Povídka: Zemřít nebo Žít

Mango :D

Tak tady mám kousek povídky Zemřít nebo Žít

Doufám že se Vám začátek bude líbit, a budete se těšit i na pokračování :)

Zemřít nebo Žít

,,Pííííííííííííííííííííp,Píp píp píp"
Tenhle zvuk byl nesnesitelný...bolela mi z toho hlava. Pomalu jsem chtěla otevřít oči,ale oni se prostě nechtěli otevřít.Ještě jednou jsem zkusila otevřít oči, a povedlo se mi to, i když to byla tak malá škvíra že jste neviděli skoro nic.Neměla jsem ponětí kde se nacházím.Byla to bílá místonost jedno okno,stoleček,zrcadlo a dveře a hodně nějakých přístroju co pořád pípali..víc tam toho nebylo.Najednou jsem uslyšela hlasy které se linuly z chodby ,,Vaše dcera prostě musí jít na operaci aby přežila". Potom někdo vzlykal, asi to byla její matka. Pomalu mi do cházelo kde jsem, ale nechtěla jsem v to věřit ,,Nemocnice" Tupě jsem zírala do zrcadla a nechápala jsem kdo jsem,kdo se ne mě kouká z toho zrcadla?!Bledá,štíhla,špinavá,unavená a nemocná dívka....vlastně jsem nevěděla kdo jsem jak se jmenuju..a kolik mi vlastně je?!Najednou se prudce otevřeli dveře a do místnosti vešel pán.Bylo mu asi kome čtyřicítky. A se slovy ,,Tak je tady" vešel do místnosti.Za ním šla nějaká paní,na sobě měla trochu krátke šaty v kytičkách,měla podpadky a prostě vypadala moderně. Co ještě můžu dodat že oči měla červené...Vypadalo to jakoby celé měsíce nědělala nic jiného než brečela. Za ní vstoupil pán,měl na sobě sako a černé kalhoty. Byl unavený, a obličej plný obav.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ....DOUFÁM ŽE SE VÁM ZAČÁTEK LÍBIL.

S POZDRAVEM VAŠE RETARODVANÉ POLÍNKO :3