Gallifreyské noviny

Řekni to básní

Tahle báseň je pro mého zemřelého Vojtu


Od rána do noci
topím se v bezmoci,

ztratit ho byla rána,
jsem tak moc zklamána,

že srdce přestává bít,
budu ještě někdy žít?


A tato je vystihující vše v mém okolí


Ačkoliv po blízkém příteli toužíš,
se svou bolestí se raději sám soužíš.
Nikdo nepochopí, co Tě uvnitř zžírá,
neboť nikdo nikdy nespatří bolest,
která tělo Tvé bez svolení hlídá...
Ačkoliv nemáš sílu, abys vstal,
oblékneš se a jdeš dál.


Nikdo nepochopí, co Ti sílu dává,
když se nemoc, krok za krokem,
do těla i duše Tvé vkrádá.
Ačkoliv úsměv zdobí Tvou tvář,
jedině Ty moc dobře víš,
jak dokonalý a marnivý jsi lhář...


Nikdo nepochopí, že i jemu život
nebyl nesmrtelný dán...
takovýto osud lidstvu, byl zkrátka a dobře, psán...

Komentáře

Nový komentář

Přidávání komentářu je povoleno pouze přihlášeným uživatelům. Zaregistruj se a přidej sem svůj komentář.