Zábava,tajemství a zajímavosti

HOROR 5- Smrt čeká ve snu

Ahojky. A je tu další článek s hororem, který jsem napsala sama. Doufám, že se vám také bude líbit. Budu ráda :). 

Smrt čeká ve snu

„Tma, všude kolem tma. Co mám dělat?! Ha, mám baterku. Zkusím ji rozsvítit. Cože? Jsem v jeskyni?“ Najednou se do jeskyně začala valit voda, stoupala výš a výš. Lucka jí už měla až ke krku. „Pomoc!“ Stačila už jenom říct.
Najednou se Lucka probudila. Byla vyděšená, takový sen ještě nezažila. Pokusila se znovu usnout. Ráno nikomu nic neřekla. Byl to přece jen sen. Druhou noc to bylo ale horší.
Lucka se ocitla ve tmě. Rozsvítila baterku a kolem sebe viděla jen dvě stěny a nicotu táhnoucí se před ní, za ní a nad ní. Podlaha byla špinavá, zaprášená. Nevěděla, kde je. Chtěla jít dál, ale šlo to ztěžka. Jako by musela prorážet vzduch. Najednou uslyšela zvuky. Zastavila se a poslouchala. Zvuky utichly a tak se vydala dál. Zdálo se, že chodba neměla konec. Najednou kolem něco proletělo a Lucka ucítila bolest. Podívala se na ruku a byla na ní krev. „Co to bylo? A kde to sem? Chci odsud pryč!“ Udělala další krok a najednou zavál silný vítr s pískem. Málem to Lucku odvlálo. Chtěla postupovat dál, ale písek jí vletěl do očí. Špatně viděla. Už neměla sílu pokračovat a tak se zhroutila na zem. Písek jí začal zasypávat. Už jí trčel jen nos.
Najednou se Lucka probudila. „Ách, byl to jen sen, i když se to zdálo jako skutečnost. Auu, co to?“ Lucka měla na ruce ránu, úplně stejnou, jako v tom snu. Něco tu nehrálo. Jak si to mohla udělat? Lucka se celou noc snažila usnout ale marně. Ráno se jí rodiče ptali, co s ní je, ale ona jim o snu nic neřekla. Řekla jen, že se špatně vyspala. Třetí noc se bála usnout. Bála se, že usne a zlé sny se znovu objeví. Ale únava jí nakonec přemohla.
Lucka stála v lese. Kolem ní byly polámané stromy, bažiny a spousta zarostlých míst. Nevěděla, co má dělat. Jestli půjde dál, určitě zapadne do bažiny. Nakonec se rozhodla jít dál. „Je to jen sen, co se může stát?“ Lucka udělala krok a uslyšela za sebou kroky. Zastavila se. Pořád slyšela kroky, pod těžkými botami praskaly větvičky. Lucka začala utíkat. Nedívala se, kam běží. Prostě běžela dál a dál. Najednou jako by jí někdo chytil za ruku. Otočila se, ale nikdo tam nebyl. „Chi, chi, chi! Jednou tě dostanu. Ve snu jsem mocný a ty nic nezmůžeš. Počkám si, až znovu usneš a….“ Ozvalo se. Jenže ten, kdo mluvil, už větu nedořekl. Lucka udělala krok a propadla se. Udělala další a propadla se hlouběji. Bažina jí stahovala hlouběji a hlouběji. Pohltila ji. Nemohla dýchat.
Lucka se probudila a nemohla dýchat. Lapala po dechu, ale nemohla se nadechnout. Zakašlala a to co vykašlala jí vyděsilo. Bylo to bahno z bažiny. A když se podívala na svou ruku, uviděla modřiny. Byly od prstů, které jí držely v lese. Lucka se rozbrečela. „Co se to děje? A proč se to děje zrovna mně? Co mám dělat?“. Další den byla na tom Lucka ještě hůř. Den jí ubíhal pomalu a blížil se večer. Lucka si vzala do postele nůž. „Kdyby mě něco napadlo, budu připravená.“ Nešlo jí usnout. Spánek byl ale silnější než ona a tak zanedlouho usnula.
Lucka se ocitla na louce. Vítr ohýbal stébla trávy. Lucka se automaticky dala na útěk. Nešlo jí to. Nohy jí neposlouchaly. Najednou jí něco vzneslo do vzduchu a po chvíli jí to hodilo na zem. Zkusila to znovu, ale opakovalo se to pořád dál. Najednou za sebou uslyšela kroky a hlasy: „Pojď k nám, pojď k nááááám.“ Byli to duchové. Vítr sílil a duchové k ní vztahovali ruce. Najednou jí někdo chytil za ruku tak silně až vykřikla. Objevila se ta postava. „Říkal jsem, že mi neutečeš. Ha,ha, ha. Teď je s tebou konec!“ Lucka znovu vykřikla. Hodila po postavě nůž, ale proletěl skrz jí. „Marný pokus, ha ha ha!“ Najednou se k ní pořád přibližovala a přibližovala. Už byla jen kousek od Lucky. Najednou jí oslnilo zářivé světlo, až jí bolel oči a hlava. Postava a duchové zmizeli. Vedle ní se objevila zářivá postava. „Jsem tvůj anděl strážný a přišel jsem tě zachránit. Až se vzbudíš, kup si bylinku s fialovými listy a usuš si ji. Dej si ji nad postel a už tě nikdo nebude ve snu ohrožovat na životě. Když mě neposlechneš, postava si pro tebe přijde a ty zemřeš. Mělo se to stát dnes, ale zachránil jsem tě. Udělej, co ti radím.“
Lucka se vzbudila. Ráno udělala vše, co jí anděl strážný řekl a příští noc už se jí o té postavě ani o ničem jiném zlém nezdálo. 

Jak se vám můj horor líbil? :)

+5

Příběhy a povídky

Autor: Catherine   |   Publikováno: 15.08.2015   |   Zobrazeno: 742x