Krvavá přeměna-part 8

"Jak se jmenuješ?" zeptal se mě neznámí skoro umírající mladík

"Jsem Amélia...moc se ti omlouvám,málem jsem tě zabila,ale rána je....,"podívala jsem se znovu na ránu. "Koukám,že je zkrátka v pořádku,můj jed ti to ošetřil,nechceš něco donést?"

Kluk se usmál,tak okouzlujícím úsměvem "Krásné jméno...ne,neboj jsem v pořádku a nic nepotřebuju"

Ten jeho sametový medový hlásek...BOŽE! Já snad spadnu..Alan na něho nemá...Počkat!

"Jak se jmenuješ ty?" úplně jsem zapomněla zeptat...

Hlasitě se mi zasmál,protože jsem až příliš panikařila. "Jsem Colin..."

"Fajn,Coline. Cítíš se dobře,protože jsem uprostřed lovu a nerada bych,kdyby se to opakovalo...nezapomeň-málem jsem tě zabila" a nasadila jsem vážný výraz

Cítila jsem,že je Colin hodně tvrdohlavý kluk "Můžu jít s tebou?"

Trochu jsem ho nepochopila "Ne nemůžeš.." už zase ta pálčivá bolest v krku "Už musím.....ahoj" Už jsem utíkala...někdo se blíží,někdo krvácí..zmizela jsem za stromy a běžela jsem hlouběji...otočila jsem se a Colin byl za mnou. "Co to děláš,Coline? Jsem na lovu,nechci ti ublížit"

" Půjdu s tebou na vlastní nebezpečí,Amélio!"

" Co to vyvádíš? Ne,nepůjdeš a jdi!" Běžela jsem ke skále,kde byl kamzík. Vrhla jsem se něho a zakousla se mu do tepny na krku. Zvířecí krev mi moc nelahodila..Už jsem nemyslela na nic a bylo je mi jedno jestli na se na mě Colin dívá nebo ne. Ale zvedla jsem hlavu od kořisti a rukou si utřela přebytečnou krev.