Gallifreyské noviny

Laura 3. část

Už po první hodině jsem se nedokázala soustředit na školu. V hlavě jsem měla myšlenky jen na záhadného anonyma, který se dokonce ke mně vloupal a postaral se o mě. Co je to za člověka, odkud mě sakra zná? Neustále kontroluju čas na mobilu. Čas se tak hrozně vleče. Nezastavil se úplně? Chtěla bych spát. Tak moc spát. A tak občas upadám do mikrospánku.
Opět mi cinkla zpráva na mobilu. To je dokonalý budík.
"Budíček Lauro. Spíš u dějáku, ze kterého chceš maturovat."
"Je to nuda. Koho by bavilo poslouchat přednášku z vojenské fakulty o bojové taktice Albrechta z Valdštejna během třicetiletý války?"
"Třeba kluky to zajímá..."
"Tak ať si to pustí doma. A jak ses v noci dostal do mého domu?"
"Paklíčem?"
"Tak proč nejsou vypáčené dveře? Odkud máš klíče? Pravdu a hned."
"Žádný klíč nemám. Jen kus drátu."
"Tak s tím hned přestaneš. Budeš mít schovaný rezervní klíč, ale nezneužívej toho laskavě."
"Jej. To bys byla hodná. Věříš mi už?"
"Asi mi nic jiného nezbývá. Bylo pěkné se probudit a vidět kolem sebe sterilní prostředí. Bylo to jako v nemocnici."
"Povíš mi něco o nemocnici?"
"Co bys chtěl vědět?"
"Já nevím tak všechno, co víš."
"Mohla bych mít na tebe ještě jednu otázku? Jsi kluk nebo holka? Nic víc vědět nechci."
"No Lauro jsem kluk. A už vůbec se nemusíš bát, že bych tě znásilnil nebo podobně. Jsem totiž gay."
"Páni. Tak fajn. Tohle jsem nečekala, ale jsem ráda, že to vím."
"Jsem rád, že nemáš předsudky."
"Já a předsudky? To je vtip?" 

"Ne není. Ty máš pořád nějaké předsudky Lauro. Nemáš ráda šprty, černochy, trochu tlustší lidi nebo jen třeba někoho s brejlema. A já mám brejle. Každopádně jsem rád, že gayové ti nevadí."

"Tak zpátky k té nemocnici. Budíček je v 6 ráno, to se mění směny. V sedm je vizita a pak už jsou vyšetření a chemo. Pak mám snídani. Jinak mám už klid nebo vyjímečně další vyšetření. V jednu oběd. V šest večeře a další vizita a střídání služeb. A tak kolem deváté už spím."

"A jak to máš, když pak jdeš domů?"

"Mám jen dvě hodiny chemo a pak jdu domů."

"Je ti dneska líp?"

"O moc ne. A řídnutí vlasů mi nepřidává sebevědomí."

"Lauro k čemu ti jsou vlasy? Jsou jen módní doplněk. Nikdo tě nemůže odsoudit bez tvého svolení. A mě to rozhodně vadit nebude. Jsi krásná tak jako tak."

Při čtení zprávy jsem se začala červenat. Už dlouho mi nikdo nic takového neřekl ani nenapsal.

"Děkuju. No asi končíme. Za minutu zvoní. Tak třeba po vyučování napiš Anonyme."

Jen co jsem ji odeslala, zazvonilo. Hned jsem si začala balit věci a přesunula jsem se do další učebny na hodinu biologie.

+5

Příběhy a povídky

Autor: Slečna z Gallifrey   |   Publikováno: 04.05.2017   |   Zobrazeno: 567x