HryProDivky.cz
Mé blogy
Ledový kůň-příběh-kapitola4
Ledový kůň-Christine Frasseto (kapitola4)
Ležím v posteli, cítím se bezmocný a zbytečný a hlavou mi běhají tisíce myšlenek. Přednáška z univerzity začíná splývat do nezřetelného hluku, nedokážu udržet pozornost. Pokušení je příliš silné. Probírám se informacemi, které se mi podařilo o ledovém koni najít. Média jsou plná spekulací, ale dokud analýzy nebudou hotové, pravda zůstane skryta. Co kdybych se vrátil na to místo a pozoroval vědce při práci?
Nesmějte se. Vzhledem k mému stavu nemám na mysli vydat se tam fyzicky. Nicméně vzhledem k tomu, jak špičkové vybavení má naše Akademie věd a díky mezinárodním sponzorům určitě musí existovat nějaký moderní kamerový systém, se kterým by bylo možné koně studovat na dálku bez rizika poškození. Kdybych se jen mohl do takového systému napojit, samozřejmě diskrétně, tak bych měl nejčerstvější informace!
Vím přesně, koho se zeptat! Oyunbileg, o něco starší kamarád z univerzity, je počítačový inženýr, který se specializuje na optické sítě. Patří mezi těch pár géniů, kteří nepodlehli lákadlu vysokých platů a neopustili Mongolsko. Pracuje v Ulánbátaru na Akademii věd. Určitě bude souhlasit a napojí mě na dočasnou laboratorní síť. Držím si palce, samozřejmě jen obrazně řečeno, a zavolám mu.
Na obrazovce se objeví jeho rozcuchaná hlava a zašklebí se na mě. Když si všimne turbanů na mých rukou, začne se smát jako hyena a ptá se, jak se rýpu v nose. Přestože počítačoví odborníci jsou velmi inteligentní, jejich smysl pro humor má určité mezery. Nicméně mi slíbí, že to zařídí tak, abych se mohl z mého počítače připojit na kamerovou síť. Prý mu to bude chvíli trvat, ale neřekl mi, jak dlouho. Srdečně mu poděkuji a snažím se dál soustředit na přednášku z univerzity. Moje víčka ale těžknou a i když se snažím soustředit ze všech sil, opona se zatahuje a já se propadám do tmy...
Ze spánku mě probudí Marilyn Manson, který mi do uší řve nejrůznější sprosťárny. Srdce se mi rozbušilo. Snažím se ovládnout a chci zasypat nadávkami toho šílence, který mě probudil tímto brutálním způsobem. Hudba ale rychle ustane a nahradí ji smích podobný zvuku, který vydávají hyeny. Je to Oyunbileg a jeho další špatný vtípek. Odpouštím mu ale ve chvíli, kdy se na mé obrazovce otevírá nové okno: ten génius mě zvládl napojit na kamerovou síť dočasné laboratoře v altajských horách!
Povrch ledové propasti vypadá jako místo činu. Pracovní prostor vědců je obehnaný černožlutou páskou, za kterou nikdo jiný nesmí. Týmy speleologů extrahují kusy ledu, aby mohli určit jejich stáří a posbírat všechny vzorky a důkazní materiály, které by mohly být důležité. Jiní pracovníci pořizují snímky koně ze všech úhlů pomocí přenosných radiologických zařízení. V dočasné laboratoři již muži v maskách a chirurgických pláštích provádějí analýzy. Nemůžu si pomoct a hledám Jargala. Už ho vidím. Kleštěmi zvedá kousek látky ve tvaru diamantu, pokládá ho na skleněnou destičku a pak skalpelem odřezává malý kousek tkaniny. Vzorek potom vhodí do zkumavky, která je do půlky naplněná průhlednou tekutinou. Zkumavku vkládá do kulatého přístroje. Když zavře víko přístroje, najednou mi to dojde: není to tkanina z kostýmu klauna, je to hadí kůže, ve které byl schovaný můj improvizovaný cepín! Pokud si dobře vzpomínám, tak byl pořád v mé paralyzované ruce, když dorazil můj bratr. Pokud ho najdu, mohl bych ho těm vědcům přinést osobně!
Posunu notebook a vylezu z postele, přitom musím potlačovat výraz bolesti v tváři. Aha, mám na sobě jen spodní prádlo... Hledám ho po celé jurtě. Na první pohled ho nevidím na žádné z dřevěných truhel ani na matčině komodě. Možná bude v truhle mého bratra? Jdu pomalu k jeho truhle a zvednu víko. Najdu v ní ale jen oblečení a staré časopisy. Že by si mou novou hračku „půjčila“ jedna z mých sester? Ne, vidím jen omalovánky, hadrové panenky a holčičí věci. Jsem to ale hlupák! Vůbec jsem se nepodíval do vlastní truhly!
Otočím se, hekám jako starý kůň s revmatem a otvírám svou truhlu. Hned nahoře je můj kabát, čistý a sešitý! Moje babička je prostě nejlepší. Při té příležitosti si ho obleču, znetvořený všemi těmi obvazy. Dál od ohně je v jurtě docela chladno. Přesouvám oblečení v truhle a najednou CINK, něco vyklouzne a spadne na dno truhly. Podaří se mi předmět chytit rukama, které teď vypadají jako palčáky, a pozorně si jej prohlédnu. I když jsem tím mlátil do ledu, nevypadá moc otlučeně. Na povrchu jsou vyryté zvláštní symboly. Prohlížím si konce válečku a vypadá to, jako by byly uzavřené kovovými zátkami. Že by něco bylo uvnitř?
Moje představivost jede na plné obrátky. Co když tajemný válec ukrývá mapu se starověkým pokladem? Nebo surové diamanty? Mohla by to být starověká relikvie, která přináší moc, slávu a štěstí? Snažím se odšroubovat konce válečku. Jsem hrozně neohrabaný! Snažím se přijít na způsob, jak odstranit kovové zátky na koncích. Nehty použít nemůžu. A sekyra nebo pila rozhodně nepřichází v úvahu. Nemám lepší možnost a tak hledám kleště, které jsem používal na držení hnoje při zapalování krbu. Beru kleště a sedám si vedle kamen, váleček držím mezi koleny. Pomocí předloktí sevřu zátku na válečku kleštěmi a snažím se ji otáčet. Kleště prokluzují, úchop není dost silný. Zkouším to znovu a znovu, až k mým uším dolehne křik:
„Hoří!“
Než si stihnu uvědomit, co se děje, hází na mě někdo kbelíky vody a strhává ze mě oblečení. Tolik jsem se soustředil na svůj úkol, že jsem si ani nevšiml kabátu, který byl příliš blízko ohně a začal hořet!
