HryProDivky.cz
Zklamání, to sladké zklamání (7) - Příběhy
Na chviličku jsem si myslela že je to jako ve špatném romantickém filmu, kráčel přímo naproti mně. Stála jsem jako solný sloup a doufala že je tam jen náhodou, ale náhody neexistují. Došel až ke mně, co mi chce říct? Chce mi vynadat? Chce se mi vysmát?Mlčí, a to je možná horší než obojí dohromady.
Marně vyhlížím za jeho zády Týnu, vím že nepříjde. ,, Četl jsem to." skoro ho neslyším, mluví tak tiše, tohle mu není podobné. ,, Nevěděl jsem to ," zdá se mi to nebo se mu v očích zaleskly slzy? ,, Lenka je taková.." rozhodí rukama, ani on o ní nedokáže říct nic co by jí vystihovalo. Přikyvuji hlavou. ,, Měl jsem to vědět." co na to říct? Ano, měl to vědět, myslím že se to dalo dost dobře poznat, vždyť je to taková... Škoda slov. ,, Kde jsi sebral to číslo?" ptám se zcela zbytečně ,, Týna, ví o tom a chtěla pomoct.." jako by mě to překvapovalo.
,, Týna," trochu se pousměju, do čeho ona nestrká nos. Jen tam tak stojíme neschopni slov. Je třeba vůbec něco říkat? Sbírám odvahu, musí vědět všechno. Chystám se promluvit, ale on mě předběhne ,, Vždycky jsi byla víc než kamarádka," Jestli teď řekne že jsem byla nejlepší kamarádka tak.. ,, A myslím- a vím z toho "dopisu", který jsem pravděpodobně neměl číst, že já jsem pro tebe taky byl víc než kamarád." tohle mě dostalo.
Je spousta věcí co bych od něj očekávala, ale tohle nikdy. Nepatrně se dotkl mé ruky, ucukla jsem. ,, Děje se něco?" mám strach odpovědět. Bojím se , tolik lidí na kterých mi záleželo už jsem ztratila. Vzpomínám si jak jsme si říkaly s bývalými spolužáky že si budeme každý den psát, už je to pět let, nikdo z nich se neozval. Pamatuji se na svého "kluka" když jsme se stěhovali, přísahal že zavolá, už jsme se nikdy neviděli. Co když taky odjede? Nebo já?
Jednou, když jsem brečela, a byla smutná, se mě někdo zeptal: ,, Znáš Kung-fu pandu?" tehdy jsem nechápavě přikývla. Ona moudrá osoba se usmála ,, Pamatuješ jak říkali : Včerejšek je ten tam, zítřek nám není znám, ale dnešek to je dar." donutilo mě to přemýšlet. Myslím že na tom něco je.
Chytila jsem ho za ruku, ať se stane cokoli, ať odjedu kamkoli, budu si na něj pamatovat, protože člověk si má pamatovat hlavně to dobré. ,, Že mi nebudeš říkat medvídku, jako Lenka?" zeptal se naoko smutně. ,, Uvidíme!" odpovím s úsměvem.
_____________________________________________________________________________________
Co říct závěrem? Bylo to přeslazené, trapné a pochopím když mě za to někdo bude chtít přizabít XD , doporučuji si zpravit náladu nějákým hororem.
