Mé blogy

Jmenovala se Tormenta-příběh-kapitola7

Jmenovala se Tormenta-Christine Frasseto (kapitola7)
http://www.howrse.cz/     

Nikdy by mě nenapadlo, že za kanceláří vybavenou v luxusním starožitném stylu se skrývá další místnost, která je naopak ultramoderní, sterilní, bez oken a přede jako technologické monstrum. Přístroj je napojen na mnoho počítačů a zařízení a způsob, jakým to všechno funguje, mě zcela fascinuje. Cortès mi ukazuje fáze trojrozměrného tisku.

„Starožitné předměty v kanceláři jsou dokonalé kopie vyrobené ze sochařské sádry pomocí metody aditivní výroby vyvinuté na Massachusettském technologickém institutu, který naše nadace samozřejmě sponzoruje. V tomto případě ale použiju metodu FDM, Fused Deposition Modelling. Kovový předmět se ‚vytiskne‘, ale místo inkoustu slouží vosk, keramika, plast nebo jiné materiály.“

Přívěsek bez kožené šňůrky položil na skleněnou desku uprostřed jakési průsvitné koule.

„Nejdřív pomocí počítačového softwaru vymodeluju objekt, který chci vytisknout. Potom upravím nastavení tisku, jako je rychlost, tloušťka vrstvy a přesnost. Pak nastavím rozložení tiskových trysek pomocí G-kódu. Chceš spustit tisk?“ 

Stisknu tlačítko „Enter“ a hned vidím, jak se za tepluvzdorným sklem začne pohybovat tryska. Dojede na konec ramene a začne pokládat drobná vlákna tekutého kovu. Začne u krajů a pak vyplňuje střed, vrstvu po vrstvě, dokud celý předmět není hotový. Skládáním vrstev na sebe vzniká objem. Je to fascinující.

Nevím, jak dlouho jsem sledoval tanec tiskové trysky, ale kručení v břiše mi připomíná, že bych měl něco sníst. Jako by mi četl myšlenky, nebo má možná jen výborný sluch, Cortès mi podává balík bankovek.

„Kam se podělo mé vychování? Zajdi se najíst. Doufám, že máš rád italskou kuchyni. Já zůstanu tady. Musím ten proces sledovat každou vteřinu. Ještě zbývá hodina a čtyři minuty.“

Nechci tady nechat svůj přívěsek. Co když Cortès zmizí a vezme ho s sebou? Vycítil mé váhání. Mává mi penězi před očima a upřeně se na mě dívá. „Podívej, mladý muži. Byl jsem pověřen vytvořit tuto kopii a budu za to náležitě odměněn. Dokončím to. Zaručuju ti, že neopustím tuto místnost.“

Jeho slib mě přesvědčil. Říkám si, že mi nakonec nemůže uškodit trochu se protáhnout. Vezmu peníze a strčím si je do kapsy. Pak se protáhnu, prokřupu si záda a jdu směrem tam, odkud jsem přišel. To není možné, už je skoro noc! Lahodná vůně jídla dráždí můj nos. Moje břicho odpoví hlasitým kručením. Ne, počkat, to vibruje můj telefon. To je určitě Tiago, chce se sejít na jídlo. Než hovor přijmu, všimnu si několika dalších nepřijatých hovorů. Proč telefon nezvonil ani nevibroval, když jsem byl v Cortèsově kanceláři?

„Tiago, běž beze mě, já teď něco mám...“

„Pablo?“ ozve se mužský hlas, který zní mladě, ale odhodlaně a má zvláštní cizí přízvuk. „Prosím,“ pokračuje angličtinou, které není moc dobře rozumět, „pozorně mě poslouchej. Volám ti jménem profesora Temudjina. Jsem jeden z jeho studentů, Battushig. Ten, co se mu stala ta nehoda v Mongolských horách a o kterém profesor mluvil při prezentaci Drobota. Spadl jsem do ledové trhliny a objevil koně zamrzlého v ledu. Po tom, co mě zachránili, našli vědci z mongolské Akademie věd i jezdce a další předměty, které nám umožnily stanovit dobu jejich úmrtí na konec čtvrtého století před naším letopočtem. Pak ale všechno převzala společnost Hannibal Corp. Všechny ‚objevy‘ odvezli v chladících letadlech do kryogenického centra v Massachusetts ve Spojených státech. Bývalý student naší univerzity, který tam pracuje, mi řekl, že ten jezdec u sebe měl směnku a vojenskou propustku podepsanou Ptolemaiem, generálem Alexandra Velikého, v roce 326 př. n. l. Ten jezdec měl u sebe také kovový předmět s vyrytými symboly, který se velmi podobá tomu, co máš na krku.“

„Nerozumím tomu!“

„Poslouchej. Pomocí fotek, které mi poslal profesor Temudjin, se mi podařilo identifikovat tvůj přívěsek jako část pěticípé hvězdy. Je totožný s částí, kterou měl na sobě zamrzlý jezdec v Mongolsku a s částí ukradenou v Egyptě. Tyto tři fragmenty dokonale zapadají do šablony. Tuto hvězdu nosil Alexandr Veliký, jeden z největších dobyvatelů v historii světa. Doufám, že jsi přívěsek nikomu nedal nebo ho neprodal?“

„Ne, odmítl jsem. Ale pan Cortès zrovna vytváří jeho 3D kopii. Je to pro výzkum nadace pro lidskou historii společnosti Hannibal a–“

Přeruší mě silný dunivý zvuk. Battushig okamžitě pokračuje.

„Promiň. Nadace je jen záminka. Na ten přívěsek si dělá zálusk sám John Fitzgerald Hannibal. Nesmí ho dostat za žádnou cenu! Setkal jsem se s ním. Je opravdu nebezpečný, věř mi.“

„Ale... já...?“

„Tato pěticípá hvězda je pečetí moci, díky které byl Alexandr neporazitelný. Ale také ho přivedla k šílenství. Proto Ptolemaios hvězdu rozlomil a její kousky dal několika elitním jezdcům, kterým přikázal odvést je co nejdál od Alexandra. Hannibal už má nejméně dva díly. Pokud využije sílu své zpravodajské sítě, ohromné finanční prostředky a navíc nejvyspělejší technologii, tak je dokáže všechny najít, spojit dohromady a hvězdu znovu ukovat. Pak bude tak silný a neporazitelný jako jeden z největších dobyvatelů – a diktátorů – na světě!“ Společně se všemi z naší ‚Sítě‘ se snažíme mu v tom zabránit, ale je vždy o krok před námi! Ten Cortès je prostředník. Jeho úkol je vzít ti ten přívěsek. Nesmíš mu to dovolit!“

Z těchto zjištění se mi začíná motat hlava. Zamumlám:

„Ale... můj přívěsek... ta 3D kopie... pan Cortès...?“

„Nesmí se Hannibalovi dostat do rukou! Musíš ten přívěsek co nejdřív získat zpátky a zmizet odtamtud. Schovej ho, schovej i sebe, ale nejdřív se zbav telefonu, aby tě nemohl sledovat. Nepoužívej ani počítač. Má špehy všude a...‚ Síť‘ je... Krrrr... Chrrr... Blok... Chrrr... ovaná... H... Štěstí... Pak hovor vypadne. Srdce mi buší jako zvon a začínám se opravdu bát... Jak se mi podaří získat přívěsek zpět a uniknout odtud, aniž by mě chytili?