Mé blogy

Ledový kůň-příběh-kapitola10

Ledový kůň-Christine Frasseto (kapitola10)
http://www.howrse.cz/     

Po tak pitomé poznámce by mi jakákoli jiná holka dala facku nebo by odběhla podívat se do zrcadla, jak vypadá. Salonqa ale taková není. Zareaguje se svým legendárním důvtipem:
„Jo, v batohu. Proč, chceš si dát rtěnku?“
Když byla takhle natažená na židli, hlava vzhůru nohama a ruce roztažené jako hvězdy, najednou mě napadlo: co kdybychom zkusili rozluštit ten vyrytý nápis na válečku pozpátku? Vzpomenu si na to, jak mi váleček spadl do sněhu a na obdélníkový otisk, který po něm zůstal a vysvětlím svůj nápad:
„Vyryté znaky jsou vystouplé. Pokud bychom váleček otáčeli na voskovém plátu nebo hliněné tabulce, jako to dělali naši předkové, tak by otisknuté znaky byly...“
„Obrácené jako v zrcadle!!!“
Salonqa ale nejde do baťohu pro zrcátko. Místo toho spěchá k počítači a zadává příkaz, který obrázky převrátí. Pak vykřikne překvapením:
„Je to skvělý způsob, jak předat psanou zprávu. Schovat takovou zprávu je snadnější. Nezabere tolik místa a je odolnější, než tabulka hlíny nebo pergamen. Když to otočíš, vypadá to jako starořečtina. Jsou tu shluky slov a různě propletené geometrické znaky... Jaké tajemství ale skrývá???“ 

Můj pocit potvrzuje zpráva od australské studentky jménem Talila, která se věnuje primitivnímu umění. Posílá také fotografie kusu barevné tkaniny ve skleněné skříňce a šedého válečku s vystouplým vyrytým nápisem, který se podobá tomu našemu. Skrze něj bylo prostrčené vřeteno a v terakotových hliněných nádobách kolem jsou barevné inkousty. Její zpráva je trochu posměšná:
„Hele děcka, pokud jste chtěli vynalézt proces obtiskování opakujících se etnických znaků na látku a vytvořit tak nový módní trend, měli byste vědět, že si to patentovali před 2500 lety ve Fénicii! A nechejte si to nakreslit od profesionálního designéra, pokud jste ovšem nechtěli záměrně dosáhnout ‚hloupoučkého‘ vzhledu!“
Salonqa jí pošle děkovnou zprávu a pak se na mě otočí se vzdorovitým zábleskem v očích.
„Kdybych měla hliněnou tabulku a přejela po ní tím kostěným válečkem, mohla bych tu tajnou zprávu vytisknout. Jak ale poznám, z které strany je mám číst a co vlastně symboly znamenají, když nemám žádný ‚klíč‘?“ No jo, a je to tady zase. Jsem odborník na počítače, na šifrování dat, ne hacker, který dokáže luštit tajné kódy! Všichni kamarádi po mě pořád chtějí, abych jim pomáhal se sledováním seriálů a filmů nebo hraním her zadarmo a já nikdy nedokážu říct ne. Tohle je ale trochu jiný šálek kávy. Jak se dostanu do mysli lidí, kteří žili před tak dávnou dobou? Jak porozumím jejich šifrování? Salonqa stojí přede mnou, dívá se na mě svýma krásnýma očima, její hebká ruka je položená na mém rameni. Tomu nemůžu odolat. Pokusím se jí obelstít:
„Na začátek budu potřebovat vědět, z jakého období pochází. Mohla by ses zeptat nějakých odborníků na starověké jazyky? Nebo historiků specializujících se na starověké artefakty?“
Salonqa mi odpoví rozzářeným úsměvem a podá mi notebook.
„Už jsem ti poslala fotky. Dokážeš to!“
Pak nám nalije další čaj. Noc teprve začíná!