KagamineRinCZ

Má zkušenost se šikanou

Dneska je čas na další vážnější téma. Věřím, že se týká více z vás...řeč bude o šikaně. Nezažila jsem nikdy šikanu na pracovišti, na to jsem moc mladá, ale zažívala jsem jí ve škole. Vlastně do doby, než jsem se naučila se bránit. I o tom bude dnes řeč...

Takže...Už jako dítě jsem byla trochu divná. V něčem až moc vyspělá, v něčem zase úplně jako malá. Ale když jsem chodila do školky, s dětmi ve školce jsem si moc nerozuměla. Už jsem uměla číst a psát, ráda jsem si kreslila, a nerada se bavila s ostatními, vycházela jsem lépe s dospělými. A ke všemu jsem ještě byla tlustá...Asi chápete, kam to vedlo. Ve školce mě vyloženě nešikanovali. Jen se mi posmívali. Že jsem tlustá, že mám čtyři prsa atd...

Když jsem ale nastoupila na základní školu, bylo to horší. Tam si mě kvůli nadváze dost podali. Ve druhé třídě jsem se navíc zapletla s jednou takovou ne úplně správnou holkou - propadala už ve druhé třídě, byla úplně blbá, ale zbožňovala mě. Z nějakýho důvodu. Vlastně se po mně pořád opičila a pořád mi visela za patama. Ale bylo mi jí líto, Přece jen, nebyla zlá, byla to hodná holka, jen byla prostě úplně mimo :D Ale taky se s ní nikdo nebavil a nadávali jí. Tak jsem se jí zastala. jenže ona dívčina se bohužel zapletla s pár osmačkami, takovýma těma, co chodí a za školu a kouří už na základce. No ve zkratce, zmlátily nás, a pak tahaly po celé škole po zemi za límce...To se potom vyřešilo, jenže ve třídě ( tehdy jsem byla ve druhé) se to dost rozneslo, a naši spolužáci si nás za tenhle ,,trapas" podávali ještě mnohem víc. 

Tohle trvalo asi do čtvrté třídy, kdy skupinka nejpopulárnějších holek zjistila, že jsem sice divná, ale vlastně docela chytrá ( hodně jsem četla a zajímala se o historii a zeměpis) takže když nadešel čas velkých projektů z vlastivědy, vzaly mě do týmu. To bylo docela fajn, ty projekty byly super a ony holky, když mě lépe poznaly a já je, byly nakonec taky celkem fajn. Minimálně tři z nich. Navzájem jsme si daly šanci a lépe se poznaly a začaly spolu lépe vycházet. Taky jsem se v té době skamarádila s klukem, se kterým jsem seděla. Takže se situace zlepšila, přestože byla čtveřice kluků, co na mě byli dost hnusní i dál. Ale nebyla jsem jediná.

Po páté třídě jsem nastoupila na jinou základku, kterou jsem měla blíž, a která byla celkově lepší, co se prostor, rozvrhů, učitelů i učiva a výsledků studentů týče...Bohužel...Ano, pořád jsem byla tlustá. Takže se šikana z tohohle důvodu rozjela nanovo. Zašlo to až do takové míry, že jsem denně nacházela věci v šatně poničené, zničili mi bundu, boty, batoh, spoustu věcí mi ukradli a někam schovali, své věci ve třídě jsem po návštěvě toalety nacházela často úplně rozházené - někdy dokonce i převrženou lavici - a většina třídy mě neustále urážela a nadávali mi. Hlavním organizátorem byl jeden kluk a jeho dva kamarádi ( přitom ten jeden z nich je bez nich, v soukromí, velice fajn a docela milý kluk, ale prostě se přidal ke kamarádům. Zbytek třídy mi sice vyloženě neubližoval, ale rozhodně s nimi souhlasil. Přece si to zasloužím, dyť jsem tlustá ( teď už dlouho ne, ale tehdy to tak bylo) tak si z tohohle důvodu asi zasloužím šikanu...logika základní školy.

Obvyklé bylo i otrávené OOOH, kdykoli jsem vešla do třídy a všelijaké bučení a zvuky, kdykoli jsem něco řekla. Pak taky nadávky, že jsem šprtka, protože mám  velice dobré známky...Shazování mých názorů, mlácení do mě míčem na těláku, nikdo mě nechtěl do skupiny, a teď už nepomohlo ani to, že jsem patřla k nejlepším ve třídě, prostě...určitě to spousta z vás zná.

