Mé blogy

Amira, egyptská princezna-příběh-kapitola10

Amira, egyptská princezna-Christine Frasseto (kapitola10)
http://www.howrse.cz/      

Když jsem na kraji dálnice, kde jsem čekala, nastoupila do Johnova starého auta značky Simca 1000, ani nemrknul. Když ale spatřím svůj obraz v zrcátku spolujezdce, málem omdlím. Na hlavě mám tropickou džungli černých vlasů zacuchaných s ovčí vlnou a vypadám, jako by mě právě exhumovali. Vystrašila bych i tu nejděsivější mumii na světě! Chci na ten šílený obraz zapomenout a tak rychle začnu chrlit celé své dobrodružství. John mě ale přeruší a navrhne mi, abych mu všechno vysvětlila později, až se uklidním. Řekl mi, že samozřejmě informoval tým archeologů v Alexandrii o tom, proč jsem nedorazila. A také o tom, že si od někoho ze studentů vypůjčil horolezecké vybavení. Chce najít zbytky mého skútru a pokusit se ho opravit.

„Cítím se kvůli tvojí nehodě hrozně, Leylo. Nikdy jsem ti neměl nabízet, že ti skútr opravím...“

I když jsem mu několikrát řekla, že to byla moje chyba, že jsem neměla sjíždět z dálnice, John pořád trval na tom, že za to může on. Jelikož to vypadá, že je tím posedlý, vzdám to a snažím se ho co nejlépe navigovat k místu, kam skútr dopadl. Když zaparkujeme na kraji silnice a John uvidí skútr dole v propasti, zavrtí hlavou. 

„Mohla jsi umřít a byla by to všechno moje vina!“

„No... Žiju a jsem v pořádku. Chceš, abych šla s tebou dolů pro ten skútr?“

„V žádném případě ti nedovolím, abys zase dělala něco nebezpečného!“

Dobře! Nechám toho skauta, ať to udělá sám. Sleduju, jak vytahuje lana, připevňuje je a leze dolů. Nejdřív vyzvedává moji helmu a všechny další věci, které jsem nechala na skalnatém výběžku, na který jsem spadla. Pak leze dolů na dno propasti, kde leží můj rozbitý skútr. Přivazuje ho na lano, opře se pevně nohama o zem a svalnatýma rukama ho táhne nahoru. To teda koukám... Stačí, když skútr chytnu a přetáhnu přes okraj silnice a pak počkám, až se můj zachránce vrátí, a pomůžu mu nacpat tu hromadu šrotu do auta. Při práci se naše těla o sebe několikrát otřou, z čehož jsem trochu v rozpacích. Po zádech mi běhá mráz a cítím jeho kolínskou. Prostě božské. Potají se na děj dívám. Je tak vážný, tak odhodlaný a tak... přitažlivý. Jeho vlasy jsou celé rozcuchané a umaštěné a když se postaví, odhrne si pramen vlasů z očí hřbetem ruky a podívá se na mě svýma očima modrýma jako jižní moře, chci tu najednou zůstat, vklouznout do jeho náruče a...

Ale místo toho jde ke straně spolujezdce a otevře mi dveře jako opravdový gentleman. S těmi představami musím přestat! Naskočím do auta a vyrážíme na cestu do Káhiry. Nenápadně otevřu okno, abychom se neudusili mým zápachem a předstírám, že spím, abych před Johnem schovala, jak se kvůli němu cítím. Musela jsem tvrdě usnout, protože když otevřu oči, tak auto zastavuje v jedné ze slepých uliček Káhiry.

John mě nechává, abych se probrala sama a zmizí ve dveřích jedné z budov. Za pár minut se vrací s vřelým úsměvem. „Napouštím ti vanu a nachystal jsem ti ručníky a čisté oblečení. Svoje, ehm... špinavé oblečení můžeš dát do igelitového pytle. Já mezitím vezmu tvůj skútr do servisu tady vedle. Je to ten první na pravé straně. Koupelna je nalevo. Chovej se prosím jako doma. Nebudu tě rušit.“

Už teď vím, co mi teta Wadiha řekne, až jí to budu vyprávět:

„Vidíš, říkala jsem ti to. I když jsi mladá, silná a nezávislá mladá žena, tak je někdy dobré mít někoho, na koho se můžeš spolehnout. Určitě je to hodný chlapec. Pozvi ho k nám na večeři!“

Nehodlám ho ale nechat na pospas křížovému výslechu mojí tety. Alespoň prozatím... Pro teď Johnovi poděkuju a utíkám nahoru po schodech do jeho bytu. Opravdu se těším, až budu zase čistá. Zabouchnu za sebou dveře a ocitnu se v pěkném obývacím pokoji s pohodlným gaučem, a orientálním konferenčním stolkem. Poličky na knihy jsou napěchované romány a knihami o archeologii. Stůl vedle okna určitě používá k práci. Jsou tu další knihy, moderní počítač se skenerem a tiskárnou a studijní sada archeologických pokladů: štětce, mini krumpáče, měřící nástroje, mikroskop, poznámkové bloky a spousta krabic, sít, zkumavek, sklíček, kleští a podobně. Očividně je do toho opravdu zapálený a to je vzrušující. Dobře, nebudu mu přece prohrabávat celý byt, to by bylo opravdu neslušné. Otevírám dveře. Myslela jsem, že do koupelny, ale nakonec je to jeho ložnice. Celá v rozpacích je rychle zase zavřu a otevírám vedlejší dveře, které už opravdu vedou do koupelny. Vypnu vodu a všimnu si ručníků položených na stoličce a taky náhradního oblečení. No teda, velké tričko a dlouhé běžecké kraťasy. Cože? Na chvíli jsem se bála, že jsem narazila na oblečení jeho přítelkyně, ale pak se podívám na umyvadlo a jsem zase v klidu. Jen jeden holící strojek a jeden kartáček. Pokrčím rameny a zasměju se svým směšným myšlenkám. Pak se svléknu a s radostí vklouznu do osvěžující horké vany...