Mé blogy

Amira, egyptská princezna-příběh-kapitola12

Amira, egyptská princezna-Christine Frasseto (kapitola12)
http://www.howrse.cz/     

„Leylo, pojď rychle sem!“

He? Zatímco John pokračoval v práci, usnula jsem na sedačce, a tak chvíli mi trvá, než se proberu. Vstanu a posadím se vedle něho. Vypadá, jako by byl v transu.

„Snímek trojúhelníku jsem poslal studentům řecké archeologie z univerzit po celém světě. Někdo se mě snaží naléhavě kontaktovat na Skypu.“

Než dojdu k Johnovi, na obrazovce se objeví mladý, tmavovlasý kluk.

„Prosím, poslouchejte mě pozorně, nemáme moc času. Jmenuji se Battushig a mám pro vás velmi důležité informace. Tady v Mongolsku poblíž pohoří Altaj jsem spadl do ledové trhliny a objevil koně zamrzlého v ledu a taky kovový váleček, který jsem použil jako cepín. Díky mému koni Altaïrovi mě moji lidé zachránili.“

Připadá mi to jako špatný vtip, ale Battushig pokračuje ve vyprávění a tón jeho hlasu je zcela vážný. „Ulánbátarská Akademie věd zřídila u trhliny dočasnou laboratoř. Vědci zjistili, že ten kůň tam byl zamrzlý skoro 2 400 let. Potom našli v ledu zamrzlého i jezdce. Měl na sobě brnění, které nosili jezdci z řecké armády té doby. Ale pak převzala velení společnost Hannibal Corp a všechny ‚objevy‘ odvezli v chladících letadlech do kryogenického centra v Massachusetts ve Spojených státech. Bývalý student naší univerzity, který tam pracuje, mi řekl, že ten jezdec u sebe měl směnku a vojenskou propustku podepsanou generálem Ptolemaiem z roku 326 př. n. l. ...“ 

„Ten Ptolemaios, který se stal egyptským faraonem?“ Ptám se najednou, protože tahle část mě zaujala. „Mimochodem, my jsme John a Leyla.“

„Přesně, ale to není všechno. Potkal jsem jednoho člověka, jmenuje se John Fitzgerald Hannibal. Ještě teď mi z něj běhá mráz po zádech. Přiletěl do Mongolska ve svém soukromém letadle, aby si vyzvedl ten váleček, který jsem použil jako cepín. Prý aby ho osobně odvezl do laboratoře v pohoří Altaj. Ve skutečnosti si ho ale nechal pro sebe. Věřte mi, ten muž je velmi mocný a nebezpečný.“

„Co bylo v tom válečku tak důležitého?“

„Druhý váleček vyrobený z kosti, na kterém byla vyryta zašifrovaná zpráva. Díky ‚síti‘ se podařilo mě, mé...mé kamarádce Salonce a profesoru Temudjinovi z naší univerzity zprávu rozluštit. Ale až po tom, co ho Hannibal odvezl pryč. Předpokládám, že teď už taky ví, co ta zpráva znamenala: ‚Koni Alexandrův, neporazitelný na tvém hřbetě ponese hvězdu síly nesmrtelné‘. Podle všech důkazů, které se nám podařilo získat, usuzujeme, že ta zpráva hovoří o Alexandrovi Velikém a jeho koni Bukefalovi. Ale také zmiňuje pěticípou hvězdu, pečeť moci, díky které byl Alexandr neporazitelný.

„Pěticípá hvězda vyrobená z kovu s vyrytými symboly?“ ptá se John.

„Ano, chytáš se rychle. Ten zamrzlý jezdec měl u sebe kovový trojúhelník s vyrytými symboly, část pěticípé hvězdy. Leylo, ten trojúhelník, který jsi našla v jeskyni, je také součástí té hvězdy. Podívejte se na fotku, kterou jsem vytvořil s pomocí Johnova snímku: perfektně zapadá do rozbité hvězdy. A teď má ten váleček Hannibal...“

„Nechápu, co chce Hannibal dělat s úlomky té hvězdy, Battushigu.“

„Chce najít chybějící části pečeti všemocnosti, které Ptolemaios svěřil jezdcům. Prý je odvezli ‚velmi daleko‘. První úlomek se našel v Mongolsku, druhý v Egyptě a kde jsou ostatní, to nevím. Ale pokud je najde John Fitzgerald Hannibal, který má k dispozici zpravodajskou síť, ohromné finanční prostředky a navíc nejvyspělejší technologii, tak je dokáže spojit dohromady a hvězdu znovu ukovat. Pak bude tak silný a neporazitelný, jako jeden z největších dobyvatelů – a diktátorů – na světě!“

„Ale jak ho můžeme zastavit?“

„Nesmí je získat! A to začíná u dílku, který máte vy. Dokážete najít bezpečné místo, kde ho co nejrychleji schováte?“ Se strachem v očích se díváme jeden na druhého. Pokud je Hannibal jako pavouk, kterému se podařilo infiltrovat všechny sítě moci a informací, jak dokážeme uniknout z jeho pavučiny? V tu chvíli zazvoní na sedačce telefon, který mi půjčil John. Je v něm moje sim karta. Běžím k němu a John mi říká, ať hovor přepnu do reproduktoru. Ozve se vážný a sebevědomý mužský hlas.

„Dobrý den, Leylo. Tady John Fitzgerald Hannibal. Máte u sebe předmět, který je mezi sběrateli, jako jsem já, velice žádaný. Nabízím vám za něj jeden milion dolarů.“

Jsem jako ochromená, nedokážu říct ani slovo. Jak mě našel? Jak ví, že mám ten trojúhelník? A nabízí mi za něj milion dolarů!

„Má drahá,“ pokračuje Hannibalův hlas, „je to nabídka, která se prostě neodmítá. Přesně za tři hodiny předáš ten předmět bratru Zachariášovi, který ti na oplátku předá kufřík s penězi. Jinak...“ A zavěsí.

Tvář Battushiga na obrazovce vypadá opravdu zoufale. Zatíná pěsti.

„To jsem měl vědět. Musí mít utajené informátory jako americká agentura NSA, kteří sledují veškerou komunikaci, během které padne jméno Alexandra Velikého. Leylo, Johne, ten muž je nebezpečný. Je ochoten udělat cokoliv, aby ty úlomky získal. I to nejhorší, co si můžete představit. Nechci ani pomyslet na to, co by mohl udělat vám a vaší rodině, pokud neuděláte, co říká. Obávám se, že nemáte na výběr. Budete muset udělat, co chce. Prosím vás, neriskujte...“