čísel, ale jejich rozložení a vzhled mi nic nepřipomínají. Cítím, že až ten předmět odevzdám polotovi helikoptéry, zůstanu zklamaný...
„Hele! Co to do tebe vjelo, Altaïre?“
Můj kůň se pase na mých vlasech. Očividně přišel na to, jak si získat mou pozornost. A teď se pokouší cucat mi ucho!
„Hej! Přestaň, to lechtá!“
Jak se kroutím, kostěný váleček mi spadne na zem do sněhu, kde zanechá nejasný obdélníkový otisk. Lezu po čtyřech a snažím se ho zvednout, zatímco mě Altaïr štípe do zad. Odstrčím ho, abych mohl kostěný váleček zasunout zpět do kovového. Stisknutím obou hvězd se mi podaří znovu zavřít víčko. Potom váleček strčím do kapsy k telefonu, vstanu a nahlas na Altaïra zavrčím, což znamená, že ho vyzývám.
„Chceš si hrát?“
Jako odpověď se Altaïr začne vzpínat a „boxovat“ předníma nohama. Pak se znovu postaví na všechny čtyři, oči mu září a uši má nastražené. Svaly má napjaté a je připravený vyrazit při prvním náznaku pohybu. Podívám se mu přímo do očí, sám zůstávám zcela nehybný. Pak skočím vedle něj a lehce ho plácnu přes zadek. Rychle se otočím a vyhnu se Altaïrovi, který se do mě na oplátku snaží vrazit – znám ho příliš dobře! Byl jsem u jeho složitého porodu a krmil jsem ho z lahve během jeho prvních dnů, když jeho matka nemohla. Často jsem usínal přitulený vedle něj. Byli jsme nerozluční. O Altaïrovu matku se staral můj otec. Využíval své znalosti o obkladech a bylinných vývarech a povzbuzoval ji, aby nechala své hříbě pít její mléko. Při porodu si prošla velkým utrpením. Byla tak slabá, že hříbě nenechala ani se k ní přiblížit. Nikdy jsem ale nezažil, aby kůň odporoval mému otci dlouho. Nakonec tak svého syna přijala. V té době jsem svého otce nesnášel za to, že mě od Altaïra oddělil, ale později jsem si uvědomil, že to bylo pro jeho dobro. Nicméně to zvláštní pouto mezi námi přetrvalo. Altaïr, dnes už majestátní hřebec, si se mnou i dnes hraje jako malé hříbě. V takových chvílích mé srdce plesá radostí.
Vyhýbám se dalšímu pokusu o zásah a utíkám pryč. Altaïr mě hned dožene, předběhne a zastaví přímo přede mnou. Předstírám, jako že uskakuju na jednu stranu a pak hned na druhou, ale Altaïr mě také velmi dobře zná a čeká to, takže mi zablokuje cestu. Točíme se dokola a tančíme spolu, pak ale můj věrný oř rozhodí mou rovnováhu a já se svalím do sněhu jako ten kostěný váleček, který mi upadl. Vyprsknu smíchy.
„Vyhrál jsi!“
Altaïr pyšně poskakuje, pak přijde blíž a otře se o mě. Stále ještě ležím na zemi, obejmu ho rukama kolem krku a dýchám mu na čelo. Altaïr se pomalu položí na zem vedle mě. Takovou nabídku nemůžu odmítnout. Zapřu se o jeho hřbet, přehodím jednu nohu přes jeho bok a Altaïr se pomalu postaví a odnáší mě na úžasnou jízdu. V takových chvílích se čas zastaví a nezáleží na ničem jiném, než na silném poutu mezi námi.
Do reality mě ale vrací přibližující se burácení motoru. Přes paprsky vycházejícího slunce vidím na obloze tečku, která se zvětšuje a blíží se k nám velkou rychlostí...
