HryProDivky.cz
Andaluský kůň-příběh-prolog
Andaluský kůň-Christine Frasseto (prolog)
http://www.howrse.cz/
Turecko – Zachariáš
Znalost je k nezaplacení.
Hladké oholení a oblečení v západním stylu. Nového a lepšího bratra Zachariáše, skromného koptského mnicha, nikdo nepozná...
Od mého útěku z Egypta jsem nad tím nepřestal přemýšlet. Podařilo se mi utéct díky penězům ukradeným Leyle, té hloupé, omezené studentce archeologie, které se nějakým způsobem podařilo mě oklamat. Byl jsem zaslepený chamtivostí. Vzal jsem peníze a nechal za sebou předmět mnohem vyšší ceny... Vztek mě zevnitř nahlodává jako krysa!
Když jsem zjistil, že předmět, který jsem měl přinést Hannibalovi, je stále v rukou Leyly a jejího amerického přítele, věděl jsem, že se nikdy nebudu moct ukázat před svým patronem, aniž bych se vystavil smrtelnému nebezpečí. Selhal jsem. Útěk byl jediná možnost. Později jsem se z médií dozvěděl, že došlo k záhadné krádeži z nejbezpečnějšího místa v Káhiře – Národního muzea. Hannibalovi se očividně podařilo získat drahocenný kousek kovu i bez mé pomoci. Chci pochopit, proč tento muž, který už má všechno, jmění, moc i slávu, je tak posedlý tím zatraceným kovovým trojúhelníkem s vyrytými znaky.
Vím, jak ten kus kovu vypadá, protože Hannibal mi poslal fotku podobného úlomku. Potom mi svěřil úkol získat tento úlomek od Leyly. Nyní mám pocit, že bych mohl Hannibalův respekt znovu získat. A to díky důležité informaci, kterou nemá a kterou bych mu mohl poskytnout. A tuto informaci se právě chystám získat...
Během přípravy na život mnicha jsem žil a studoval v mnoha klášterech po celém světě. Po mnoha letech jsem zpět v Anatolii ve východní části Turecka. Prošlo tudy mnoho národů: Semité, Turci, Římané, Chetité, Lýdové, Řekové, Peršané, Arabové a tak dále. Byli to Peršané, kdo tuto oblast pojmenoval Kappadokie, což znamená „země krásných koní“. Vypadá tak nadpřirozeně, skoro jako měsíční krajina. Hlavu mi zaplavují vzpomínky na první návštěvu tohoto místa. V mysli se mi prolínají obrazy minulosti. Údolí poseté útvary z vulkanických skal, kužely z čediče a tufu, ve kterých lidé vytvořili dutiny a pojmenovali je „pohádkové komíny“. Svahy skalnaté hory tyčící se více než 900 metrů nad Göreme a pak dlouhý, úzký kaňon ukrytý mezi dvěma útesy plnými domů a kostelů vytesaných do skály a malovaných pestrými barvami. Vzpomínám si také na obrovské podzemní město a pocit klaustrofobie, který jsem zažíval. Ve snaze zahnat příval vzpomínek se zhluboka nadechnu a soustředím se na svůj cíl. Musím se dostat do Yüksek Kilise, nejvyššího posvátného místa na hoře, kde jsem pobýval jako začínající písař...
Šplhám po starých schodech, které do skály vytesali pronásledovaní křesťanští poustevníci ve čtvrtém století. Konečně se ocitám v přírodní jeskyni zasazené do strmého svahu. Toto útočiště kdysi bývalo významným ortodoxním klášterem. Později ale zůstal prázdný ve prospěch klášterů v nížinách a také kvůli špatné dostupnosti. Co se stalo s houževnatostí prvních mnichů, kteří v hoře vyhloubili jídelnu, větrací šachty a síť místností pro stále se rozrůstající společenství? Vybudovali také únikové tunely pro případ útoku. Vytvořili zde ohromnou knihovnu se sbírkou tabulek a svitků, které přinesli prchající mniši. Doufám, že právě tady, v zapomenuté a ukryté knihovně, najdu to, co hledám. Při odsunování bezpečnostní zátarasy chránící vchod do jeskyně se mi lehce třesou ruce.
Procházím opuštěnými chodbami a společnost mi dělá jen ozvěna mých kroků. Zůstalo tu všechno, co bylo považováno za příliš těžké nebo zbytečné. Došel jsem do knihovny. Vzpomínám si, jak jsem za tímto kamenným stolem při světle svíčky seděl frustrovaný a znechucený z úkolu, který byl přede mnou. Jako zkoušku víry a odříkání jsem dostal za úkol přepsat drobné spisy. Nerozuměl jsem smyslu přepisovaného textu, protože původní pergamen se drolil stářím a opat trval na kompletním zachování všech starověkých spisů. Se zaťatými zuby jsem přepisoval nesrozumitelná slova, která mi připadala jako na hranici šílenství. Řek, který tvrdil, že je voják na konci čtvrtého století před naším letopočtem, vyprávěl neuvěřitelný příběh o útěku přes hranice Indie. Mluvil o prokletí, které na něj přivolal jeho tajný úkol. O posedlosti hvězdou Dia, která postupně sžírala jeho játra a mozek. Uprostřed pergamenu byla kresba, kterou jsem překreslil s velkými obtížemi, protože byla téměř k nerozeznání. Jakoby někdo zuřivě drápal po pergamenu ve snaze kresbu vymazat. Vytvořit úplnou kopii starého pergamenu mi trvalo celou noc. Za úsvitu jsem plody své práce odevzdal bratru knihovníkovi v naději, že se mi dostane nějakého uznání. Nepřítomně přikývl, smotal pergamen a uložil ho do úplně spodní řady výklenků do sekce drobných spisů.
Přesně jak jsem doufal. Přestěhovali jen spisy svatých a takzvané velké spisy. Blížím se k archivům u podlahy a srdce mi buší o závod. Klekám si a horečně prohledávám spodní výklenky. Otevírám svitky a házím stranou všechny nepotřebné kopie, na kterých v průběhu let pracovali učni. Tady je! Má kopie, stále neporušená, inkoust sotva vybledl. Zírám na kresbu uprostřed a cítím, jak mi krev hlasitě tluče ve spáncích. Je to trojúhelník se zlomenou základnou pokrytý řeckými písmeny a zvláštními symboly. Pozoruhodně se podobá trojúhelníku z fotky, kterou mi poslal Hannibal!
Při čtení mé kopie se mě zmocní nekontrolovatelný smích. Poslední věta říká, že ten voják svěřil kněžím Dia ochranu toho, co patří Diovi. Lidé jsou tak slabí a bojácní před všemohoucností, kterou přiřkli svým bohům... A nyní mám já moc nad Hannibalem, protože držím klíč k novému fragmentu Diovy hvězdy!
Znalost je opravdu k nezaplacení...
Komentáře
Queen Chrysalis(حصان عربي)
Hodně lidí mi tu píše: "To je z howrse!". Tak to jste fakt mazaní, že jste si toho odkazu nahoře všimli... -_- Já přeci vím, odkud to je.
Proč to sem píšete? To je přeci každému jasné... Možná vám vadí, že je to z howrse...
Jenže vy si to ani nečtete, nevíte, o čem ty příběhy jsou. Jen to tu zahlédnete a hned píšete, že je to z howrse, kopírování atd... Není to tak...
Já ty příběhy čtu, líbí se mi a chci se s vámi o to podělit.
Kdo to taky opravdu čte a náhodou si toho tady všimne, nevadí mu to, protože ví, že ty příběhy jsou pěkné a i ti, co howrse nehrají, si ho můžou přečíst...