HryProDivky.cz
Přeměna (Aneb jak se stát timelady)
Regenerace. Konečně. Tak dlouho jsem čekala. Tak dlouho jsem v tuhle chvíli doufala. Tak moc jsem se na to těšila. Mé nové já přichází. Budu to já, ale lepší - novější, hezčí, živější - Paní času. Ach, ty má TARDIS! Tak moc jsem tě toužila zahlídnout z blízka. Viděla jsem, jak si na nebi nad mým domem, už dlouho kroužíš a čekáš. Občas jsi tam nebyla, ale vždycky vrátila se jsi. Strážila jsi mě. Můj život byl už od narození propojen s tebou. Moje první regenerace s tebou stárla, vyrůstala a tolikrát tě na nebi matně zahlédla. Nevěděla jsem, kdo jsi. Co mi přinášíš. Můj stín. Už je na čase. Umírám, ale měním se. Zažila jsem si to, co bylo potřebné. A teď tu stojíš, dveře máš otevřené. Ale copak? Kdo je uvnitř tebe? Kdo to na mě hledí. Ještě jsem se nezměnila tak, jak jsem měla. Nesmím svou klidnou regeneraci narušit, tak hledím. Někdo tam je. Sleduje mě, oči mu září, ústa pootevřená, ale nehýbe se. Stejně jako já. Konečně. Hotovo. Regenerační energie se vrací zpět do mého nitra a on mizí. Mizí, ale jeho pohled stále lpí na mých bedrech. Kdo to byl? Pohledný muž, to ano, ale kdo? Doctor? Doctor kdo? Je to možné? Asi si neuvědomuji, jak tu právě stojím. To tělo není špatné. Zrcadlo? Kde je? Musím se vidět. Zlatavé lesklé kadeře do půli zad se mi kroutí kolem obličeje, Modré oči lesknoucí se v záři TARDIS, mojí nové modré budky. Mého stroje času. Tak kam to bude? Kam se podívám? No, řekla bych, že do skříně. Nové já, nový styl. Kšandy, které už dlouho visely uvnitř vyndavám a připínám k modré nařasené (nabírané) sukni. Ano, to je ono, jen došněrovat korzet. Kompletní. Ne, něco tomu chybí! Chci se přiblížit svému zachránci. Motýlek. No jistě. To už tu dlouho nebylo. Dokonalé. Skleněné střevíčky doplnily tu nádheru a jako by mě sami vedly do toho úchvatného stroje. Tak tedy, kam? Nechám se vést? Ne. Musím ho najít. Konec Země. Jack, Tvář z Bou, už tam čeká, musím se s ním potkat, mluvit s ním. Povědět mu o tom všem. Budoucnost, ale i minulost. Čekají. Čekají, až je navštívím. Hluboký nádech. Má cesta začíná. Oh, ano. To bylo to, co mě činilo nejistou. Sonický šroubovák. Najdu Jacka. Najdu Doctora. Musím to vědět. Byl to on?Rozhlížím se po svém pokladu a je mi povědomá. Už jsem tu byla. Jako malá. Ano. Byl tam i ten muž. Jsem si jistá, že to byl Doctor. Přišel si pro mě. Dívám se. Dřív nebo později se setkáme, příteli. Poslední slova? - GERONIMO!
