Jsem krásná - povídka

Podívej se na mě. Myslíš si, že jsem hezká? Samozřejmě, že jsem. Mám velké modré oči, husté černé řasy, plné rudé rty a nejvíc jsem pyšná na své dlouhé zlaté vlasy. Lidé se za mnou otáčí a já si to užívám. Jsem od pohledu perfektní. Ale...

...ale myslíš si, že jsem krásná po tom, co vyzvracím všechno jídlo, jen proto, že nechci riskovat nějaká kila navíc na svých dokonalých křivkách? Myslíš si, že jsem krásná po tom, co jsem strávila tři měsíce v agonii, protože jsem měla místo nosu jen malou bambulku, která musela pryč? Myslíš si, že jsem krásná po tom, co jsem si nalila do mých černo-černých vlasů moc bělidla a pak musela nosit paruku, abych zakryla holá místa po celé hlavě? Myslíš si, že jsem byla krásná po dvou dnech, co jsem byla slepá, protože po laserové operaci nevidíš ani na špičku nosu? Myslíš, že jsem krásná i po tom, co jsem se probudila s krví po celé puse a z očí mi prýštily slzy, protože mi chirurgie zpravila zuby tak strašně špatně?

Samozřejmě, že ne. Protože nemůžeš ocenit mojí přírodní krásu. A vší tou bolestí jsem vlastně byla prostrčená proti mé vůli. I když mi potom všichni říkají ,,děvko" nebo ,,couro". Ale je to lepší, než být ošklivá.... že jo?

Čus lidičky. Po opět dlouhé době jsem byla konečně aktivní a napadla mě tahle depresivní kravina. Ale to mi musíte odpustit, protože teď toho mám nad hlavu. Přijímačky, učení, škola a dneska ke všemu klavírní soutěž... no, nebudu vám dopodrobna vyprávět můj život. A s tímhle se vám chci omluvit, že zase dlouho asi nic nebude...( jsi strašná osoba, Terko). Pardon, pardon. A to ,asi, je všechno. Mějte se hezky a u dalšího článku, pomeranč.

Komentáře