Be YOU!

Milá slečno,na začátek chci, aby jsi věděla,že je to jen moje má teorie o kouzlu obyčejného úsměvu, možná to nepochopíš nebo to prostě nebude dávat smysl, ale upřímně doufám, že to alespoň z části bude pochopitelné.Myslím si, že z tohoto světa už úplně vymizela všechna radost, řeší se milióny problémů, ale k čemu je život bez radosti? Radovat se z maličkostí…

Ahoj princezno,jo já vím,přiznávám,že se líčím, tedy líčila. Mé denní líčení se skládalo z korektoru,pudru a řasenky,ale trvalo mi dlouho než jsem si uvědomila,že tyhle blbiny vlastně nepotřebuju. Na co? Do školy se chodí učit, nikoli hrát si na modelky a nabalovat  zmalovaným obličejem a extrémně trapným chováním starší kluky,aby jsme byli hrozně COOL!…

Ahoj,jsi krásná! Co se divíš,ano,jsi to ty. Víš, vím,že si myslíš,že jsi obyčejná průměrná dívka,ale NE!Jsi sebevědomá krásná žena. Táhne z tebe ta ženská něha,vnitřní krása,jemnost. No a,že máš pár kil navíc,pravá žena má mít boky a postavu tvaru zralé hrušky! :) A´t máš malá,velká či žádná prsa-no a co? Co to mění na tom,jak silná žena jsi? Není špatné…

Miilé slečny,říkám Vám,že nikdy jsem nebyla vice zmanypulovaná jako tehdy. Našla jsem stránky na internetu pro anorektičky,ony mě chápaly a pomáhaly mi hubnout ,Nasytíš se dechem!, - to sotva! Umírala jsem hlady a nenáviděla se. Nenáviděla jsem svůj vzhled,své tělo a viděla jsem jen své nedokonalosti,které jsou teď mými přednostmi. Měla jsem vztek,fakt jsem…

Ahojda holky, dlouho jsem nepsala blog,kvůli tomu,že jsem měla anorexii... Co to ta anorexie je? Psychické onemocnění,které je příbuzné s bulímií. Více v článku  Vše začalo normálně-byl normální den. Vždy mi lidé říkali,že mám krásné ploché břicho,tenké ruce a vyhublé nohy. Ale přes léto jsem začínala dostávat deprese. Hlava mi duněla.…

1.Stýská se ti o prázdninách po škole? -Ani nápad2. Co pro tebe znamená psát blog?- Alespoň na chvíli mohu zapomenout na realitu a vžít se do svého světa,který postupně rozkvétá. Moc to pro mě znamená a vážím si vašich milých zpráv a ráda vám odpovídám na Vaše dotazy.3. Jaká věc je pro tebe nejcennější? - Psychická/duševní moudrost a fyzická…

Drahé čtenářky,moc Vás prosím o trošku trpělivosti?Víte,že chystám novou sérii už mám i název,ale musím domyslet celý děj kapitol.Udělám i ASK,stačí mi napsat otázky do zpráv,abych Vám to vynahradila za dny,co jsem nepsala. Pár dotazů od Vás už mám :) Děkuju-fakt prosím o tu trpělivost :(Hezký den               …

Okvětní lístky růže,která červení přetékala. V mích dlaních se proměnila v rudou tekutinu,jež lákala mé rty na niž je přiložit. Její vůně mě rozdrápalo hrdlo a pociťovala jsem jen pálčivé bodání rozžhaveným uhlí. Srazila mě na kolena a pozřela mou bolest za klasickou rutinu. Ta červeň pochází ze světa.kde hudba postrádá noty,kde temnota je normální a světlo…

Alan na mě vrhl rozzlobený a nechápavý pohled zároveň. " Neodejdu,vidím,že mě potřebuješ a právě máš žízeň." řekl velice s klidem."Alane,vydržím dokud to nebude nutné jít lovit. Colin teď potřebuje mou pomoc a já mu ji poskytnu." " Hele,tak uděláme kompromis. Já mu ty rány zahojím a usmíříme se,zatímco ty půjdeš lovit a chvilku si oddychneš,docela dobrá…

Alan se na něho posměšně usmál,ale nevšiml si,že jsem ho zahlédla. Klekla jsem si vedle Colina,který byl celý od krve. Zeškubla jsem si z košile další kus a setřela mu krev z obličeje."Poslyš,Coline. Já...moc se ti omlouvám. Řeknu mu,aby odešel,ale nejdřív ti zastavím krvácení."Všimla jsem si,že má na ruce další sumu krve,takže jsem si vzala svůj pásek a…

Byl stále blíž a blíž. Nechápavě jsem na Alana pohlédla a všimla jsem si,že má stále oči upřené na chudáka vyděšeného Colina. "Alana,co máš za problém?" vykřikla jsem na něho" Jsem uprostřed...ehm...stejně jsem se prokecl,jsem uprostřed lovu a když jsem ucítil tvou vůni-jaký,že máš parfém? Nevzpomínám si...""To bude tím,že jsem ti to neřekla..." řekla…

Snažila jsem se z jeho objetí vyprostit,ale nechtěla jsem mu ublížit,tak jsem počkala dokud mě nepustí on. Po minutce tak učinil. Všimla jsem si hromadu jizev na jeho zápěstí a vedle klíční kosti,bylo mi ho moc líto,ale jeho výraz neukazoval,že by chtěl,aby mu někdo prokazoval lítost. Je moc prima,že je tak vyrovnaný člověk. " Víš,Amélio...jsi jediný…

Uběhla půl minutka a od krve jsem odstoupila,byla jsem už nasycená. "Co jsi to udělal,ty kluku?!" vykřikla jsem"Chtěl jsem znát tvou reakci...""Děláš si srandu? To ses mě snad mohl zeptat,ne? Hele,už víš,že jsem upírka,páč jsem tě skoro zabila,teď si mě viděl na lovu. Co máš za problém?""Upírky jsou...jak bych to řekl...přitažlivý"Nechápavě jsem na něho…

"Jak se jmenuješ?" zeptal se mě neznámí skoro umírající mladík"Jsem Amélia...moc se ti omlouvám,málem jsem tě zabila,ale rána je...,"podívala jsem se znovu na ránu. "Koukám,že je zkrátka v pořádku,můj jed ti to ošetřil,nechceš něco donést?"Kluk se usmál,tak okouzlujícím úsměvem "Krásné jméno...ne,neboj jsem v pořádku a nic nepotřebuju"Ten jeho sametový…

Celá hruď mě neuvěřitelně pálila až do jícnu,netušila jsem co se děje měla jsem oči do ruda a máma se má za chvíli vzbudit...Musím utéct,nemám nikoho za kým bych mohla jít a komu říct,že jsem upírka. Alan mě tu nechal samotnou,mám tisíc chutí mu rozsápat jeho chladné hrdlo...Věci mám zabalené v novým kufru,ale kudy jít? Máma je v koupelně-uslyšela by…