Začalo se to řešit. Svěřila jsem se našemu skvělému třídnímu, a ten se snažil mi pomoct, bohužel to moc nešlo. Ani když se kvůli tomu svolala speciální skupina, kde se učitelé snažili třídě vysvětlit, že takovéto chování není správné, a že jsem jim nic neudělala, oni tři hlavní aktéři dostali dokonce ředitelskou dutku. Bylo jim to jedno. Pokračovalo to.

I poté, co jsem zhubla. Našli si jiný důvod. Moje oblečení, že jsem neměla drahý mobil, že nemáme doma tiskárnu ( nejsme nejbohatší) že jsem divná, blbá, pak paradoxně to, že jsem vychrtlá ( když jsem měla anorexii, vadila jsem jim tlustá, ale vychrtlá jsem jim pak vadila úplně stejně. ,,zvláštní") no prostě hrůza. Nezabíraly tresty ani postihy, a ni třídnické hodiny, na kterých se to řešilo. Dokonce se to řešilo mezi rodiči, ten hodný kluk, paradoxně, chudák, dostal jako jediný od mámy čočku, ti druzí dva...jejich mámy se spíš tvářily a chovaly, jako kdybych já šikanovala je...

Tak jsem se rozhodla to vzít do vlastních rukou. Začala jsem se bránit. Přece jen, ti nedorostlí prckové pro mě, tanečnici a sportovkyni, nebyli takový problém. Nakonec jsem jim dokázala docela slušně namlátit. Taky jsem se naučila se ozvat a usadit je slovně. Prostě se nedat, sršet vnitřní silou a agrumentovat tak, že se nakonec ani oni nezmohli na víc, než na to bučení. A zašla jsem ještě dál. Začala jsem jim taky dělat hnusný kousky. Bobky do bot, postříkat je stříkací pistolkou, nakonec třeba i polít celé vodou ( klidně v zimě) atd. A pak jsem se začala chovat jako vyšinutý psychopat. Například jsem se dlouho a histericky smála, když na mě byli hnusní nebo se tak divně kývala a pobrukovala si hororové písničky. Jednou jsem dokonce obcházela třídu se střepem v ruce jako psychopat. A podobné kousky. Jako ležení na lavici hlavou dolů a hraní si s nůžkami. prostě jsem se tvářila, že jsem úplně mimo a úplně vyšinutá. 

Světe div se, zabralo to. Viděla jsem v jejich očích strach, a ještě mi dali pokoj. Prostě to přestalo. Už proti mě nikdo neřekl ani slovo, maximálně někdo občas něco zabučel :D Ale šikana definitivně přestala, a už se to neděje. Sice se se mnou nikdo nebaví a vyhýbají se mi, ale alespoň mám klid. Stejně...za pár měsíců končím základku takže bude pokoj, a věřím, že na střední to bude lepší..

Je smutný, že to muselo zajít až sem. A že pomsta je opravdu to, co zabralo. Nevšímat si jich nepomohlo. A změnit se mimochodem taky ne, protože jakmile jsem zhubla, našli si hned něco jiného...Ale vypsychovat je pomohlo. Vyděsit je pomohlo. Vím, je to trochu radikální metoda, ale funguje. Asi ne každý jí bude schopen. Nicméně jakmile viděli, že si to fakt nenechám líbit, a že bych fakt mohla být i nebezpečná, dali mi definitivně pokoj. Určitě mě pomlouvají, to je jasné, ale to mě zase tak netrápí. Brzy je už nikdy v životě neuvidím :D Tak proč se starat, co si myslí. Sami odejdou na jiné školy, a zapomenou. Já také. 

Co vy? Máte nějakou zkušenost se šikanou? Co si o tom celém myslíte? Ať už je to jak chce, pokud jste i vy obětí šikany, ráda bych vám řekla, abyste to prostě někomu řekli a nechali si pomoct...Jenže se obávám, že vám bohužel nikdo pomoct nedokáže... Braňte se. Nedejte se. Udělejte vše proto, aby si to k vám nedovolili. Držím všem palce

+2

Rady a tipy

Autor: RinKagamineCZ   |   Publikováno: 05.04.2022   |   Zobrazeno: 327x