Vyřazovačky, kvízy

Nikol a démon z temnot

Dávné báje vyprávějí o démonu z hlubin nejtemnějších lesů v tmavých krajích temné země, do kterých by se ani nejodvážnější odvážlivec neodhodlal vkročit. Každou živou duši jen při pomyšlení na tuto bytost ze samotných horoucích pekel přepadne strach a cítí, jak se mu okolo jeho nebohého hrdla omotávají horké pařáty prokleté démonské bytosti. Působí to jako pohádka pro sobecké, žárlivé, namyšlené a tvrdohlavé děti, ale z této strašlivé stvůry nemají strach jen ony, ale i nezastrašitelní, vyspělí, inteligentní a rozmýšliví lidé. Již po mnohá staletí lidé spekulují o tom, jak tato ďábelská, obludná bytost ve skutečnosti vypadá a čím se stala takto zděšujícím stvořením.

Ale teď si už povíme, co ten démon z nejstrašnějších, nejděsivějších a nejtemnějších krajin má společného s nebohou Nikol, s kterou noc co noc zmítají noční můry, ve kterých se právě tento pekelný tvor objevuje, ale ona i přesto netuší, jaký prokletý osud ji čeká v tak útlém věku třinácti let.

Když jednou bezmyšlenkovitě seděla na své posteli, kde neustále každou noc trpěla, uvědomila si, že za chvíli bude čas ulehnout do hnízda utrpení a nechat se unášet srdceryvným dojmem, že právě ona z celé rodiny, ba možná z celého světa, je tím, kdo si musí vytrpět předurčený příběh zla.

I uložila se Nikol ke spánku a vyčkávala, jaká hrůzná noční můra ji čeká dnes. Avšak teď byla noc překvapivě klidná, jelikož Nikol ani oka nezamhouřila. Zdálo se jí, jako by se jí před jejíma očima, naplněnýma slzami zjevila bílá, až průsvitná bytost. Myslela, že se jedná jen o další její představu, ale poté pocítila na své strachem ztuhlé pokožce mrazivý dech, jako ze záhrobí. V noční tmě rozeznala obrysy tváře záhadné bytosti. Po chvilce mhouření a protírání očí si uvědomila, že se dívá na duši své mrtvé babičky, která zjevně bude bloudit po světě jako duše bez těla, dokud neudělá to, k čemu byla předurčena. Znala ji jen z fotografií, které ji ukazovala její matka. Viděla, jak její babička pokládá na její noční stolek jakýsi otrhaný kus papíru.

Když se Nikol probudila, její zrak rychle zabloudil na noční stolek. Když si promnula oči, spatřila papírek, stejný jako ten, co jí podávala babička. Vzala jej do ruky a s roztřeseným hlasem nahlas přečetla babiččin vzkaz: „Milá Nikol, moc dobře vím, co tě trápí, sama jsem si tím prošla. Toto rodinné prokletí nás pronásleduje již 120let, přičemž se opakuje ob generaci. Víc Ti povím později.“ dočetla Nikol s otevřenými ústy vzkaz.

Takto se to opakovalo několik nocí, až z útržků Nikol složila dopis: „ Nejmilovanější Nikol, řekla jsem mému manželovi, že toto je moje závěť a on ji vzteky roztrhal. Nechtěl, aby všechen můj majetek zdědily mé dcery a vnučky, věděl totiž, že jemu bych nic neodkázala. Vím, že mě znáš jen z vyprávění tvé matky a fotografií, protože jsem už neunesla tíhu tohoto krutého osudu a rozhodla jsem se, že ze světa navždy odejdu. Svůj život jsem ukončila 24. května roku 1999 těsně před půlnocí, ale já jsem tady proto, že musím pomoci tobě s ukončením našeho rodinného trápení. MUSÍŠ ZNIČIT PEKELNÉHO DÉMONA Z TEMNOT!“ dočetla Nikol s velikým pochopením v srdci dopis své mrtvé babičky. Znala ji sice jen z vyprávění své matky a fotek, ale jen z tohoto vzkazu pochopila, že její babička je její spřízněná duše.

Nikol neustále hluboce přemýšlela, zda má udělat to co babička nebo má pokořit strach a skoncovat s temnou silou, ovlivňující její rodinu.

Po několika protrpěných nocích si Nikol uvědomila, že na zničení strašné bytosti nemá dost sil a že svůj živou ukončí stejně jako její pochopení plná babička.

Babička jí do dopisu připsala i zaklínadlo, jimž měla démona vyvolat. To si Nikol opakovala, když kráčela vážným krokem k útesu, kde mělo být místo jejího posledního odpočinku a chtěla, aby se to vše stalo před vševědoucími oči démona.

„Ach démone z hlubin lesů nejtemnějších krajů tmavé země, vzbuď se ze svého tvrdého spaní, otevři své oči vroucí, já nebo ty dojdeme ke konci...!“ zvolala Nikol do tmy.

V tu ránu se před ní začala rozevírat země a z ní začal vystupovat strašlivý démon. Měl červené oči, zakroucené rohy, dupal jako býk a jeho doruda rozpálená kůže budila dojem krvavého těla. Když už Nikol věděla jistě, že už dál nechce trpět, vytáhla ze své tašky nůž a řízla se jím do zápěstí. Když byl dost od krve, zabodla jej do země. Nepotřebovala zdůrazňovat proč. Pak se postavila na konec útesu, rozepjala ruce, zavřela oči a velice jemně se odrazila. Začala padat. V tu ránu ji před očima přeletěl celý život od prvního krůčku, až po tento okamžik. Po tváři ji stékala slza, ale najednou-škub. Její tričko se zachytilo o jeden z mnohačetných výčnělků. Když otevřela oči, začal se jí před nimi formovat obrys postavy. Poznala svou babičku a ta jí potichu šeptala: „ Nevzdávej to, Nikol…!“ a pak zmizela.

Nikol se pokusila vyškrábat nahoru, ale napoprvé se jí to nepovedlo. Když se o to pokusila podruhé, podařilo se.

Když po chvíli usilovného šplhání vylezla nahoru, viděla démona, jak sestupuje zpět do hlubin hrůzy. Z posledních sil vytáhla zakrvácený nůž ze země a rychlým krokem se vydala za ním. Než démon stačil postřehnout co se děje, Nikol mu vší silou vbodla nůž do zad.

Démon se chvíli svíjel v bolestech, ale pak-nic.

Démon byl mrtev a už nikdy nebude zdrojem ničího utrpení.

Je možné , že někdo z vás četl stejnou povídku na serveru Alik.cz, a budete si myslet, že jsem článek okopírovala, ale to není pravda, protože jsem ho psala já. Jestli nechcete věřit, nevěřte. :) 

+1

Příběhy a povídky

Autor: AMAZONKA27   |   Publikováno: 24.07.2015   |   Zobrazeno: 493x