Můj ,,mozek" #2, aneb kdo snědl moje rohlíčky?
Já: Dámy a pánové, ČUS. Po miliónech let jsem zase tady a...
Klon 1: Hele, jak jsme to nacvičovaly, zase skákejte do řeči a konečně se přesvědčíme, jestli fakt má mozek.
Já: Vy už jste tady zas?! Já se z vás asi... to je jedno. Hele já si vezmu rohlíček a... (ztuhnu)
Klon 3: Co jí je? Jakoby se sekla v čase. Dejte jí prsty do nosu!
Klon 2: Fuj! Že se nestydíte! Muselo se stát něco strašného. Takhle seknutá byla naposledy, když zjistila, že Ježíšek neexistuje.
Já: Někdo snědl vanilkové rohlíčky! A co tím chceš říct, že Ježíšek neexistuje?
Klon 2: Ehm.... jasně že Ježíšek existuje. Ale kdo by udělal něco tak strašného?
Klon 3: Já ani žádná část našeho mozku za nic nemůže. Dejme si dohromady fakta. My jsme nevinní. A na místě činu jsou drobky. Z talíře by se daly analyzovat otisky prstů. A...
Já: OK stačí. Nejsme v kriminálce anděl. Nějak se to dá vysvětlit...
Brácha: Terko, kde jsou ty rohlíčky, jak jsem měl na stole? ÁÁÁÁÁÁ. Ne nech mě! Já nic neudělal, ne, válečky ne!!!!
Klon 1: Jo dej mu co proto. (pomalu se blíží k talíři s rohlíčky)
Já: Nikdo mi nebude jíst moje vanilkáčky!
Klon 1: Fakt se ti povedly. (oklepává si cukr z rukou). A sakra. Ne, hodná Terezka, hodná.
Klon 2 a 3: Boj! Boj! Boj! Hele, radši zavolám její mámu. Jenom ona dovede nastolit mír v naší mariánkové galaxii.
Dámy a pánové, ČUS. Jestli si říkáte, že jsem na drogách, myslíte si správně. Takovou kravinu totiž dovede vymyslet jen člověk s retardací a přístupu k drogám. A o mého bratra se nebojte, má jen roztržený ret, pár modřin a zůstal jeden den doma. Neměl jíst moje vanilkáčky. Ne samozřejmě mu nic není. Takže to je ode mě všechno, přeju vám hezké Vánoce a u dalšího článku ČAU ČAU.