HryProDivky.cz
Gallifreyské noviny
Laura 4. část
Už skončilo vyučování a já se chystala domů, když mě zastavil bývalý spolužák Toby.Toby už několik let nechodí do školy, kvůli rakovině kostí. Ještě když mohl chodit do školy, jsme byli nejlepší přátelé. Zastávala jsem se ho, před ostatními a teď jsem sobec...
Toby je vysoký a hubený, na rukou a nohou jsou znatelné jizvy po operacích. Má přívětivé zelené oči, poněkud široký rozpláclý nos a úzké rty. Má na pravé ruce náramek z onkologie, krátké světlé vlasy má napůl schované pod šátkem a oblečený je do béžových kalhot a kostkované košile.
Musím uznat, že mu to opravdu sluší.
"Toby" pevně ho obejmu a opřu si hlavu o jeho rameno. Toby mě pohladí po vlasech a několik mu jich ulpí na ruce. Chvilku na to překvapeně kouká.
"Lauro, ty jsi nemocná?" Jen slabě přikývnu.
"Kdybych to věděl, přišel bych za tebou už dřív."
"Toby, není to už jedno? Pojď, potřebuju si obalit nervy než něco rozmlátím."
"Lauro jsi v pořádku?"
"Ne, nejsem! Mám dva měsíce zjištěnou leukémii. Spousta spolužáků si myslí, že se jen ulívám a slovně mě napadají. A teď jsem podělala kompozici z matiky."
"Tak se odhlaš ze školy, máš na to nárok ze zdravotních důvodů. Budeme se léčit spolu."
"To není špatný nápad, ale chci dodělat ročník." Jdeme spolu ze školy a Toby mi nese batoh.
U zmrzlinového poháru se Toby rozpovídá o tom, co se za tu dobu stalo.
"Hned po odchodu ze školy jsem nastoupil na druhé kolo chemoterapií, ale to nepomáhalo. Museli mi operovat ruku a nahradit jednotlivé kůstky od zápěstí po konečky prstů titanovou náhradou. Po čase se to opakovalo i u zbytku paže, druhé paže i nohou... Jsem pořád ztuhlý, nemůžu se pořádně hýbat... Po pravdě řečeno už bych to chtěl skončit." Pohladím ho opatrně po ruce. Skoro vůbec se nezměnil. Jen dospěl.
"Toby no tak. Furt se máš na co těšit. Třeba se někdy stav u mne doma." Toby ke mně zvedne oči a dlouze se zadívá do mých jestli svá slova beru opravdu vážně. Jen se na něj usměju a znovu ho pohladím. Pak mu pomalu sundám šátek.
"Pořád ti to sluší i s těmi krátkými vlasy." Sama si uvážu jeho šátek a políbím ho na tvář. Toby hned zrudne.
"Je to jen přátelská pusa Toby."
"No to doufám. Mám totiž přítelkyni."
"A to se to dozvídám až teď? Ty jsi stydlivka..."
"No promiň, neptala ses Lauri. Jmenuje se Sally. Už jsme spolu rok a půl. Klape nám to celkem."
"Jak jste se poznali?"
"Našel jsem ji na ulici. Řezala se střepem z rozbité láhve na předloktí. Tenkrát jsem ji donutil dojít ke mně domů, rány jsem jí vyčistil a vyslechl ji. Hrozně se litovala, že jsou všichni proti ní atd. Pak jsem jí řekl já ten svůj příběh. Dost to na ni zapůsobilo, a tak se z té trosky vyhrabala. Po čase jsme se sblížili a teď mě všude doprovází. A je o dva roky mladší než my dva." Vytáhne mobil a ukazuje mi fotky se Sally. Opravdu je krásná a furt se Tobyho drží.
"Taky bych chtěla s někým randit, ale nemám s kým." Zaplatíme všechno.
"Už půjdu. Jsem trochu unavená. Měj se hezky Toby." Obejmu ho, vrátím mu šátek a odcházím domů. Doma schovám pro Anonyma rezervní klíč, unaveně si lehnu do postele a usnu.
