Mé blogy

Jmenovala se Tormenta-příběh-kapitola15

Jmenovala se Tormenta-Christine Frasseto (kapitola15)
http://www.howrse.cz/     

Alberto je opravdu hodný. Tormenta mě nesla přes pampy, přes Rio Colorado a pak směrem do Patagonie, ale pak jsme narazili na pumu. Alberto nás vede přes Rio Negro ještě dál na jih. Jedeme už celé hodiny a Alberto vůbec neprojevuje známky únavy nebo podráždění. Zato Tormenta vypadá utahaně. Už dávno se přestala snažit kousnout svého rivala a já o ni začínám mít starost. Přes obvazy jí totiž začíná prosakovat krev. Rozhodl jsem se zastavit u dalšího napajedla a začít hledat hustší vegetaci. Mžourám očima a na západě vidím v dálce úpatí And, přírodní hranice mezi Argentinou a Chile. Pořád ještě nevidím, kde se klikaté pobřeží setkává s Atlantickým oceánem na východě. Cítím se ztracený uprostřed pouště v divočině na sever od Patagonie, neustále ošleháván větrem, který nikdy neutuchá. Tahle země je tak obrovská. Když budu pokračovat rovně dál na jih, možná se mi podaří překonat Magellanův průliv a během několika dní bych mohl být v Ohňové zemi. Pak z města Ushuaia vyrazím přes ledové souostroví a dojdu až na mys Horn, kde se budu muset propašovat na palubu nějaké lodi a plout bůhvíkam... Prudce zavrtím hlavou. Asi už blázním z toho větru. Nebo za to může nekonečná osamělost této opuštěné krajiny. Ohňová země je pořád na míle daleko, musím se sebrat a soustředit se na přítomnost. Krajina se změnila. Už tu nejsou žádná obdělávaná pole, žádné známky osídlení. Ani opuštěné zříceniny domů, jen skalnaté hřebeny s trnitým porostem. Alberto nás vede přes křovinaté louky směrem k malé kotlině s meandrujícím potokem. Ve spěchu jsem si ani nestihl sbalit věci nebo půjčit čistou košili od pana Ortegy. Slunce pálí na každém kousku odhalené kůže, takže se velmi rád na chvíli posadím do svahu, abych se zchladil a napil se vody. Pak se nacpu fialovomodrými bobulemi Calafate. Legenda říká, že ten, kdo sní tyhle bobule, se bezpečně vrátí do Patagonie. Našel jsem i nějaký Pan del indio, indiánský chléb. To je druh houby, které roste na některých stromech a vypadá jako malé žluté kuličky. Jejich chuť není nejlepší, ale cítím se osvěžen! 

Alberto najednou začne tiše a krátce pořehtávat. Uši má sklopené a podupává na místě. Je napjatý jak tětiva a pak se zničehonic rozběhne pryč. Tormenta si odfrkne. Zvědavost se v ní mísí se strachem, ale na rozdíl od Alberta nezpanikaří. Určitě musí vědět o nebezpečí, kvůli kterému Alberto zmizel. Nechápu, odkud se může blížit nějaká hrozba.

Pak si všimnu stínu na zemi a vzápětí poznám bzučivý zvuk. Dobrých deset metrů nad námi zápasí s větrem trojúhelníkový dron. Prohledává terén a posílá snímky zpátky pilotovi. Na obloze vidím další tečky, to musí být další drony. Chystám se propadnout stejné panice jako Alberto a běžet pryč, když vtom dron s žuchnutím přistane pár metrů ode mě. Tormenta je zvyklá na můj Draeroplán a tak se přiblíží a očichává ho. Dron takové velikosti by neunesl žádné výbušniny, takže se rozhodnu následovat Tormentu a podívat se na vetřelce zblízka. Hodně mi připomíná model, na kterém pracují na univerzitě. Dokonce tak moc, že nejsem skoro vůbec překvapen, když se z reproduktoru ozve Tiagův hlas. „Olà, Amigo! Baterka je skoro prázdná, takže dobře poslouchej. Jdi směrem na východ, až narazíš na dlážděnou cestu podél pobřeží u zálivu San Matías. Narazíš na náklaďáky Duarte, co převáží sóju – je to firma mého táty – a jezdí sem a tam mezi San Antonio Oeste a poloostrovem Valdes a hledají tě. Nemůžou přejet přes skály. Poděkovat můžeš profesoru Temudjinovi, hledá tě celá fakulta nových technologií! Tak sebou pohni... Bzzz... Chrrr..“

A reproduktor utichne. Náhlý poryv větru převrátí drona na záda jako želvu. Tormenta vedle mě podupává, jakoby chtěla, abych na ni vylezl. Ale vzhledem ke stavu jejích obvazů bude lepší pokračovat pěšky. Pohladím ji po čele, přitáhnu si k sobě její tvář a dám jí pusu.

„Až se uzdravíš, krásko. Zatím budu běhat po vlastních. Můžeš běžet za mnou.“

Sbírám v sobě poslední zbytky sil, nadechnu se a vyrazím na východ. Přitom se snažím nezakopnout a nezvrtnout si kotník. Pokud bude náklaďák dost velký, tak by možná Tormenta mohla jet se mnou. Pak se oba konečně dostaneme z toho pekla, do kterého nás vtáhl můj přívěsek!